ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.727.2012.1
sp. zn. 23 Cdo 727/2012-93
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně INEKO Praha, s.r.o. , se sídlem v Praze 6, Čílova 271/21, PSČ 162 00, identifikační číslo osoby 63672162, zastoupené JUDr. Milošem Hoškem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Velflíkova 1428/4, proti žalované Telefónica Czech Republic, a.s. , se sídlem v Praze 4, Michle, Za Brumlovkou 266/2, PSČ 140 22, identifikační číslo osoby 60193336, o ochranu dobré pověsti právnické osoby, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 Cm 192/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. září 2011, č. j. 3 Cmo 44/2011-71, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. listopadu 2010, č. j. 41 Cm 192/2009-47, zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobkyni částku 100.000,- Kč jako přiměřené zadostiučinění za neoprávněný zásah do dobré pověsti žalobkyně (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
Odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíc dovolací důvod dle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušil.
Žalovaná se k dovolání žalobkyně vyjádřila tak, že plně souhlasí s napadeným rozhodnutím odvolacího soudu.
Nejvyšší soud České republiky (dále též jen „Nejvyšší soud“) úvodem poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. července 2009) se podává z bodů 1. a 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou a obsahuje stanovené náležitosti, dospěl k závěru, že dovolání v dané věci směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není dovolání přípustné.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem; dovolací soud se proto vždy musí v prvé řadě zabývat jeho přípustností.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
I když v občanském soudním řádu, popřípadě v jiných předpisech, není obecně vymezeno, co je třeba rozumět obchodní věcí, ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. již usnesení ze dne 25. ledna 2000, sp. zn. 33 Cdo 504/99, uveřejněné v časopise Obchodní právo č. 4/2000, str. 28, z pozdější doby pak např. usnesení ze dne 28. dubna 2005, sp. zn. 32 Odo 471/2005, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod číslem C 3878, svazek CD-3, či usnesení ze dne 31. března 2009, sp. zn. 23 Cdo 1055/2009, uveřejněné tamtéž pod číslem C 7199, svazek CD-10) je dovozováno, že obchodní věcí je třeba rozumět věc, která vyplývá z právních vztahů mezi podnikateli, přičemž je nerozhodné, zda tento vztah se řídí ustanoveními občanského nebo obchodního zákoníku, pokud jde o vztah, jenž se týká jejich podnikatelské činnosti (srov. shodně též Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. §201 až 376, Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1880s.). V projednávané věci je předmětem sporu ochrana dobré pověsti právnické osoby, obchodní společnosti. Dobrou pověst právnické osoby je třeba hodnotit podle jejího chování v obchodních vztazích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. března 2008, sp. zn. 30 Cdo 1385/2006). V intencích uvedené judikatury je proto třeba posuzovat i projednávanou věc jako spor mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, tedy věc obchodní. V projednávané věci bylo odvolacím soudem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 100.000,- Kč. Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. se k příslušenství pohledávky přitom nepřihlíží.
Dovolací soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. července 2012
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu