ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.426.2012.1
sp. zn. 23 Cdo 426/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně CF FLOP s.r.o. , se sídlem v Brně, Lesná, Nejedlého 383/11, PSČ 638 00, identifikační číslo osoby 64608565, zastoupené Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě, Masná 8, proti žalované Beskydské divadlo Nový Jičín, příspěvková organizace , se sídlem v Novém Jičíně, Divadelní 5, PSČ 741 01, identifikační číslo osoby 00096334, zastoupené JUDr. Ondřejem Michnou, MBA, advokátem, se sídlem v Novém Jičíně, Myslbekova 1722/11, o zaplacení částky 663.060,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 18 C 403/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. dubna 2011, č. j. 15 Co 124/2011-101, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 21. září 2010, č. j. 18 C 403/2009-75, se zastavuje.
II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. dubna 2011, č. j. 15 Co 124/2011-101, se zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 30.702,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalované.
Odůvodnění:
Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 21. září 2010, č. j. 18 C 403/2009-75, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované úhrady částky 663.060,- Kč s příslušenstvím v tomto výroku uvedeným (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).
K odvolání žalobkyně odvolací soud usnesením v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil (první výrok); současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok).
Odvolací soud, oproti soudu prvního stupně, dospěl k závěru, že v projednávané věci překážka věci pravomocně rozsouzené brání tomu, aby věc, o níž bylo pravomocně rozhodnuto, byla znovu projednávána. Jde přitom o neodstranitelnou překážku řízení, pro kterou soud řízení zastaví.
Podle odvolacího soudu při zastavení řízení z důvodu překážky věci rozsouzené se není třeba zabývat souvisejícími otázkami hmotného práva. Podstatná je toliko totožnost účastníků řízení, předmětu řízení a skutku. Ta podle odvolacího soudu je v projednávané věci dána jako ve věci rozhodnuté rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 28. března 2002, č. j. 18 C 309/99-113, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. prosince 2004, č. j. 15 Co 812/2004-179, kterým byla zamítnuta žaloba žalující společnosti CF FLOP s.r.o. proti žalovanému Beskydskému divadlu Nový Jičín o zaplacení částky 759.550,- Kč. V tomto řízení uplatněný peněžitý nárok byl podle odvolacího soudu skutkově vylíčen zcela shodně jako nárok v nyní projednávané věci. Žalobkyně se domáhala zaplacení postoupené pohledávky s tvrzením, že její právní předchůdce J. J. dodal do budovy divadla žalované osvětlovací tělesa podle hospodářské smlouvy ze dne 27. srpna 1991, č. 007/91, přičemž cena určená znaleckým posudkem po snížení o uhrazenou zálohu nebyla zaplacena. O stejnou věc jde, i když v projednávané věci se žalobkyně dovolává tvrzeného uznání závazku. Nyní žalobkyní namítané otázky uznání závazku či jiného právního posouzení věci pro posouzení podmínek řízení nejsou významné. Navíc za situace, kdy s ohledem na tvrzené uznání závazku se žalobkyně domáhala obnovy předchozího řízení, přičemž tato žaloba byla zamítnuta usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně, č. j. 18 C 93/2005-168, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. března 2009, č. j. 51 Co 688/2008-211. Dovolání žalobkyně v dané věci bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. února 2011, č. j. 23 Cdo 157/2010-270.
Žalobkyně výslovně proti rozhodnutím soudu prvního stupně i odvolacího soudu podala dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), a co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. a ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci).
Dovolatelka namítá nesprávné právní posouzení předpokladů pro zastavení řízení odvolacím soudem. Dovolatelka poukazuje na to, že důvody, proč soudy v prvém řízení žalobu zamítly, byly odlišné oproti věci nyní projednávané. V prvním řízení byla žaloba zamítnuta pro skutkový a právní závěr soudu o tom, že žalovaná Beskydské divadlo Nový Jičín, identifikační číslo osoby 96334, se nestala nikdy pasivně legitimovanou, protože nositelem povinnosti uhradit odebraná hudební tělesa byl jen její právní předchůdce Stálá divadelní scéna Nový Jičín. Odvolací soud nevzal v úvahu, že oproti prvnímu řízení žalovaná uznala svůj závazek za dodávku těles po upřesnění ceny těles v roce 1997. Jde o novou právní a skutkovou situaci. Žalobkyně nebyla účastníkem původního právního vztahu se Stálou divadelní scénou Nový Jičín v roce 1991 a právo k pohledávce na ni přešlo až cesí v roce 1997, tedy až po skončení prvního řízení ve věci sp. zn. 18 C 309/99. Žalobkyní podaný návrh na obnovu řízení v roce 2005 byl zamítnut s ohledem na to, že ani v roce 2005 předložené uznání dluhu nemůže nic změnit na stavu, že v původním řízení sp. zn. 18 C 309/99 byla žaloba zamítnuta proto, že žalovaná nebyla v tomto řízení vůbec pasivně legitimována. Jediný, kdo smlouvu v roce 1991 mohl a měl uzavřít, byl předchůdce žalované, tedy Stálá divadelní scéna Nový Jičín.
Podle dovolatelky navíc usnesení odvolacího soudu nesplňuje požadavky na rozhodnutí o zastavení řízení pro překážku věci rozsouzené. Z rozhodnutí musí být jasné, čeho se žalobkyně domáhala v předchozím řízení a na jakém skutkovém základu, znění výroku rozhodnutí soudu, které má tvořit překážku věci rozsouzené, žalobní návrh, který žalobkyně učinila v zastavovaném řízení, včetně skutkových tvrzení, o něž se tento návrh opíral.
V dalším obsahu dovolání dovolatelka poukazuje na nesprávnost závěru soudu prvního stupně, i soudu v tzv. prvním řízení, pokud dospěly k nedůvodnosti uplatněného nároku. Soudy neprovedly všechny navržené důkazy, dovolatelka poukazuje dále na jednání ředitele žalované P. B., který byl statutárním zástupcem právní předchůdkyně žalované. Postupoval proti zásadám poctivého obchodního styku a v rozporu s dobrými mravy, když docílil neplatnosti smlouvy z roku 1991.
Závěrem dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně i odvolacího soudu zrušil a věc vrátil soudům k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání vyjádřila tak, že se ztotožňuje se závěry odvolacího soudu, odvolání považuje za nedůvodné. Po rekapitulaci předchozích řízení doplňuje, že v původním řízení byla pravomocně zamítnuta žaloba co do částky jistiny 759.550,- Kč, tedy částky, v níž je obsažena i v projednávané věci uplatněná částka 663.060,- Kč. Oba nároky vyplývají z hospodářské smlouvy č. 007/91 z 27. srpna 1991. Pro posouzení dovolání nejsou podle žalované relevantní ani skutečnosti namítané dovolatelkou ohledně dokazování a hodnocení důkazů týkající se jiných řízení. Navrhuje proto dovolání odmítnout nebo zamítnout.
Nejvyšší soud České republiky (dále též jen „Nejvyšší soud“) úvodem poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. července 2009) se podává z bodů 1 a 12, části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou a řádně zastoupenou advokátem, jímž bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 1, 4 o. s. ř.), se Nejvyšší soud zabýval nejdříve otázkou, zda je dovolání v této věci přípustné, neboť pouze z podnětu přípustného dovolání lze přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.). Nelze jím úspěšně napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně. Občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání takového „dovolání“. Funkční nepříslušnost Nejvyššího soudu k projednání „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud proto řízení, které touto vadou trpí, podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 1997, sp. zn. 2 Cdon 30/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 14, ročník 1997, pod pořadovým číslem 112).
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu je podle ustanovení §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné, není však důvodné.
Podle ustanovení §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř., ve znění účinném od 1. července 2009, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.), je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží. Podle ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. v cit. znění, dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1 o. s. ř.
Z jazykového výkladu ustanovení §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. vyplývá, že usnesení, které odvolací soud sám vydal v průběhu odvolacího řízení, aniž by jeho vydání předcházelo usnesení soudu prvního stupně (o zastavení řízení), by bez dalšího nebylo lze napadnout dovoláním, kdežto usnesení, které je výsledkem dvoustupňového rozhodování soudů nižších stupňů o stejné otázce (usnesení vydávané na základě odvolání podaného proti usnesení soudu prvního stupně zabývajícím se řešení téže otázky) ano. Podle důvodové zprávy k zákonu č. 7/2009 Sb., kterým bylo ustanovení §239 o. s. ř. s účinností od 1. července 2009 novelizováno, se s navrhovanou změnou mimo jiné „upravuje přípustnost dovolání tak, aby byla vázána zejména na případy, kdy má být předmětná procesní otázka řešena dovolacím soudem jinak, nežli jak učinil odvolací soud“. Účelem novelizované právní úpravy bylo zřejmě podmínit závěrem o zásadním významu po stránce právní přípustnost dovolání proti všem tzv. nemeritorním usnesením odvolacího soudu vypočteným ustanovením §239 o. s. ř. V důsledku zjevné legislativní chyby se tak ovšem nestalo. Na rozdíl od uvozovací věty v odstavci prvém a poslední věty v odstavci třetím není žádným způsobem formulováno omezení otázkou zásadního právního významu pro usnesení vypočtená v §239 odst. 2 o. s. ř. (srov. shodně Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 1904).
Za situace, kdy podle ustanovení §243b odst. 1 o. s. ř. zůstalo nadále zachováno (v rozporu s logikou nové úpravy v ustanovení §239 o. s. ř.) právo odmítnout dovolání proti kterémukoliv z usnesení vypočtených §239 pro zjevnou bezdůvodnost, je předpoklad zásadního právního významu dovoláním napadených nemeritorních usnesení odvolacího soudu vypočtených v ustanovení §239 odst. 1 a 3 o. s. ř. úpravou obsoletní. To platí zvláště s přihlédnutím k tomu, že zejména rozhodnutí uvedena §239 odst. 1 písm. a) a odst. 3 o. s. ř. jsou těmi, jímž jsou účastníci v konečném důsledku zbavováni práva na meritorní projednání věci před soudem (práva na přístup k soudu). Srov. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2011, sp. zn. 29 Cdo 3582/2010, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 97/2011.
V projednávané věci tak přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, není omezena závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Podle §159a odst. 5 o. s. ř. jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu. Podle §104 odst. 1 o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány.
O stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo zahájeno jiné řízení, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Není samo o sobě významné, mají-li stejné osoby v různých řízeních rozdílné procesní postavení (např. vystupují-li v jednom řízení jako žalovaní a ve druhém jako žalobci). Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn, tedy ze stejného skutku (srov. shodně např. závěry obsažené v důvodech usnesení Nejvyššího soudu uveřejněných pod čísly 85/2003 a 84/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Posouzení, že jde o totožnou věc, nebrání ani okolnost, že formální návrhy, jak má být ve věci rozhodnuto (žalobní petity), se doslovně nekryjí. Požadavek, aby bylo ze žaloby patrno, čeho se navrhovatel domáhá, je požadavkem obsahovým a žalobce mu dostojí, jestliže ze žaloby jako celku zřetelně a nepochybně vyplývá, čeho se žalobce domáhá.
Z hlediska zjišťování existence překážky zahájeného řízení je – při identickém skutkovém základu věci – bez významu, jaké bude právní posouzení nároku žalobce (srov. aktuálně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. dubna 2012, sp. zn. 29 Cdo 19/2011).
Z obsahu spisu je zřejmé, že kromě totožnosti účastníků řízení je i uplatněný nárok v současně projednávané věci uplatněn z totožného skutku jako ve věci vedené u soudu prvního stupně pod sp. zn. 18 C 309/99, a to nárok vyplývající z hospodářské smlouvy č. 007/91 ze dne 27. srpna 1991 na dodávku osvětlovacích těles uzavřené mezi J. J. jako zhotovitelem a odběratelem označeným jako Okresní stavební podnik Nový Jičín, Beskydské divadlo Nový Jičín. Na uvedeném - že jde o totožnou věc - nemá vliv ani postoupení pohledávky na současnou žalobkyni (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2006, sp. zn. 33 Odo 1221/2004).
Na závěru, že v nyní v projednávané věci jde o stejnou věc jako v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod původní sp. zn. 18 C 403/2009, ničeho nemění ani námitka dovolatelky, že nárok je nyní opřen o uznání dluhu žalovanou z roku 1997. Projednání věci by naopak bylo obcházením právní úpravy o obnově řízení, kdy tvrzené uznání závazku nebylo považováno soudy za důvod obnovy původního řízení, a žaloba na obnovu řízení tak byla usnesením soudu prvního stupně č. j. 18 C 93/2005-168 zamítnuta, toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. 51 Co 688/2008-211, přičemž dovolání v dané věci bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. února 2011, č. j. 23 Cdo 157/2010-270.
Nedůvodnými jsou i námitky žalobkyně, že z rozhodnutí odvolacího soudu nejsou dostatečně zřejmé znaky totožnosti věci vymezením skutku, účastníků a předmětu řízení v první věci i nyní projednávané. Z obsahu odůvodnění usnesení odvolacího soudu uvedené vyplývá.
Konečně lze přisvědčit i dovolatelkou napadenému závěru odvolacího soudu, že věcné námitky proti soudem prvního stupně shledané nedůvodnosti nároku žalobkyně jsou pro posuzování podmínek řízení bez významu.
Z hlediska uplatněných dovolacích důvodů je tedy usnesení odvolacího soudu správné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle §243b odst. 2, věty před středníkem o. s. ř., jako nedůvodné zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když náklady žalované se stávající z odměny advokáta zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 25.285,- Kč (§3 odst. 1 bod 5., §10 odst. 3, §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif ve znění pozdějších předpisů) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokátovi ve výši 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů) a částky 5.117,- Kč představující náhradu za 20% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně povinnost, kterou ji ukládá toto rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 26. června 2012
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu