ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.3280.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 3280/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce L. R. , proti žalovanému M. H. , zastoupenému JUDr. Milanem Švábem, advokátem se sídlem ve Svitavách, nám. Míru 48, o zaplacení 341 590,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, pod sp. zn. 55 Cm 26/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. března 2010, č.j. 2 Cmo 232/2008-184, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 17. března 2010, č.j. 2 Cmo 232/2008-184, výrokem I. změnil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 15. dubna 2008, č.j. 55 Cm 26/2005-129, ve výroku III., kterým byla žaloba na zaplacení 341 590,20 Kč s příslušenstvím zamítnuta, a to tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobci 341 590,20 Kč s 6,5% úrokem z prodlení za dobu od 27.6.2002 do zaplacení; výrokem II. a III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Odvolací soud se neztotožnil s výrokem rozsudku soudu prvního stupně ohledně zamítnutí žaloby co do částky 341 590,20 Kč, odůvodněný soudem prvního stupně tak, že obchod mezi účastníky podle smlouvy uzavřené na základě §269 odst. 2 obchodního zákoníku probíhal způsobem, že namísto zaplacení vyfakturovaných částek za dodávky tříděných plen žalobcem žalovanému byly započítávány zálohy, které ve skutečnosti žalobce žalovanému neplatil, a pokud žalovaný prokázal, že faktury ve výši „záloh“ v částkách 283 208,60 Kč a 58 381,60 Kč uhradil žalobci v hotovosti, nemůže se žalobce domáhat vrácení sice žalovaným potvrzených, ale ve skutečnosti nevyplacených záloh.
Odvolací soud vyzval v průběhu odvolacího řízení účastníky k doplnění listin předložených k důkazům tak, aby byly doloženy všechny jejich obchody a jejich vzájemné placení. Žádný z účastníků ale další doplnění neučinil, proto z opakovaných důkazů ohledně sporných částek 283 208,60 Kč a 58 381,60 Kč odvolací soud učinil zjištění, že žalovaný příjmovým dokladem ze dne 22.11.2001 potvrdil přijetí zálohové platby od žalobce ve výši 283 208,60 Kč a příjmovým dokladem ze dne 24.6.2002 ve výši 58 381,60 Kč.
S ohledem ke skutečnostem těmito listinami potvrzenými odvolací soud nepokládal za správný závěr soudu prvního stupně, že zálohy ve skutečnosti proplaceny nebyly. Naopak právě z okolností, že k podpisu potvrzení o přijetí záloh žalovaným od žalobce na jedné straně a na straně druhé k proplacení příslušných faktur, jejichž částky představovaly kupní ceny za dodávky tříděných plen, a to v hotovosti žalovaným žalobci, došlo podle předložených pokladních dokladů týž den, odvolací soud učinil závěr, že zálohy byly žalovanému zaplaceny. Odvolací soud svůj právní názor odůvodnil dále úvahou, že pokud žalovaný věděl o tom, že nebude moci dodat tříděné pleny, jak vyplynulo z dokazování, a proto zaplatil předmětné faktury v hotovosti, bylo by nelogické a nepravděpodobné, že by za této situace téhož dne potvrzoval přijetí ve skutečnosti nesložených záloh. Odvolací soud proto neuvěřil tvrzení žalovaného, že podepsal přijetí záloh, které ve skutečnosti nepřijal a současně proplatil ve stejné výši vyfakturované ceny zboží dodané žalobcem. Rozsudek soudu proto v zamítavé části změnil a uložil žalovanému zaplatit 341 590,20 Kč společně s příslušenstvím za nezaplacení této částky včas.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které odůvodnil tím, že nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, neboť má za to, že bylo jednoznačně prokázáno, že žalobce od žalovaného obdržel jak částku v součtu zaplacených částek jak částku 283 208,60 Kč, tak částku 58 381,60 Kč, jak vyplynulo z důkazů – předložených účetních dokladů – příjmových dokladů, kterými byly v hotovosti hrazeny fakturované kupní ceny tříděného zboží. Podle dovolatele žalobce nevznesl jediný důkaz, který by doklady o zaplacení těchto částek zpochybnil, proto je přesvědčen, že žaloba na zaplacení uvedených částek není důvodná.
Dovolatel navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“) zjistil, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Z obsahu dovolání vyplynulo, že žalovaný opírá dovolání o způsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., kterým lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Uvedené vady řízení se z obsahu spisu nepodávají a dovolatel ani takové vady v dovolání nenamítá.
Nutno konstatovat, že uplatněný dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. se nepojí s každou námitkou účastníka ke zjištěnému skutkovému stavu; pro dovolací řízení významné jsou jen ty námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování oporu v podstatné části. Podstatnou částí se přitom rozumí takové skutečnosti, jež má odvolací soud za prokázané a které byly významné pro rozhodnutí věci při aplikaci hmotného práva. Uvedenému ustanovení odpovídá tvrzení, jehož prostřednictvím dovolatel zpochybní logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuelně tvrdí-li, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry. Skutková podstata vymezující dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. obsahuje dvě podmínky. První z těchto podmínek splní dovolatel tím, že namítá, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Druhá z uvedených podmínek je splněna výhradou, že v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je - z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti - logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až §135 o. s. ř.
Dovolací soud dospěl k závěru, že v daném případě nenastala situace, jež by naplňovala předpoklady tohoto dovolacího důvodu. Rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které má v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Závěr odvolacího soudu vyšel z nesporných tvrzení účastníků, že mezi nimi byla uzavřena smlouva, jejímž předmětem byly dodávky netříděných plen žalovaným žalobci, který je třídil a zpět roztříděné je dodával žalovanému. Účastníky bylo rovněž potvrzeno, že na dodávku netříděných plen platil žalobce žalovanému zálohy a žalovaný zaplatil žalobci hotově cenu dodávek tříděných plen. Vzhledem k tomu, že účastníci na výzvu soudu k doplnění dokazování nereagovali, zopakoval odvolací ohledně sporných tvrzení o zaplacení záloh ve výši 283 208,60 Kč a 58 381,60 Kč důkaz listinami – příjmovým dokladem ze dne 22.11.2001, v němž žalovaný potvrdil přijetí zálohové platby od žalobce v částce 283 208,60 Kč a dále příjmovým dokladem ze dne 24.6.2002, v němž žalovaný potvrdil přijetí zálohové platby od žalobce v částce 58 381,60 Kč. Ze skutkových zjištění nevyplývá, že by zálohy nebyly ve skutečnosti poskytnuty, naopak příjmové doklady nebyly účastníky nijak zpochybněny. Odvolacímu soudu nelze proto vytknout nelogičnost jeho závěru, že žalovaný neměl důvod k potvrzování údajně nesložených záloh na nákup netříděného zboží, pokud ve stejný den uhradil v hotovosti žalobci fakturované ceny dodávek tříděného zboží.
Uplatněný dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. nebyl tedy uplatněn důvodně.
Vyšel-li tedy odvolací soud ze skutkového závěru, že předmětné zálohy ve výši 283 208,60 Kč a 58 381,60 Kč byly žalovanému na nákup netříděných plen žalobcem skutečně poskytnuty, je správný jeho právní závěr, pokud žalovanému uložil požadované částky celkem ve výši 341 590,20 Kč žalobci zaplatit.
Odvolacímu soudu nelze tedy vytknout nesprávné právní posouzení věci, a proto Nejvyšší soud podle §243b odst. 2 o. s. ř. dovolání žalovaného zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšnému žalobci žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. ledna 2012
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu