ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.4278.2011.1
sp. zn. 23 Cdo 4278/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška, ve věci žalobkyně EUROFLASH, spol. s r.o., se sídlem v Brně, Mezníkova 158/7, IČO 18828736, zastoupené advokátem Mgr. Zbyňkem Babíkem, advokátem se sídlem v Brně, Příkop č. 8, PSČ 602 00, proti žalovanému D. E., zastoupenému JUDr. Pavlem Hráškem, advokátem se sídlem v Praze 1, Týnská 1053/21, o zaplacení částky 641.583,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 26 C 72/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. června 2011, č. j. 30 Co 87/2011-97, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. června 2011, č. j. 30 Co 87/2011 – 97 změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 24. ledna 2011, č. j. 26 C 72/2009 – 53, tak, že doručení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 12. února 2010, č. j. 26 C 72/2009 – 37, žalovanému je neúčinné.
Přes poučení, že proti rozhodnutí není dovolání přípustné, napadla žalobkyně usnesení odvolacího soudu dovoláním, ve kterém nesouhlasí s právními závěry odvolacího soudu. Přípustnost dovolání žalobkyně dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalobkyní), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Všem třem případům přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 o. s. ř. je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé; napadené rozhodnutí jím ale není. Pojem „věc sama“ je právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem řízení, pro nějž se řízení vede. Jde-li o spor mezi účastníky, kteří proti sobě stojí v postavení žalobce a žalovaný, je „věcí samou“ nárok uplatněný v žalobě - §79 odst. 1 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod č. 61 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, příp. usnesení téhož soudu ze dne 28. srpna 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997 pod poř. č. 88). Dovoláním napadeným usnesením však odvolací soud nerozhodoval o žalobkyní uplatněném nároku 641.583,10 Kč s příslušenstvím, nýbrž změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že doručení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 12. února 2010, č. j. 26 C 72/2009 – 37, žalovanému je neúčinné. Přípustnost dovolání proto nelze posoudit podle ustanovení §237 o. s. ř.
Přípustnost dovolání proti výrokům usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §238, 238a a §239. Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. zakládají přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu pouze v případech, které výslovně zmiňují. Žádné z těchto ustanovení však nezakládá přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o neúčinnosti doručení rozsudku soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné bez jednání odmítl, aniž se jím mohl dále zabývat.
O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 23. července 2012
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu