ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.3182.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 3182/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně GRAFOTYP s.r.o. , se sídlem v Šumperku, Polská 79/8, PSČ 787 01, identifikační číslo osoby 26790530, zastoupené JUDr. Dagmar Kolákovou, advokátkou se sídlem v Šumperku, Slovanská 7, proti žalovanému F. D. , zastoupenému JUDr. Josefem Sedláčkem, advokátem, se sídlem v Šumperku, Starobranská 4, o zaplacení 324 275 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, pod sp. zn. 19 Cm 142/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. listopadu 2009, č.j. 5 Cmo 201/2009-96, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 10. listopadu 2009,
č.j. 5 Cmo 201/2009-96, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. února 2009, č.j. 19 Cm 142/2007-69, kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 324 275 Kč s příslušenstvím a zaplatit náhradu nákladů řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Oba soudy shledaly žalobu důvodnou.
Soud prvního stupně proto, že žalovaný převzal písemností ze dne 14.1.2005, označenou jako smlouva o dílo, závazek ze smlouvy o dílo uzavřené mezi žalobkyní a p. U., tudíž byl povinen zaplatit cenu dodaného díla. Soud konstatoval, že žalovaný již uhradil žalobkyni ze svého účtu 178 500 Kč a že je povinen zaplatit žalobkyni i další část ceny díla ve výši 324 275 Kč, vyúčtovanou fakturou č. 20050098, a zákonný úrok z prodlení.
Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaný dne 14.1.2005 zamýšlel převzít činnost cestovní kanceláře MONDI tour, pro jejíž činnost byly žalobkyní zhotoveny katalogy, žalobkyni proto poskytl své identifikační údaje a ve smlouvě ze dne 14.1.2005 se označil jako objednatel s vyznačením svého identifikačního čísla osoby a daňového identifikačního čísla, s dodatkem MONDI TOUR, proto odvolací soud považoval uvedenou smlouvu za smlouvu o dílo uzavřenou mezi účastníky podle §536 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Odvolací soud dále vyšel ze skutkového zjištění, že žalovaný se s žalobkyní dohodl na zaplacení dodaného zboží ve dvou fakturách, kdy první fakturovaná část ceny bude představovat cenu za materiál a papír a druhá fakturovaná část ceny bude představovat náklady na zhotovení katalogů. Ze svého účtu žalovaný uhradil dne 4.2.2005 na účet žalobkyně částku 178 500 Kč, kterou po žalobkyni nijak nevymáhal a ani zpočátku netvrdil, že by ji zaplatil omylem. Procesní obranu žalovaného, že si nebyl vědom obsahu smlouvy a že smlouvu podepsal za p. U., označil odvolací soud na základě uvedených zjištění za účelovou. Za rozhodující považoval skutečnost, že žalovaný dne 4.2.2005 uhradil žalobkyni část ceny díla ve výši 178 500 Kč a z této a dalších popsaných okolností dovodil, že žalovaný ve smyslu §407 odst. 3 obch. zák. uznal i zbytek závazku.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Důvodnost podaného dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a písm. 2 odst. b) o. s. ř.] a že řízení je postiženo vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. ].
Zásadní právní otázku spatřuje v tom, zda lze platně uzavřít smlouvu o dílo poté, co již bylo dílo zhotoveno na základě objednávky jiného právního subjektu.
Nesouhlasí se závěry obou soudů a zastává názor, že i kdyby byla mezi účastníky dne 14.1.2005 uzavřena smlouva o dílo, je neplatná, neboť podle názoru dovolatele nelze uzavřít smlouvu o dílo až poté, co bylo dílo zhotoveno a natož s předmětem díla, který byl shodný s předmětem smlouvy uzavřené s V. U. Dovolatel je přesvědčen, že se nemohl stát vlastníkem katalogů zhotovených pro V. U. na základě smlouvy o dílo, neboť na základě smlouvy o dílo nelze převádět vlastnictví k již existující věci a žádný z účastníků netvrdil, že by došlo k uzavření kupní smlouvy.
Nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu, že částečným plněním uznal i zbytek závazku, když žádné další okolnosti, ze kterých by bylo možno usuzovat, že žalovaný uznal i zbytek dluhu, nebyly zjištěny. Naopak svědek S. K. potvrdil, že ho žalovaný informoval o zaplacení první faktury omylem.
Dovolatel rovněž namítá, že dílo nebylo zhotoveno řádně, neboť z objednaných 25 000 ks katalogů bylo dodáno jen 9 380 ks, a to ještě ve většině případů nikoli žalovanému, nýbrž jiným osobám, údajně pověřeným V. U.
Vadu řízení spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud projednal odvolání žalovaného bez jednání, aniž by byly pro takový postup splněny zákonné podmínky, čímž mu bylo upřeno právo na spravedlivý proces. Další vady řízení spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud se dostatečně nezabýval odvolacími námitkami, neseznámil účastníky se svým odlišným právním názorem a řádně neodůvodnil své rozhodnutí.
Namítá rovněž, že skutková zjištění soudu jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy.
Dovolatel z výše uvedených důvodů navrhl zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), po té, co zjistil, že dovolání žalovaného bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a je řádně zastoupen advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V posuzované věci není dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, a není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., bylo-li v dané věci soudem prvního stupně rozhodnuto jediným rozsudkem.
Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Předpokladem pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu). Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Je třeba konstatovat, že přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat uplatněnými dovolacími důvody.
Dovolává-li se žalovaný dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tedy že řízení je postiženo vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je nutno konstatovat, že z důvodu uvedeného v tomto ustanovení může dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu při uvažované přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ se ale v dané věci nejedná, jestliže dovolatel brojí pouze proti konkrétnímu procesnímu postupu soudu.
Je nutno rovněž připomenout, že přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním právním významu rozhodnutí po stránce právní. Z toho vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem tak při uvažované přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemůže být důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., prostřednictvím kterého žalovaný ve skutečnosti namítá, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Při dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu při možné přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny, skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a případné nesprávné skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.
Rovněž přezkoumávání hodnocení důkazů nemůže být předmětem dovolací řízení při uvažované přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (srov. §241a odst. 3 o. s. ř. a Občanský soudní řád, komentář, Bureš, Drápal, Krčmář a kol., C.H.BECK, 7. vydání r. 2006, str. 1268).
Ze skutkových zjištění soudů vyplývá, že na základě objednávky V. U. žalobkyně zhotovila katalogy a poté byla dne 14.1.2005 mezi účastníky uzavřena v písemné formě smlouva o dílo. Žalovaný uzavřel smlouvu vlastním jménem, nikoli v zastoupení V. U., kdy žalovaný byl ve smlouvě uveden jako objednatel včetně jeho identifikačního čísla osoby a jeho daňového identifikačního čísla, čímž nepochybně uzavřel smlouvu o dílo s žalobkyní žalovaný a na platnost této smlouvy nemá vliv, že její obsah odpovídal objednávce, kterou vystavila V. U. a že objednané katalogy byly zhotoveny na základě ujednání mezi žalobkyní a V. U. Právní závěr odvolacího soudu o platnosti smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky podle §536 obch. zák. je v souladu s hmotným právem. Žalovaný podle skutkového závěru odvolacího soudu, který nelze, jak výše uvedeno, v dovolacím přezkoumávat, od žalobkyně částečně sám a částečně prostřednictvím pověřených osob, obchodních partnerů, převzal předmět smlouvy – zhotovené katalogy pro cestovní kancelář. Ze skutkových zjištění odvolacího soudu dále vyplynulo, že žalovaný s žalobkyní dohodl způsob zaplacení ceny díla tak, že dodané zboží bude fakturováno ve dvou fakturách, kdy první fakturovaná část ceny bude představovat cenu za materiál a papír a druhá fakturovaná část ceny bude představovat náklady na zhotovení katalogů. Ze svého účtu dne 4.2.2005, kdy žalobkyně dílo provedla v plném rozsahu, žalovaný provedl na účet žalobkyně úhradu částky 178 500 Kč, tuto částku po žalobkyni nijak nevymáhal a ani zpočátku netvrdil, že by ji zaplatil omylem. Ze všech těchto skutkových zjištění, tedy nejen ze zjištění úhrady části dluhu, jak namítá dovolatel, odvolací soud správně dovodil, že v daném případě nastaly účinky uznání zbytku dluhu podle §407 odst. 3 obch. zák., jestliže uvedené ustanovení stanoví, že pokud dlužník plní částečně svůj závazek, má toto plnění účinky uznání zbytku dluhu, jestliže lze usuzovat, že plněním dlužník uznává i zbytek závazku. Ze skutkových zjištění soudů nevyplývá, že by žalovaný zaplatil uvedenou částku 178 500 Kč žalobkyni omylem, resp. že z ostatních okolností lze usuzovat, že žalovaný neuznává zbytek pohledávky žalobkyně. Tvrdil-li žalovaný, že dílo v plném rozsahu nepřevzal, bylo jeho povinností o tomto předložit soudu důkazy a vyvrátit domněnku o existenci dluhu ve smyslu §323 a §407 odst. 3 obch. zák. Pouhé tvrzení nestačí.
Odvolací soud tedy nerozhodl v rozporu s hmotným právem (§407 odst. 3 obch. zák.), potvrdil –li rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 324 275 Kč s příslušenstvím, tj. částku, vyúčtovanou fakturou č. 20050098, představující část ceny dodaného díla podle smlouvy o dílo platně uzavřené mezi účastníky podle §536 obch. zák.
Dovolací soud proto uzavřel, že dovolání žalovaného nemá ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam a není tudíž přípustné, a jej podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. jej odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyni žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalovanému právo, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 30. ledna 2012
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu