ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.4307.2011.1
sp. zn. 23 Cdo 4307/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobce J. K. , zastoupeného JUDr. Miroslavem Bartošem, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Bílinská 1, proti žalovanému Mgr. I. B. , zastoupenému JUDr. Václavem Koreckým, advokátem, se sídlem v Plzni, Bedřicha Smetany 2, o zaplacení částky 90.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 33 Cm 597/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. března 2011, č. j. 3 Cmo 130/2010-485, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 5.950,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. ledna 2010, č. j. 33 Cm 597/99-419 (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (bod II. výroku).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (nezastoupen advokátem) dovolání, které následně doplnil prostřednictvím ustanoveného zástupce, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňuje dovolací důvod dle ustanovení §241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř. Dle jeho názoru soud nesprávně právně posoudil promlčení práva, resp. okamžik, kdy začala běžet promlčecí doba. Taktéž namítá nesprávný procesní postup, neboť odvolací soud vydal napadené rozhodnutí po jednání, jehož se dovolatel nemohl zúčastnit a byl z nařízeného jednání řádně a včas omluven. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudky mu předcházející, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání žalobce vyjádřil tak, že jej považuje za nedůvodné.
S přihlédnutím k článku II bodu 12. části první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. července 2009.
Dovolací soud po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněným subjektem (žalobcem) a obsahuje stanovené náležitosti, dospěl k závěru, že dovolání v dané věci směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není dovolání přípustné.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem; dovolací soud se proto vždy musí v prvé řadě zabývat jeho přípustností.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V projednávané věci byl předmětem řízení nárok žalobce na zaplacení shora uvedené částky jakožto nevráceného vkladu do Českého národního investičního konsorcia (žalobce nesouhlasil s transformací svého podílu v tomto konsorciu do akciové společnosti). Předmětný závazkový vztah se s ohledem na ustanovení §763 odst. 1 obchodního zákoníku řídí zákonem č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, neboť se jedná o konsorcium, které bylo ve smyslu ustanovení §106za hospodářského zákoníku založeno před 1. lednem 1992, tj. před účinností obchodního zákoníku. Závazkový vztah mezi stranami, které uzavřely smlouvu podle hospodářského zákoníku (jako v projednávané věci), je závazkovým vztahem obchodním a případný spor mezi těmito stranami je z hlediska procesního věcí obchodní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 1522/2000).
Dovolání žalobce proti výroku I., jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně tak není podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné, když tímto výrokem bylo rozhodnuto o zaplacení částky 90.000,- Kč s úrokem z prodlení (k příslušenství pohledávky se jak výše uvedeno nepřihlíží).
Dovolání proti výroku II., kterým odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle žádného z ustanovení §237 až §239 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, 224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a vznikla mu tak povinnost nahradit žalovanému jeho náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalovanému sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 5.650,- Kč podle ustanovení §3 odst. 1 bodu 4, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. a z paušální náhrady 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Vzhledem k tomu, že zástupce žalovaného nepředložil soudu osvědčení o registraci plátce DPH, nebyla mu přiznána její náhrada podle §137 odst. 3 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalovaný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 28. března 2012
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu