ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.346.2011.1
sp. zn. 23 Cdo 346/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobkyně: BOTANICA PRAGA INTERNATIONAL HOUSE, s. r. o. , se sídlem Praha 10, U Krbu 788/2, IČ 49619675, zastoupena Mgr. Karlem Hnilicou, advokátem se sídlem Praha 2, Lublaňská 40, PSČ 120 00, proti žalovaným: 1) RN CONSULTING s. r. o. , dříve sídlem Praha 5, Voskovcova 1075/57, Praha 5, podle oznámení ze dne 1. 10. 2010 vymazána z obchodního rejstříku, 2) ARTA REAL k. s. , se sídlem Praha 7, Přístavní 321/14, IČ 26174545, 3) Česká republika – Ministerstvo financí , Praha 1, Letenská 15, PSČ 118 10, o určení neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 20 C 100/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. května 2010, č. j. 69 Co 161/2010-174, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl rozsudkem (v pořadí druhým) ze dne 21. srpna 2009, č. j. 20 C 100/2005-142, že žaloba na určení neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek mezi prvým žalovaným a druhým žalovaným, jejímž předmětem byly pohledávky za společností Czech Corn Spirit a. s. se sídlem Havlíčkův Brod, Kyjevská 1025, se zamítá (výrok I.), dále že žaloba o určení neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi prvým žalovaným a třetím žalovaným, jejímž předmětem byly pohledávky za společností Czech Corn Spirit, a. s., se sídlem Havlíčkův Brod, Kyjevská 1025, se zamítá (výrok II.) a dále uložil žalobkyni zaplatit prvému žalovanému a druhému žalovanému náhradu nákladů řízení (výrok III. a IV.) a konečně ve vztahu mezi třetím žalovaným a žalobcem rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.)
Předmětem řízení byla neplatnost uvedených smluv o postoupení pohledávek, když podle tvrzení žalobkyně byly uzavřeny v návaznosti na výběrové řízení, vyhlášené tehdejší žalovanou 3) Českou konsolidační agenturou společně s žalovaným 2), přičemž jediným kriteriem byla výše nabídnuté úplaty za postoupení pohledávek, avšak vyhlašovatelé nedodrželi zásadu rovného postavení stran.
Obvodní soud pro Prahu 1 v dané věci nejprve rozhodl rozsudkem ze dne 29. 5. 2006, č. j. 20 C 100/2003-43, kterým žalobu zamítl pro nedostatek naléhavého právního zájmu (§80 písm. c) občanského soudního řádu (dále též „ o. s. ř.“) K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozhodnutím ze dne 13. 10. 2006, č. j. 14 Co 438/2006-77 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 23 Cdo 780/2007, zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odůvodnění odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 1997 sp. zn. 20 Odon 8/96, podle něhož neúspěšný účastník veřejné obchodní soutěže je věcně legitimován k podání návrhu na určení existence právního vztahu. Nejvyšší soud dovodil, že veřejné výběrové řízení vyhlášené žalovanými 2) a 3) mělo vést k uzavření smlouvy o postoupení pohledávek a proto závěry v odkazovaném judikátu lze vztáhnout i na předmětný případ.
Soud prvního stupně na základě toho dospěl k závěru, že pokud v daném případě jedinou zákonem stanovenou podmínkou pro postoupení pohledávek z České konsolidační agentury byla výše úplaty v hodnotě tržního ocenění pohledávek, přičemž jediným veřejně deklarovaným kriteriem hodnocení nabídek byla výše nabízené úplaty a Česká konsolidační agentura společně s žalovaným 2) v intencích čl. 7.6. směrnic č. S/01/202/04 nazvaných „individuální postupování pohledávek z ČKA“ vyzvali žalovaného 1) jako zájemce s nejvyšší nabídkou ke zvýšení nabízené úplaty na tržní hodnotu pohledávek, pak soud nespatřuje v postupu České konsolidační agentury ani žalovaného 2) porušení jakýchkoli právních předpisů ani diskriminaci žalobkyně. Stejně tak soud předmětný článek 7.6. směrnice nepovažuje za zvýhodňující určité zájemce a je tudíž v souladu s právem. Vzhledem k tomuto právnímu závěru soud ani neshledal jednání žalovaných 2) a 3) v rozporu s poctivým obchodním stykem či dobrými mravy.
Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaní 2) a 3) jednali v průběhu výběrového řízení v souladu s vyhlašovanými podmínkami i směrnicemi žalované 3), když vstoupili do cenového jednání o zvýšení kupní ceny s žalovaným 1) jako zájemcem, který nabídl nejvyšší úplatu a s ním po dosaženém zvýšení nabídky také uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek. Pokud žalobkyně namítala, že žalovaní 2) a 3) měli povinnost v případě, že ani, jedna z nabídek nedosáhla výše tržního ocenění postupovaných pohledávek, výběrové řízení zrušit či všechny nabídky odmítnout, přehlíží, že šlo o jeden z možných postupů žalovaných 2) a 3), nikoli o jejich povinnost.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným rozhodl, že rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje (výrok I.) a že žalobkyně je povinna zaplatit prvnímu žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6.360,- Kč, dále je povinna zaplatit druhému žalovanému na náhradě nákladů řízení 6.360,- Kč a konečně že ve vztahu mezi žalobkyní a třetí žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (výrok II.)
Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§212, §212a odst. 1 a 5 o. s. ř.) a neshledal odvolání žalobkyně důvodným. Podle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně provedl potřebné dokazování (a správně také pro nadbytečnost další žalobkyní navrhované důkazy neprováděl), z něhož správně zjistil skutkový stav věci, který také náležitě posoudil po právní stránce.
Odvolací soud zdůraznil, že žalovaná 2) a 3) jako vyhlašovatelé na základě výzvy k podání nabídek na postoupení pohledávek vyhlásili veřejné výběrové řízení, které výslovně nebylo veřejnou obchodní soutěží podle obchodního zákoníku, na prodej jejich pohledávek za dlužníkem CZECH CORN SPIRIT a. s. Jediným kriteriem byla výše nabídnuté úplaty za postoupení pohledávek. Nejvyšší nabídku podal žalovaný 1) a tato nabídka byla také vyhlašovateli vybrána. Podle čl. VII. všeobecných podmínek tehdejšího žalovaného 3) – České konsolidační agentury, právního předchůdce současného žalovaného 3) – pro postupování pohledávek třetím osobám za úplatu ve výběrovém řízení, kterými se podle výzvy k podání nabídek řídí průběh veřejného výběrového řízení, měl být účastníku, jehož nabídka byla vybrána, zadán návrh smlouvy o postoupení pohledávek.
Odvolací soud dovodil, že jestliže vyhlašovatelé jedna-li s žalovaným 1), který nabídl nejvyšší úplatu za postoupení pohledávek, jakožto s vítězem veřejného výběrového řízení a navrhli mu uzavření smlouvy za cenu tržního ocenění pohledávek, která byla vyšší než cena nabídnutá žalovaným 1) jako vítězem veřejného výběrového řízení a ten návrh na uzavření smlouvy akceptoval, pak vyhlašovatelé postupovali v souladu s vyhlašovanými podmínkami (bez ohledu na to, jakým způsobem blíže upřesňovaly postup pro žalovaného 3) jeho interní směrnice). Nešlo proto o jednání, které by mohlo být v rozporu s dobrými mravy či zásadami poctivého obchodního styku. Žalobkyně, která se nestala vítězem, neboť nenabídla nejvyšší cenu, nebyla nijak znevýhodněna ani se neocitla v nerovném postavení, vůči ostatním účastníkům veřejného výběrového řízení.
Odvolací soud z těchto důvodů napadený rozsudek podle §219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil včetně správných výroků o náhradě nákladů řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s tím, že rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř.
Otázku zásadního právního významu dovolatelka formuluje jako otázku, zda vyhlašovatelé veřejného výběrového řízení (v tomto případě na postoupení pohledávky) jsou vázáni známými podmínkami tohoto řízení a zda uzavření smlouvy (o postoupení pohledávek) s jedním účastníkem – žalovaným 1) za cenu, která je odlišná (zvýšená) od ceny nabídnuté, je jednáním způsobujícím neplatnost takového výběrového řízení a smluv z něj vyplývajících z důvodu rozporu s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku.
Dovolatelka namítá, že pokud mělo výběrové řízení svého vítěze, jak dovodily oba soudy, pak smlouvy s vítězem uzavřené nemohly být sjednány za zvýšenou cenu, bez toho, že by to bylo v souladu se zásadou rovného postavení a zásadou poctivého obchodního styku, jestliže nebyly veřejným způsobem změněny i podmínky výběrového řízení, popř. výběrové řízení zrušeno. Postup vyhlašovatelů podle interní směrnice, která nebyla účastníkům řízení známa a z toho vyplývající individuální jednání o zvýšení ceny, navíc nabídkou ze strany vyhlašovatelů, nikoliv nabídkou účastníka, je jednoznačně vadný a v rozporu s právními předpisy. Pokud by žalobkyně měla příležitost seznámit se s dalšími informacemi, které vyhlašovatelé [žalovaní 2) a 3)] předali pouze žalovanému 1), (viz protokol z jednání o ceně, založený ve spise) a tak disponovala informacemi shodnými se žalovaným 1), pak i vyhlašovatelé mohli dosáhnout daleko lepší ceny.
Podle názoru dovolatelky měli vyhlašovatelé výběrového řízení uvést veškeré potřebné informace, což neučinili, neboť nesdělili postup po předložení nabídek, ani skutečnost, že ani nejvyšší nabídka nevyhrává, pokud neobsahuje vyhlašovateli určené tržní ceny. Pokud obsah smluv o postoupení pohledávek se liší od výsledků výběrového řízení, zejména v ceně, změnily se tím podmínky výběrového řízení. Tato změna však nebyla oznámena, a to v neprospěch žalobkyně. Nebyly tedy dodrženy zveřejněné podmínky řízení, což způsobuje neplatnost výběrového řízení a tudíž i neplatnost smluv, na základě tohoto řízení uzavřených.
Dovolatelka shrnuje, že výběrové řízení je neplatné pro porušení zásady rovného postavení stran, přičemž nebyl vyhlášen vítěz výběrového řízení, ani nebylo řízení zrušeno, ani nebyly změněny podmínky řízení a žalovaní 2) a 3) pokračovaly v jednáních o postoupení pohledávek pouze s žalovaným 1). Všechny uzavřené postupní smlouvy mezi účastníky jsou neplatné.
Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu, příp. i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná 3) ve vyjádření k dovolání postrádá v něm uvedení, v čem dovolatelka spatřuje zásadní právní význam, jakož i vyjádření dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci. Otázku, zda určitý výkon práva je v rozporu s dobrými mravy, nelze považovat za otázku zásadního právního významu (s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, kupř. usnesení NS z 25. 5. 2010, sp. zn. 26 Cdo 2014/2009 nebo rozsudek NS z 9. 2. 2005, sp. zn. 26 Cdo 180/2004). Žalovaná 3) má za to, že výběrové řízení proběhlo platně v souladu s vyhlášenými podmínkami a na jeho základě byly platně uzavřeny smlouvy o postoupení pohledávek.
Žalovaná 3) navrhuje, aby dovolání bylo jak nepřípustně odmítnuto, popř. jako nepsané zamítnuto.
Doplňující dovolání žalobkyně z 6. 12. 2010, podané po lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř., nemá žádné procesní účinky, a proto se jím dovolací soud nezabýval.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) nejprve konstatoval, že podané dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti stanovené zákonem (§240 odst. 1, §241 odst. 1, §241a odst. 1 o. s. ř.) a poté se na prvním místě zabýval přípustností dovolání, neboť dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.)
V daném případě může být dovolání přípustné pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – jak to vyplývá i z podaného dovolání – podle něhož je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) [a podle tohoto písmena dovolání v tomto případě vskutku přípustné není] a odvolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo
má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
V takovém případě jediným způsobilým dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatelka vymezuje právní otázku zásadního významu jako otázku, zda uzavření smlouvy o postoupení pohledávek žalovaným 3), (dříve Česká konsolidační agentura, nyní Česká republika – Ministerstvo financí) s žalovaným 1) jako postupníkem za cenu, která je odlišná (zvýšená) od ceny postupníkem nabídnuté, je jednáním způsobujícím neplatnost vyhlášeného výběrového řízení a smluv z něj vyplývajících pro rozpor s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku.
Vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu v daném případě však dovolatelem vymezená právní otázka zásadního významu přípustnost dovolání nezakládá. Sama dovolatelka zdůraznila, že v tomto případě jediným kriteriem ve výběrovém řízení byla cena a není sporu o tom, že žalovaný 1) nabídl cenu nejvyšší a proto se umístil ve výběrovém řízení jako první čili vítěz. Jestliže poté žalovaný 3) vyzval žalovaného 1) ke zvýšení nabídnuté ceny na úroveň tržní ceny a žalovaný 1) s touto tržní cenou souhlasil, šlo o dohodu nad rámec výběrového řízení po jeho skončení. Nelze proto dovodit – zejména právě proto, že tržní cena byla vyšší než nabídnutá – že by taková dohoda žalovaného 3) se žalovaným 1) způsobovala neplatnost výsledku výběrového řízení, jakož i smluv o postoupení pohledávek mezi těmito účastníky posléze uzavřenými. Takový postup nebyl v rozporu ani s obecně závaznými právními předpisy ani s vyhlášenými podmínkami výběrového řízení a nelze ani dovodit, že by se příčil dobrým mravům (§39 obč. zák.) Uvedený postup obou účastníků a smlouvy mezi nimi následně uzavřené nepředstavovaly změnu vyhlášených podmínek výběrového řízení a nikterak se nepříznivě neodrazily v postavení dalších účastníků v rámci výběrového řízení. Ve výběrovém řízení tudíž nebyla porušena zásada rovnosti účastníků, pokud po vyhlášení výsledku výběrového řízení bylo s vítězem jednáno o zvýšení ceny postupovaných pohledávek nabízených v tomto řízení.
Z uvedeného vyplývá, že v posuzovaném případě není dána přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) a §237 odst. 3 o. s. ř. a Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.)
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 první věta, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání bylo odmítnuto, avšak žalované žádné prokazatelné náklady podle obsahu spisu v řízení o dovolání nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 20. září 2012
JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu