ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.3422.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 3422/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., v právní věci žalobce: EXCELFIN, spol. s r. o., se sídlem Legionářská 1319/10, Olomouc, IČ 26841001, zastoupený Mgr. Tomášem Cimbotou, advokátem se sídlem Horní náměstí 7, Olomouc, PSČ 779 00, proti žalovanému: ZEO Trade s. r. o., se sídlem Záhoří, Horní Záhoří 11, PSČ 398 18, IČ 25159623, o zaplacení 248.456,- Kč s přísl., vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 423/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. června 2010, č. j. 6 Cmo 83/2010-245, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl (v pořadí třetím) rozsudkem ze dne 1. prosince 2009, č. j. 13 Cm 423/2006, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 248.456,- Kč spolu s 2% úrokem z prodlení ročně, jdoucím z částky 248.456,- Kč od 24. 12. 2003 do zaplacení (výrok I.), dále že žalovaný je povinen nahradit České republice náklady řízení vzniklé vyplacením svědečného ve výši 2.296,- Kč (výrok II.) a že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 222.023,- Kč (výrok III.).
Předmětem řízení byla pohledávka žalobce, jako postupníka, kterou získal na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 12. 2005 od postupitele, společnosti Fruit Centrum Lipence, a. s., spočívající v nezaplacené ceně zboží (ovoce a zeleniny), dodaného žalovanému touto společností.
Podle závěrů odvolacího soudu, který předchozí rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil, se soud zabýval především otázkou započtení protinároku žalovaného na uplatněný nárok žalobce.
Soud prvního stupně dovodil, že pohledávka žalovaného za společností Fruit Centrum Lipence ve výši 255.080,- Kč v době zápočtu proti žalované částce, učiněného doručením dopisu ze dne 15. 1. 2004 vůči předchůdci žalobce, tj. společnosti Fruit Centrum Lipence, a. s. sice existovala, avšak nebyla splatná. K platnému zápočtu pohledávek proto nedošlo, neboť podle §581 odst. 2 věta druhá občanského zákoníku (dále též „obč. zák.“) proti splatné pohledávce nelze započítat pohledávku, která ještě není splatná, přičemž ust. §359 obch. zák. o započtení nesplatné pohledávky nebylo možno použít, když sama existence konkursního řízení neprokazuje, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky.
Soud prvního stupně proto žalobě vyhověl.
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 265.572,80 Kč (výrok II.).
Odvolací soud se ztotožnil se zjištěními soudu prvního stupně, avšak nikoli se závěrem, že na daný případ nelze aplikovat ust. §359 obch. zák.
Odvolací soud uvedl, že je mu známo, že dne 19. 1. 2004 došel Městskému soudu v Praze návrh společnosti Fruit Centrum Lipence, a. s., na prohlášení konkursu na majetek této společnosti s odůvodněním, že navrhovatel je v úpadku, neboť má více věřitelů a již není schopen splnit své splatné závazky a v příloze navrhovatel předložil zprávu auditora o úpadku ke dni 31. 12. 2003 ze dne 13. 1. 2004, z níž vyplývá ke dni 31. 12. 2003 společnost není a nebude schopna po delší dobu plnit své splatné závazky.
Odvolací soud z uvedených skutečností dovodil, že ke dni 19. 1. 2004, kdy byla společnosti Fruit Centrum Lipence, a. s., doručena listina obsahující projev jednostranného započtení žalovaného o dosud nesplatné pohledávce ve výši 255.080,- Kč, přičemž jde o pohledávku, která je předmětem řízení a poněvadž uvedená společnost nebyla schopna plnit své peněžité závazky, bylo možno podle §359 obch. zák. proti pohledávce splatné započítat nesplatnou pohledávku žalovaného.
Odvolací soud proto učinil závěr, že pohledávka společnosti Fruit Centrum Lipence, a. s., vůči žalovanému ve výši 255.080,- Kč, přičemž předmětem sporu je z uvedené částky pouze částka 248.456,- Kč, zanikla dne 19. 1. 2001 započtením učiněným žalovaným. V době uzavření smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 7. 12. 2005 společnosti Fruit Centrum Lipence na žalobce tak tato pohledávka neexistovala, a proto nemohla přejít na žalobce.
Odvolací soud uzavřel, že žalobě nebylo možno vyhovět.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání „do všech výroků“ s odkazem na přípustnost podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a na dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a b) a §241a odst. 3 o. s. ř.
Dovolatel má za to, že odvolací soud procesně pochybil, pokud přisvědčil tvrzení žalovaného o možnosti započíst nesplatnou pohledávku vůči splatné pohledávce Fruit Centrum Lipence, a. s. Při jednání ve věci samé u soudu prvního stupně dne 3. 11. 2009 na poučení soudu podle §119 o. s. ř. žalovaný reagoval tak, že žádné nové skutečnosti a důkazy netvrdí ani navrhovat nebude, přestože žalobce namítal, že proti splatné pohledávce nelze jednostranně započíst nesplatnou pohledávku. Soud prvního stupně rozhodl, že závěrečné návrhy strany předloží písemně do 30. 11. 2009 a teprve dne 30. 11. 2009 obdržel zmocněnec žalobce e-mail žalovaného, že mohl započítat svou nesplatnou pohledávku vůči splatné, což žalobce považuje za nové tvrzení a novou skutečnost, kterou soud neměl vzít v úvahu. Dovolatel v této souvislosti poukazuje na komentář k občanskému soudnímu řádu I., II., C. H. Beck, 1. vydání 2009, str. 856 – 857 s tím, že pokud odvolací soud posuzoval nová tvrzení a důkazy má to za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.).
Podle názoru dovolatele, i když se odvolací soud novými tvrzeními žalovaného zabýval, ač neměl, je právní posouzení soudu při aplikaci §359 obch. zák. nesprávné. Cit. ustanovení nechrání stranu, která nehradí své splatné závazky, nýbrž se své povinnosti vyhýbá. Žalovaný sám měl závazek vůči společnosti Fruit Centrum Lipence, který byl několik měsíců po splatnosti a namísto toho, aby jej uhradil, odkoupil od třetího subjektu (TDS TRANSPORT s. r. o.) pohledávku, u níž měla společnost Fruit Centrum Lipence odloženou splatnost do konce února 2004 a tuto nesplatnou pohledávku započetl (dle názoru žalobce navíc až v době, kdy již tak činit s ohledem na konkursní řízení nemohl). Přijetí takového výkladu §359 obch. zák., jak to učinil v daném případě odvolací soud, je podle názoru dovolatele v rozporu se smyslem tohoto ustanovení, i v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku a takové jednání žalovaného by neměl požívat právní ochrany.
Dovolatel dále namítá nesprávný názor odvolacího soudu, že jednostranný zápočet a oznámení o postoupení pohledávky žalovaný doručil společnosti Fruit Centrum Lipence před prohlášením konkursu. Krajský soud ve svém dřívějším rozsudku č. j. 13 Cm 423/2006-132 ze dne 30. 9. 2008 zaujal na základě provedeného dokazování právní názor, že žalovanému se nepodařilo prokázat, že listinu označenou jako jednostranný zápočet řádně před prohlášením konkursu na a. s. Fruit Centrum Lipence doručil této společnosti. Teprve odvolací soud v následném zrušovacím rozhodnutí dovodil zcela jiný závěr, že se žalovanému doručení zápočtu podařilo prokázat. Soud prvního stupně byl pak tímto vadným právním závěrem odvolacího soudu vázán.
Jako další procesní pochybení odvolacího soudu považuje dovolatel, že tento soud, aniž by prováděl dokazování, dovodil z podaného návrhu na prohlášení konkursu společnosti Fruit Centrum Lipence, že tato společnost není schopna plnit své závazky. Vždyť kromě závazků měla tato společnost také pohledávky. Žalovaný v podání ze dne 30. 11. 2009 neuvedl žádné skutečnosti o tom, že by k datu 19. 1. 2004 bylo známo, jaké jiné věřitele (kromě společnosti TDS TRANSPORT s. r. o., jejíž pohledávku, avšak nesplatnou, žalovaný postoupením získal) a. s. Fruit Centrum Lipence má, od kdy není schopna plnit své závazky a že toto plnění je dlouhodobějšího charakteru. Podle názoru dovolatele je pro aplikaci ust. §359 obch. zák. třeba naplnit podmínku objektivní vědomosti druhého smluvního partnera o tom, že se smluvní partner dostal do dlouhodobé neschopnosti plnit své závazky. Žalovaný přišel s tímto tvrzením účelově až dodatečně.
Na základě uvedeného dovolatel žádá, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) při projednání dovolání a rozhodnutí o něm postupoval podle zákonné úpravy dovolání v občanském soudním řádu (§236 an. zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, včetně novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.) a konstatoval, že podané dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti stanovené zákonem (§240 odst. 1, §241 odst. 1, §241a odst. 1 o. s. ř.) a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Dovolatel uplatnil na prvním místě dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., že řízení u dovolacího soudu bylo postiženou vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Tuto vadu dovolatel spatřuje v tom, že odvolací soud vzal v úvahu nové tvrzení žalovaného, uplatněné dodatečně a tudíž opožděně v poslední den lhůty (30. 11. 2009) na základě poučení dle §119a o. s. ř., že mohl započíst svou pohledávku nesplatnou vůči splatné ve smyslu §359 obch. zák.
Tomuto názoru dovolatele však nelze přisvědčit, neboť tato „nová námitka“ žalovaného, směřující k započtení nesplatné pohledávky vůči splatné, kterou soud akceptoval, vyplývala již z tvrzení stran v průběhu řízení (úpadek společnosti Fruit Centrum Lipence, a. s., prohlášení konkursu). Za této situace bylo již věcí právního posouzení, zda bylo možné započíst nesplatnou pohledávku vůči pohledávce splatné, tj. aplikovat ust. §359 obch. zák.
Neobstojí ani výhrada dovolatele, že v tomto ohledu odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, tedy z hlediska důvodu dovolání podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Žalovanému nelze vytýkat, jestliže si ke svému dluhu ze splatné pohledávky Fruit Centrum Lipence opatřil do třetího subjektu pohledávku vůči této společnosti (byť nesplatnou) za účelem kompenzace. Takové jednání spadá do rámce obchodně – podnikatelské činnosti a není možno je posuzovat jako jednání v rozporu s poctivým obchodním stykem ve smyslu §365 obch. zák.
Pokud jde o námitku dovolatele, že odvolací soud učinil nesprávný právní závěr o doručení oznámení o postoupení pohledávky a o započtení pohledávky žalovaným, nejde o právní posouzení, nýbrž o skutkové zjištění, které pod dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. podřadit nelze.
Skutkové zjištění o uvedeném doručení není možno subsumovat ani důvodu dovolání podle §241a odst. 3 o. s. ř., tj. že napadené rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Z obsahu spisu vyplývá, že předmětné skutkové zjištění o doručení bylo učiněno již v předchozím řízení (ve věci bylo vydáno dvojí zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu) a tomuto závěru nelze z hlediska uvedeného ustanovení ničeho vytknout.
Odvolací soud předmětné skutkové zjištění učinil zejména na základě hodnocení listiny z 15. 1. 2004 o zápočtu pohledávek, na níž je rukou uvedeno „Přijato v „Lipencích dne 19. 1. 2004“ a otištěno razítko Fruit Centrum Lipence s nečitelným podpisem. Protože způsobu hodnocení tohoto důkazu, popř. i důkazů dalších, např. výpovědi ing. K. a dalších svědků nelze vytknout žádné pochybení, nemohl dovolací soud dospět k závěru, že je naplněn dovolací důvod dle ust. §241a odst. 3 o. s. ř. Dovolací soud je pak nucen z tohoto zjištění vycházet.
Odvolací soud právně nepochybil ani při posouzení podmínky pro započtení nesplatné pohledávky podle §359 obch. zák., že dlužník (úpadce) Fruit Centrum Lipence a. s. nebyl schopen plnit své peněžité závazky. Vyšel – li odvolací soud v tomto ohledu nejen z návrhu na prohlášení konkursu, nýbrž též ze zprávy auditora o úpadku, jímž byla uvedená podmínka osvědčena, nelze jeho postupu vytknout pochybení.
Z uvedeného vyplývá závěr, že v daném případě nebyl naplněn žádný z dovolacích důvodů uplatněných dovolatelem podle §241a odst. 2 písm. a) a b) a §241a odst. 3 o. s. ř.
Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než dovolání jako nedůvodné zamítnout, když napadené rozhodnutí je správné §243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř.)
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1 a §142 o. s. ř., když žalobce jako dovolatel neměl v řízení úspěch, přičemž žalovanému podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady v řízení v dovolání nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. ledna 2012
JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu