ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.4099.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 4099/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce F. K., zastoupeného Mgr. Petrem Smejkalem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech č. 21, proti žalovanému P. M., o zaplacení částky 69.574,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 C 44/2009, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. listopadu 2009, č. j. 16 C 44/2009-65, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 12. srpna 2010, č. j. 22 Co 595/2010-95, potvrdil usnesení Okresního soudu ze dne 18. listopadu 2009, č. j. 16 C 44/2005-65, kterým bylo odmítnuto odvolání žalovaného ze dne 22. září 2009 jako opožděné ( 208 odst. 1 o. s. ř.).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, ve kterém namítá, že soud řádně a spravedlivě nezhodnotil důkazy a nesprávně vyložil zákon.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§l0a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalovaným), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Za podmínek stanovených ustanovením §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutím ve věci samé je rozhodnutí o předmětu řízení, pro nějž se řízení vede. Jde-li o spor mezi účastníky, kteří proti sobě stojí v postavení žalobce a žalovaný, je „věcí samou" nárok uplatněný v žalobě. Dovoláním napadeným usnesením však odvolací soud nerozhodoval o žalobcem uplatněném nároku 69.574,70,-Kč, nýbrž o odmítnutí odvolání pro opožděnost ve smyslu §208 odst. 1 o. s. ř. Přípustnost dovolání proto nelze posoudit podle ustanovení §237 o. s. ř.
Protože napadené usnesení odvolacího soudu je svou povahou rozhodnutím nemeritorním, bylo namístě posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení §239 o. s. ř. Toto
ustanovení sice přiznává účastníku možnost podat dovolání proti nemeritornímu rozhodnutí odvolacího soudu, ovšem v případech, které jsou zde ve výčtu výslovně uvedeny. Usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost ve smyslu §208 odst. 1 o. s. ř. ve výčtu uvedeno není; nelze proto přípustnost dovolání v dané věci podle ustanovení §239 o. s. ř. dovodit.
Lze uzavřít, že dovolání žalobce není přípustné podle §237 o. s. ř. ani podle §239 o. s. ř. či ostatních ustanovení o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné bez jednání odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobci, který měl v dovolacím řízení plný úspěch a který by tak měl právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení (srov. §142 odst. 1 o. s. ř.), v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. března 2012
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu