ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.4312.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 4312/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph. D. v právní věci žalobkyně České republice – Kanceláři senátu , se sídlem v Praze 1, Valdštejnské náměstí 4, IČ: 638 39 407, zast. JUDr. Pavlem Kavínkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Králodvorská 16, proti žalovaným 1) KD Beta, a. s. , se sídlem v Praze 4, Hanusova 31, IČ: 256 76 792, 2) KDM, a. s., se sídlem v Praze 6, Bělohorská 9, IČ: 256 76 784, 3) KD Pragma, a. s., se sídlem v Praze 6, Bělohorská 9, IČ: 256 76 644, 4) Skanska CZ, a. s., se sídlem v Praze 10-Vršovice, Kubánské náměstí 11/1391, IČ: 262 09 535, 5) Sinkulova, a. s., se sídlem v Praze 6, Bělohorská 9, IČ: 256 76 652, a 6) Zdaru, a. s., se sídlem v Praze 6, Bělohorská 9, IČ: 256 76 776, žalovaní 1, 2, 3, 5 a 6 zast. Mgr. Davidem Kroftou, advokátem se sídlem v Praze 1 – Malá Strana, Újezd 450/40, o zaplacení částky 10.653.473,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 11 C 236/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. května 2009, č. j. 17 Co 561/2008-336, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným 1), 2), 3), 5) a 6) na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 186.217,- Kč k rukám Mgr. Davida Krofty, advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 7. 5. 2009,
č. j. 17 Co 561/2008-336, potvrdil (v pořadí třetí) rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále též „s oud prvního stupně “) ze dne 24. 9. 2008, č. j. 11 C 236/98-298, jímž byl zamítnut návrh, aby žalovaní byli povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku ve výši 10.653.473,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 23 % z této částky od 15. 10. 1998 do zaplacení a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným 1, 2, 3, 5 a 6 na jejich náhradu 1.981.938,30 Kč, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet jejich právního zástupce, žalovaná 4 nemá ve vztahu k žalobkyni právo na náhradu nákladů a žalobkyně je povinna zaplatit státu znalečné ve výši 65.206,50 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet soudu prvého stupně; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným 1, 2, 3, 5 a 6) na jejich náhradu částku 369.349,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich právního zástupce a žalobkyně a žalovaná 4) nemá na jejich náhradu právo.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že se žalobkyně žalobou ze dne 15. 10. 1998 domáhala po žalovaných jako právních nástupcích společnosti KDM, a. s. vrácení již zaplacené ceny díla ve výši 12.669.743,57 Kč z titulu bezdůvodného obohacení s odůvodněním, že část ceny byla zaplacena neoprávněně. Co do částky 1.536.773,44 Kč vzala žalobkyně žalobu zpět a řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno.
Dále odvolací soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že účastníci uzavřeli dne 29. 4. 1996 smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo zajištění kompletní inženýrsko-investorské a projekční činnosti a dodávky všech požadovaných staveb dle objednatelem odsouhlaseného prostorového a funkčního programu pro objekty B, A, A1, D, E, Feldovský dům sídla Senátu Parlamentu ČR a zajištění kompletní inženýrsko-investorské a projekční činnosti na inženýrské sítě pro objekty C, Valdštejnská zahrada, Valdštejnská jízdárna. Dle této smlouvy právní předchůdce žalovaných (KDM, a. s.) dílo provedl a vyúčtoval cenu.
V čl. III této smlouvy se strany dohodly, že cena za dílo dle předmětu smlouvy se stanovuje dohodou smluvních stran v českých korunách v souladu s platnými cenovými předpisy za použití HASI – honorářová zóna IV – střed, tj. 8,45 % z dosud předpokládaných investičních nákladů 100 mil. Kč v roce 1996 s tím, že základem pro určení výše ceny díla měly být skutečné náklady na provedení díla stanovené na základě vyhodnocení výběrových řízení vyhlášených smluvními stranami k uzavření smluv se subdodavateli nebo po dokončení jednotlivých částí díla. V čl. III odst. 7 smlouvy o dílo byla sjednána přirážka ve výši 0,8 % za kontrolní činnost a 0,6 % jako manipulační přirážka ve prospěch zhotovitele a dále v čl. III odst. 8 přirážka ve výši 2 % za kompletační činnost pro zhotovitele a 2 % pro projektanta, která bude hrazena prostřednictvím zhotovitele. V dodatku č. 1 ze dne 4. 6. 1996 ke smlouvě od dílo ze dne 29. 4. 1996 si smluvní strany rozšířily předmět plnění s tím, že cena se stanovila dohodou stran v českých korunách v souladu s platnými cenovými předpisy za použití HASI – honorářovou zónou IV – střed, tj. 11,75 % z dosud předpokládaných nákladů ve výši 9,5 mil. Kč.
Dodatkem č. 2 ze dne 16. 8. 1996 ke smlouvě o dílo došlo ke změně způsobu určení výše ceny díla tak, že základem pro její určení byl pro část ceny díla připadající na inženýrskou činnost a zhotovení projektové dokumentace stavby propočet nákladů zpracovaný zhotovitelem projektové dokumentace a schválený objednatelem a pro ostatní výkonové fáze cena za zhotovení jednotlivých částí stavby. Dle čl. 5 tohoto dodatku se žalobkyně zavázala zaplatit zhotoviteli za zhotovení stavby cenu obvyklou dle ust. §546 odst. 1 obchod. zák. a podkladem pro určení této ceny přitom měly být výsledky výběrů subdodavatelů s tím, že nebude-li v každém jednotlivém případě zhotovitelem fakturovaná cena stavebních prací objednatelem uznána co do výše, bude cena těchto stavebních prací, kterých se faktura bude týkat, určena na základě dvou znaleckých posudků zpracovaných dvěma na sobě nezávislými soudními znalci, přičemž cena díla bude stanovena dle toho znaleckého posudku, v němž bude nižší.
V dodatku č. 3 ze dne 23. 12. 1996 smlouvy o dílo došlo k další změně způsobu určení ceny díla tak, že základem pro určení výše části ceny díla připadající na inženýrskou činnost a na zhotovení dokumentace u výkonových fází 1 – 3 měl být propočet k návrhu stavby, pokud s ním souhlasila žalobkyně jako objednatel nebo její stavební dozor (tím byla IN.ORG., s. r. o.), a základem pro výkonové fáze 4 – 9 měly být náklady na zhotovení stavby.
Dle odvolacího soudu byl tak způsob určení ceny díla sjednán v původní smlouvě o dílo modifikované dodatkem č. 2 ze dne 29. 4. 1996 a poté bylo ujednání upřesněno tak, že za zhotovení díla objednatel zaplatí cenu obvyklou, tzn. cenu, která se obvykle platí za srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy za obdobných obchodních podmínek. Zhotovitel byl povinen zadávat veškeré své subdodávky stavebních prací formou interních výběrových řízení, k jejichž provedení byl povinen přizvat alespoň dva své, k tomu zmocněné, zástupce. V případě, že zhotovitelem fakturovaná cena stavebních prací nebyla v jednotlivých případech objednatelem schválena, měla být určena na základě toho ze dvou znaleckých posudků zhotovených dvěma na sobě nezávislými soudními znalci, v němž bude stanovena cena nižší. Stejným způsobem měla být hrazena též cena víceprací, jež musely být objednatelem předem písemně odsouhlaseny.
Dle odvolacího soudu se žalobkyni nepodařilo v řízení prokázat, že cena byla zaplacena v rozporu s uvedeným ujednáním, neboť neprokázala, že by nesouhlasem dala podnět k zadání znaleckých posudků za účelem stanovení ceny. V řízení dle jeho názoru bylo prokázáno, že žalobkyně ve všech případech zaplatila objednatelem požadovanou cenu, čímž ji odsouhlasila. K tomu odvolací soud uvedl, že ani znalecký posudek neprokázal, že by cena za provedené dílo byla v rozporu s cenou obvyklou. Námitky týkající se použitých termínů faktura a fakturace, nesprávného postupu v případě kompenzační námitky neshledal odvolací soud relevantními, neboť nejsou pro posouzení věci rozhodné.
Dovoláním ze dne 14. 8. 2009 napadla žalobkyně rozsudek odvolacího soudu s tím, že dovolání je přípustné dle §237 odst. 1 písm. b) i písm. c) o. s. ř. a své námitky podřadila pod dovolací důvody uvedené v ust. §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř., neboť je přesvědčena, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
V obsáhlém odůvodnění dovolání žalobkyně zejména formulovala otázky, s nimiž spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, neboť nebyly Nejvyšším soudem dosud řešeny a mají potřebný judikatorní přesah, a přípustnost dovolání dle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. tak, zda je možné za situace, kdy si smluvní strany v dodatku ke smlouvě ujednaly, že do doby uzavření dodatku se právní vztahy řídí úpravou zachycenou ve smlouvě, dovozovat projev vůle smluvních stran, že „ nově sjednaná práva a povinnosti před uzavřením takového dodatku součástí smluvních ujednání nebyly “, zda je třeba posuzovat oprávněnost plnění a účtování ceny předmětu díla podle znění smlouvy o dílo, jež byla několikrát dodatky změněna, platného a účinného v době, kdy bylo plnění účtováno, zda smluvní ujednání o „ obvyklé “ ceně díla je ujednáním o způsobu určení ceny díla či nikoli, popř. zda za této situace je možné odvodit obvyklou cenu díla též z obchodních zvyklostí. Dovolatelka nesouhlasí z názorem odvolacího soudu, že v dodatku č. 2 byl smluvními stranami sjednán způsob určení ceny díla. Je dále přesvědčena, že oprávněnost plnění a vyúčtování „většiny“ faktur bylo nutné posoudit dle dodatku č. 3 a nikoli č. 2. Žalobkyně nemohla požadovat přezkoumání těchto faktur znaleckými posudky, jak dovodil odvolací soud. Namítla, že skutková zjištění, že žalobkyně cenu částí díla dle předmětných faktur schválila a cenu nerozporovala, nemají oporou v provedeném dokazování. Žalobkyně nesouhlasila s přirážkami celkové ceny díla a jednala o nich s právním předchůdcem žalovaných, což vedlo k uzavření zvláštního smluvního ujednání a dodatku č. 4, v nichž se smluvní strany dohodly na účtování předmětných přirážek, jež měly být účtovány od nabytí účinnosti těchto dohod. Podepsal-li technický dozor protokoly o projednání a odsouhlasení propočtů stavby, nelze takový úkon považovat za ujednání o výši ceny díla mezi žalobkyní a právním předchůdcem žalovaných. Skutečnost, že technický dozor investora nebyl oprávněn jednat za žalobkyni při odsouhlasení a stanovení výše ceny díla, plyne mj. dle dovolatelky ze samotné povahy činností technického dozoru investora a z dodatku č.3.
Závěrem dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší sodu zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V podání ze dne 29. září 2009 se k dovolání vyjádřily žalované 1), 2), 3), 5) a 6) a zejména uvedly, že v dané věci není dovolání přípustné dle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu neřeší otázku zásadního právního významu a nemají ani potřebný judikatorní přesah, a není přípustné ani dle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a výklad uvedeného ustanovení provedený žalobkyní považuje za nepřípustně extenzivní.
V případě, že by dovolací soud dovolání žalobkyně shledá přípustným, žalované 1), 2), 3), 5) a 6) k dovolacím námitkám uvedly, že ve smlouvě o dílo byl vzhledem k absenci konkrétní ceny díla sjednán způsob určení ceny díla a v průběhu provádění stavebních prací byla žalobkyní hrazena cena stavebních prací, fakturovaných jejich právním předchůdcem. Zdůraznily, že žalobkyně nikdy nezpochybnila výši fakturovaných cen tím, že nenechala znalcem posoudit oprávněnost ve fakturách vyčíslených cen, a všechny fakturované částky uhradila. Ze skutečnosti, že byl uzavřen dodatek č. 4, nevyplývá nesouhlas žalobkyně s účtováním ceny díla. Technický dozor investora o způsobu určení ceny díla nikdy nejednal, přestože žalobkyně tvrdí opak, a to proto, že způsob určení ceny díla byl zakotven přímo ve smlouvě. Technický dozor investora odsouhlasoval správnost fakturace dle smlouvy o dílo. Z protokolů o projednání a odsouhlasení propočtu stavby a zápisů z projednání fakturace dle žalovaných však plyne, že veškeré jejich právním předchůdcem fakturované částky byly žalobkyní, resp. technickým dozorem investora odsouhlaseny. V případě pochybností o správnosti výše účtovaných částek se mohla žalobkyně domáhat přezkoumání účtované ceny znalcem, jak bylo dohodnuto ve smlouvě, avšak žalobkyně tak neučinila. Žalované se ztotožnily s tvrzením žalobkyně, že na úhradu faktur z její strany lze nahlížet jako na uznání dluhu. Protože žalobkyně neprokázala, že v době uznání závazek neexistoval, jde o platné uznání dluhu. Dále uvedly, že soudem ustanovený znalec Ing. V. V. sdělil, že cena účtovaná právním předchůdcem žalovaných byla cenou obvyklou, účtovanou v souladu se smlouvou.
Žalované dále vyjádřily nesouhlas s tvrzením žalobkyně, že přirážky ve výši 4 %, resp. 7 % z ceny dodávky měly být hrazeny až na základě dodatků ze dne 26. 5. 1997 a 4. 11. 1997, tj. až po nabytí jejich účinnosti. Tyto přirážky byly od počátku realizace díla součástí ceny hlavního subdodavatele IPS, a. s., jemuž byly vypláceny. Rozpočty byly předkládány pověřeným pracovníkům žalobkyně k projednání a byly jí schváleny. Důvodem, proč je o těchto přirážkách pojednáno v dodatku č. 4, byl požadavek žalobkyně na výslovném uvedení těchto subdodavatelských přirážek v tomto dokumentu. Smlouva o dílo se však tímto deklaratorním ujednáním v tomto rozsahu (ohledně přirážek z ceny dodávky jako součásti subdodavatelské ceny) nezměnila. Následně poukázaly na to, že tvrzení žalobkyně o tom, že přirážky ve výši 4 %, resp. 7 % z ceny dodávky byly již zahrnuty v tzv. kompletační přirážce zhotovitele ve výši 5,4 % z ceny dodávky. Kompletační přirážka představující odměnu právního předchůdce žalovaných za provedení díla byla, včetně popisu a složení její výše, dohodnuta v čl. III odst. 7 a 8 smlouvy o dílo, nebyla žalobkyní nikdy zpochybněna, a není tak předmětem tohoto sporu.
Závěrem žalované 1), 2), 3), 5) a 6) navrhly, aby Nejvyšší soudu dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl či jako nedůvodné zamítl a přiznal jim právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) s ohledem na čl. II bod 12 zák. č. 7/2009 Sb. projednal a rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu účinného do 30. 6. 2009 (dále též jen „ o. s. ř. “) a poté shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou (žalobkyní), včas, dovolatelka je zastoupena advokátem ve smyslu ust. §241 odst. 1 o. s. ř. a jím bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 4 o. s. ř.).
Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o. s. ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku ve věci samé se řídí ust. §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., tedy proti potvrzujícímu rozsudku, je mimo jiné to, aby soud prvního stupně pozdějším rozsudkem rozhodl jinak než předtím (právě) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, obsaženým ve zrušovacím rozhodnutí. Právní názor odvolacího soudu musí mít na nové rozhodnutí ve věci takový vliv, že soud prvního stupně nemůže uplatnit své názory při rozhodování věci samé, jinými slovy, mezi novým rozhodnutím soudu prvního stupně a závazným právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, musí být příčinná souvislost potud, že právě tento právní názor má za následek jiné rozhodnutí soudu prvního stupně (shodně též např. usnesení Vrchního soudu v Praze z 29. ledna 1993, sp. zn. 7 Cdo 67/92, uveřejněné v Bulletinu č. 1, ročník 1993, pod poř. č. 16, nebo usnesení Nejvyššího soudu z 30. listopadu 1999, sp. zn. 20 Cdo 299/98). Právním názorem soudu je názor na právní posouzení věci, tedy názor na to, který právní předpis má být aplikován, případně jak má tento předpis být vyložen.
Z uvedeného je zřejmé, že v posuzované věci je dovolání přípustné dle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Dovoláním napadeným rozsudkem odvolacího soudu bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvého stupně ze dne 24. září 2008, č. j. 11 C 236/98-298, kterým soud prvého stupně nerozhodl ve věci samé jinak (zamítl žalobu na zaplacení 10.653.473,80 Kč s příslušenstvím) než ve svém dřívějším rozsudku ze dne 22. 9. 2006, č. j. 11 C 236/98-261, jenž byl odvolacím soudem zrušen pro jeho nepřezkoumatelnost, neboť soud prvého stupně nerespektoval zásady uvedené v §157 o. s. ř. Usnesením odvolacího soudu ze dne 2. 6. 2004, č. j. 28 Co 185, 186/2004-192, byl však zrušen předchozí rozsudek soudu prvého stupně ve věci samé ze dne 25. 3. 2003, č. j. 11 C 236/98-136, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 2. 3. 2004, č. j. 11 C 236/98-182, jímž tento soud rozhodl jinak, než ve svém pozdějším rozsudku, přičemž, je z usnesení odvolacího soudu patrné, že soud prvého stupně zavázal právním názorem ohledně oprávněnosti účtování, a to ve vztahu k dodatku ke smlouvě o dílo účinném v rozhodné době.
Názor žalobkyně, že dovolání je přípustné dle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vzhledem ke shora uvedenému správný.
V posuzovaném případě ze smlouvy o dílo a jejich dodatků (viz dále) vyplývá, že výpočet ceny za dílo provedené právním předchůdcem žalovaných se v čase měnil v závislosti na uvedených změnách (dodatcích) smlouvy o dílo ze dne 29. 4. 1996. Proto se nelze ztotožnit s názorem dovolatelky, že „ v daném případě nebyl smluvními stranami sjednán způsob určení ceny, nýbrž cena obvyklá v daném místě a čase “.
Žalobní požadavek na zaplacení předmětné částky se opírá o nesprávně stanovenou cenu díla dle smlouvy o dílo ve znění pozdějších dodatků, tedy žalobce se domáhá vrácení části již zaplacených faktur (viz dále).
Ze skutkových zjištění vyplývá, že v čl. II odst. 7 smlouvy o dílo bylo stanoveno, že „ Odst. 8.4. čl. II, který obsahuje činnosti zhotovitele realizované nad rámec HASI, bude honorován přirážkou 0,8 % za kontrolní činnost a 0,6 % jako manipulační přirážka k fakturám ve prospěch zhotovitele.“ a „Činnost zhotovitele podle čl. II odst. 8.5 bude hrazena v rámci kompletační činnosti (Hlava XI HASI), a to tak, že 2 % za kompletační činnost bude případně hrazena prostřednictvím zhotovitele projektantovi, 2 % obdrží zhotovitel, 2 % nebudou účtována vůbec.“
Stanovení částí ceny díla, její fakturace mj. fakturami č. 248/96 ve výši 2.778.660,31 Kč, č. 249/96 ve výši 4.449.059,06 Kč, č. 252/96 ve výši 4.882.976,21 Kč a č. 250/96 znějící na částku 26.514.889,23 Kč ze dne 13. 12. 1996, ve znění příloh, a oprávněnost jejich zaplacení je nutno hodnotit dle smlouvy o dílo ve znění dodatku č. 2 ze dne 16. 8. 1996, dle něhož měla žalobkyně (dovolatelka) jako objednatel zaplatit za provedení díla – dodávku stavebních prací zhotoviteli „ cenu obvyklou, tedy cenu, která se obvykle platí za srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy za obdobných obchodních podmínek “ s tím, že „ nebude-li v každém jednotlivém případě zhotovitelem fakturovaná cena stavebních prací objednatelem uznána co do výše, bude cena těchto stavebních prací, kterých se konkrétní faktura bude týkat, určena na základě dvou znaleckých posudků zpracovaných dvěma na sobě nezávislými soudními znalci, přičemž cena díla bude stanovena tím ze znaleckých posudků, kde bude tato cena nižší “, přičemž „ Stejným způsobem bude určena i cena víceprací, jejichž provedení však objednatel musí předem písemně odsouhlasit .“. Cena za plnění inženýrské a projekční činnosti měla být stanovena mj. dohodou smluvních stran v českých korunách v souladu s platnými předpisy HASI – honorářová zóna IV – střed, s použitím rozpětí 23 % pro účtování ve zvláštních případech podle čl. 2.5.3 HASI (rekonstrukce). Základem pro výpočet ceny mělo být až do výkonové fáze č. 2, resp. 3, odborný propočet nákladů, zpracovaný projektantem a posouzený cenovým znalcem objednatele.
Dodatkem č. 3 ze dne 23. 12. 1996, byl článek III – dohoda o ceně výslovně nahrazen ujednáním, v němž se „ smluvní strany (…) dohodly a odsouhlasily, že cena za plnění inženýrské a projekční činnosti se stanovuje dohodou smluvních stran, a to v korunách českých v souladu s platnými předpisy za použití HASI – honorářová zóna IV – střed, s použitím rozpětí 23 % pro účtování ve zvláštních případech podle čl. 2.5.3 HASI – rekonstrukce. Cena za inženýrskou a projekční činnost u výkonových fází 1 až 3 bude vypočtena (na) základě propočtu k Návrhu stavby, zpracovaným projektantem a odsouhlasený objednatelem stavebním dozorem investora, resp. jeho pověřeným zástupcem. Cena za inženýrskou a projekční činnost u výkonových fází 4 až 9 bude vypočtena podle nákladů za kompletní dodávku stavby (objektu) po výběru subdodavatele stavby, a to vždy po jednotlivých objektech. Po úplném dokončení a vyúčtování stavby (objektu) provede zhotovitel přepočtení honoráře ve výkonových fázích 4 až 9 podle skutečných nákladů a objednatel jej v případě doplatku následně vyrovná.“ s tím, že „ Cena za dodávku stavebních prací a dodávek bude vycházet z nabídkových cen subdodavatelů vybraných k provádění stavebních prací a dodávek a bude objednateli účtována podle pověřeným pracovníkem objednatele (stavebním dozorem investora) odsouhlaseného platebního kalendáře na každý jednotlivý objekt.“, přičemž samotný postup fakturace průběžně zhotovených částí díla byl dohodnut a rovněž upraven uvedeným dodatkem č. 3, lze hodnotit oprávněnost stanovení a fakturace ceny částí díla mj. dle faktur č. 16/97 ze dne 12. 2. 1997 znějící na částku 16.343.323,38 Kč, č. 298/96 z téhož data ve výši 4.333.458,15 Kč, č. 298/96 ze dne 27. 12. 1996 ve výši 2.360.047,20 Kč, č. 19/97 z 12. 2. 1997 znějící na částku 1.894.670,17 Kč, č. 297/96 ze dne 27. 12. 1996 znějící na částku 4.268.520,90 Kč, č. 294/96 z téhož data ve výši 27.517.490,70 Kč a konečně č. 296/96 opět ze dne 27. 12. 1996 ve výši 16.287.415,20 Kč.
V dodatku č. 4 ze dne 4. 11. 1997, strany v čl. IX. bodě 9.10 sjednaly, že tento dodatek nabývá platnosti a účinnosti dnem jeho podpisu a do této doby zůstávají v platnosti veškerá ujednání uzavřené smlouvy ze dne 29. 4. 1996 a jejich dodatků.
Z uvedeného je zřejmé, že fakturace ceny částí provedeného díla nebyla v rozporu s (v dané době platnou) smlouvou a dále je nutno k námitce žalobkyně, že cena měla být cenou obvyklou, třeba uvést, že odvolací soud ve svém rozhodnutí uvedl, že cena zaplacená žalobkyní za provedené dílo byla, jak plyne mj. též ze znaleckého posudku, cenou v daném místě a čase obvyklou, s čímž dovolatelka, jak je zřejmé z jejího dovolání, nepolemizuje. Dovolatelkou zmiňovaný dodatek č. 4 ke smlouvě od dílo ze dne 4. 11. 1997 (a též č. 5 a 6 ze dne 7. 8. 1998) není pro posouzení věci rozhodný, poněvadž se tento a popř. později uzavřené dodatky nevztahují na žalobkyní zpochybněné vyúčtování části ceny díla fakturami vydanými v období od 13. 12. 1996 do 12. 2. 1997 a dovolatelkou tvrzený projev nesouhlasu s vyúčtováním faktur a z důvodu uzavření uvedených pozdějších dodatků z nich seznat nelze, naopak z dodatku č. 4 a jeho čl. IX bodu 9.10. vyplývá vůle stran, aby do 4. 11. 1997 platila ujednání o ceně vyplývající ze smlouvy o dílo a dodatků č. 1 až 3.
Uhradila-li žalobkyně uvedené faktury v plné výši a neprojevila-li v rozhodné době nesouhlas s účtováním ceny díla, resp. její výší, a to postupem dohodnutým pro část fakturované ceny díla dle smlouvy o dílo ve znění dodatku č. 2 a pro část dle smlouvy o dílo ve znění dodatku č. 3, a nepolemizuje-li se závěrem odvolacího soudu, že fakturovaná cena za provedení dílo odpovídala ceně obecné, jež dle žalobkyně měla být zaplacena, je z toho zřejmé, že závěr odvolacího soudu v tomto ohledu je správný.
Nejvyšší soud s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že dovolání ač bylo podle ust. §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. přípustné, není však důvodné a dovolání proto podle ust. §243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. tak, že dovolatelce (žalobkyni), bylo uloženo nahradit dotčeným žalovaným 1), 2), 3), 5) a 6) k rukám jejich advokáta částku 186.217,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 6, §10 odst. 3 a §18 odst. 1 a §19a vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, §13 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů a DPH dle §137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. června 2012
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu