ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.782.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 782/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně XAVEROV, a.s. , se sídlem v Praze 4, Lopatecká 223/13, PSČ 147 00, IČO 27242731, proti žalovanému Ing. R. F. , zastoupenému JUDr. Jiřím Beránkem, advokátem, se sídlem v Mělníku, Havlíčkova 304, o zaplacení částky 2 833 403,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 48 Cm 21/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. října 2009, č. j. 6 Cmo 250/2009-315, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou domáhala dvou nároků. Zaprvé nároku na zaplacení částky 1 075 798,50 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný postoupil smlouvou ze dne 27. 2. 1998 společnosti Zemědělské zásobování a nákup Pelhřimov, a.s., (dále jen „ZZN“) svoji pohledávku vůči právní předchůdkyni žalobkyně, Drůbežářskému podniku Libuš, a.s., a toto postoupení dne 4. 3. 1998 oznámil žalobkyni. Žalovaný poté zpochybnil platnost uzavřené smlouvy a žádal předmětnou částku zaplatit. Společnost Drůbežářský podnik Libuš, a.s., uvedenou částku žalovanému na výzvu uhradila. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. května 2000, č. j. 9 C 377/99-53, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. prosince 2000, č. j. 11 Co 453/200-70, byla žalobkyni uložena povinnost uhradit předmětnou pohledávku na základě uvedené smlouvy ze dne 27. 2. 1998 společnosti ZZN. Zaplacením uvedené částky získal žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení (dále označeno jako „nárok A“).
Dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 757 604,60 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že předmětnou pohledávku smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 24. 2. 1998 postoupila společnost XAVEROV, a.s., společnosti Drůbežářské závody Libuš, a.s., (dále označeno jako „nárok B“).
Krajský soud v Praze v pořadí druhým rozsudkem ze dne 14. prosince 2009, č. j. 48 Cm 21/2001-253, uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 2 302 731,90 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku rozsudku soudu prvního stupně (výrok pod bodem I), uložil žalovanému, aby žalobkyni nahradil náklady řízení (výrok pod bodem II) a rozhodl o vrácení přeplatku na zálohu na náklady důkazů žalovanému (výrok pod bodem III). Jeho první rozsudek ve věci ze dne 29. června 2006, č. j. 48 Cm 21/2001-139, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 075 798,50 Kč s příslušenstvím a co do částky 1 757 604,60 Kč byla žaloba zamítnuta, zrušil Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. února 2007, č. j. 6 Cmo 403/2006-169, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud v tomto usnesení vytkl soudu prvního stupně, že nevyšetřil podmínky procesního nástupnictví a nerozhodl o tomto procesním nástupnictví a že nerozhodl o částečném zastavení řízení v důsledku částečného zpětvzetí žaloby. Odvolací soud též dovodil, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému závěru, že skutečnost, že žalobkyně předložila listiny pouze ve fotokopiích, je důvodem pro neprovedení důkazu těmito listinami a pro zamítnutí žaloby.
Soud prvního stupně poté usnesením ze dne 19. dubna 2007, č. j. 48 Cm 21/2001-176, podle ustanovení §107 odst. 1 a 3 o. s. ř. rozhodl, že v řízení na straně žalobkyně bude dále pokračováno se společností Xaverov, a.s., IČO 27242731, namísto původní žalobkyně Xaverov holding, a.s. Toto usnesení potvrdil Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. října 2007, č. j. 6 Cmo 200/2007-185.
Co se týče nároku A, soud prvního stupně dospěl k závěru, že postupní smlouva ze dne 27. 2. 1998 byla uzavřena platně. Touto smlouvou byly postoupeny pohledávky v celkové výši 2 411 674,65 Kč, která sestává z faktur za jateční kuřata, které byly splatné 28. 3. 1998, a to č. 98004 vystavené dne 28. 2. 1998 na částku 1 335 876,15 Kč (dodávka jatečních kuřat ze dne 25. 2. 1998), faktury č. 98005 ze dne 28. 2. 1998 na částku 344 019,90 Kč (dodávka kuřat ze dne 26. 2. 1998) a faktury č. 98006 na částku 731 778,60 Kč (dodávka jatečních kuřat ze dne 26. 2. 1998). Postoupení pohledávek z faktur č. 98005 a 98006 bylo právní předchůdkyni žalobkyně Drůbežářskému podniku Libuš, a.s., žalovaným oznámeno dopisem ze dne 4. 3. 1998.
Žalovaný neprokázal, že by postupní smlouva ze dne 27. 2. 1998 a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 4. 3. 1998 byly podepsány nevyplněné a následně byly doplňovány. Soud prvního stupně vyšel i z rozhodnutí Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 11. prosince 2000, č. j. 11 Co 453/2000-70, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. května 2000, č. j. 9 C 377/99-53, kterým byla právní předchůdkyně žalobkyně (Drůbežářský podnik Libuš, a.s.) zavázána k zaplacení částky 2 411 674,65 Kč s příslušenstvím, když v tomto řízení byly posuzovány návrhy vyplývající z postupní smlouvy ze dne 27. 2. 1998 včetně i části nároku uplatňovaného v tomto řízení. V těchto rozsudcích dospěly soudy k závěru, že postupní smlouva ze dne 27. 2. 1998 byla uzavřena platně oprávněnými osobami a nebylo zjištěno, že by v této smlouvě byly dodatečně dopisovány pohledávky bez vědomí Ing. R. F..
Co se týče nároku B, soud prvního stupně dospěl k závěru, že na základě postupní smlouvy ze dne 24. 2. 1998 postoupila společnost Xaverov, a.s., jako postupitel, společnosti Drůbežářský podnik Libuš, a.s., jako postupníkovi, své pohledávky vůči žalovanému, a to konkrétně podle faktur č. 9801035 ze dne 15. 1. 1998 na částku 1 427 995 Kč a č. 971010 na částku 543 156,60 Kč, a dále, že tato částka byla následně ponížena o částku 213 547 Kč z faktury č. 98008 ze dne 1. 3. 1998, vystavené žalovaným (v důsledku započtení pohledávky). Dále soud zjistil z pravomocného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2002, č. j. 39 Cm 420/98-58, že žalobkyně byla zavázána zaplatit žalovanému částku 841 741 Kč s příslušenstvím podle faktury č. 98007 ze dne 1. 3. 1998 vystavené žalovaným. Soud prvního stupně dále dovodil, že pohledávka uplatněná fakturou č. 98004 na částku 1 335 876,15 Kč byla postoupena platnou postupní smlouvou společnosti ZZN.
Na základě toho dospěl soud k závěru, že uplatněný nárok B je důvodný, neboť tvrzení žalovaného spočívající v započtení pohledávek vyplývajících z faktur č. 98004, č. 98008 a č. 98007 lze akceptovat pouze u faktury č. 98008 na částku 213 547 Kč, což však uvedla žalobkyně ve svém žalobním návrhu. Započtení pohledávek podle faktur č. 98004 a č. 98007 se nepodařilo prokázat. K započtení pohledávky podle faktury č. 98007 na částku 841 741 Kč nemohlo dojít, neboť k zaplacení této částky žalovanému byla žalobkyně zavázána rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. května 2002, č. j. 39 Cm 420/98-58, jenž byl potvrzen odvolacím soudem. Stejně tak nemohlo dojít k započtení částky 1 335 876,15 Kč z faktury č. 98004, neboť tuto pohledávku postoupil žalovaný postupní smlouvou ze dne 27. 2. 1998 společnosti ZZN.
K námitce promlčení soud prvního stupně nepřihlédl, jelikož v obou případech (faktura č. 971010 a faktura č. 9801035) byla čtyřletá promlčecí doba ve smyslu §387 a §397 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) dodržena.
K námitce nedostatku aktivní legitimace žalobkyně soud prvního stupně uvedl, že společnost Xaverov, a.s., se společností Drůbežářský podnik Libuš, a.s., založily dne 28. 5. 1999 společnost Xaverov holding, a.s., přičemž do společnosti vložili celé své podniky, tj. soubor veškerých věcí, práv a majetkových hodnot, které patřily zakladatelům a sloužily k provozování podniku. Společnost XAVEROV holding, a.s., vznikla dnem 19. 7. 1999 zápisem do obchodního rejstříku. Podle tehdy platných ustanovení §59 odst. 4 a §477 odst. 1 obch. zák. přešla na tuto společnost veškerá práva a závazky s vkládanými podniky související. Přešlo na ni také právo na zaplacení těchto faktur, ať již příslušelo společnosti XAVEROV, a.s., či Drůbežářský podnik LIBUŠ, a.s. Pro oprávněnost podané žaloby a nároku společnosti XAVEROV holding, a.s., nebylo rozhodující, zda byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky ze dne 24. 2. 1998. Rozhodující bylo, že žalovaný uvedené faktury neuhradil ani společnosti XAVEROV, a.s., ani společnosti Drůbežářský podnik Libuš, a.s.
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 5. října 2009, č. j. 6 Cmo 250/2009-315, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II).
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem, že žaloba je v rozsahu, v jakém jí vyhověl soud prvního stupně, důvodná.
Konstatoval, že pokud je ve smyslu §526 odst. 1 a 2 obč. zák. postoupení pohledávky oznámeno dlužníkovi, nemusí postupník nic prokazovat a dlužník je povinen plnit mu bez ohledu na to, zda je smlouva o postoupení platná. Splněním postupníkovi závazek dlužníka zaniká.
Žalobkyně v řízení prokázala existenci smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 1998, žalovaný neprokázal její neplatnost. V řízení žalobkyně rovněž prokázala, že jí žalovaný jako postupitel oznámil dopisem ze dne 4. 3. 1998 postoupení předmětné pohledávky, a dále že pohledávku uhradila postupníkovi. Pokud žalobkyně žalovanému zaplatila předmětnou částku, stalo se tak bez právního důvodu a žalovaný je povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení. Odvolací soud se ztotožnil i s posouzením námitky promlčení, které učinil soud prvního stupně.
Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně i co se týče částky 1 757 604,60 Kč s příslušenstvím. Ze souhlasných tvrzení účastníků vyplynulo, že společnost XAVEROV, a.s., oznámila žalovanému, že postoupila své pohledávky, které jsou předmětem sporu, společnosti Drůbežářský podnik Libuš, a.s. Ve smyslu §526 odst. 1 a 2 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) pak byl dlužník povinen splnit svůj závazek postupníkovi – žalobkyni. Dlužník není oprávněn se dožadovat prokázání smlouvy o postoupení. Námitka žalovaného, že smlouva ze dne 24. 2. 1998 byla předložena ve fotokopii a je neplatná, tak není důvodná.
K námitce žalovaného, že uvedený nárok zanikl započtením, odvolací soud nepřihlédl, jelikož z provedených, žalovaným navržených důkazů, tato skutečnost nevyplynula. Soud prvního stupně správně posoudil i námitku promlčení. Nárok promlčen nebyl, jelikož jej žalobkyně uplatnila ve čtyřleté lhůtě podle obchodního zákoníku.
Odvolací soud se ztotožnil i s posouzením otázky právního nástupnictví na straně žalobkyně. Společnost XAVEROV holding, a.s., byla založena dne 28. 5. 1999, o čemž svědčí notářský zápis ze dne 28. 5. 1999. Z něj vyplývá, že společnost Drůbežářský podnik Libuš, a.s., která byla držitelem předmětných pohledávek, vložila do tohoto nově vzniklého subjektu soubor veškerých věcí, práv a majetkových hodnot. Společnost byla zapsána do rejstříku dne 19. 7. 1999. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že na společnost XAVEROV holding, a.s., tedy před podáním žaloby předmětný nárok přešel.
Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v plném rozsahu potvrdil.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním. Přípustnost dovolání odůvodňuje žalovaný odkazem na §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání má podle žalovaného ve věci samé po právní stránce zásadní význam, jelikož odvolací soud řešil právní stránku věci v rozporu s hmotněprávním výkladem daného právního vztahu.
Dovolatel namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] a že je postiženo vadou spočívající v tom, že některé důkazy odvolací soud vůbec nehodnotil a neuvedl o nich svůj právní názor v odůvodnění, takže v dané právní otázce je rozsudek nepřezkoumatelný [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.].
Ohledně nároku na zaplacení částky 1 075 798,50 Kč s příslušenstvím dovolatel namítá, že provedeným dokazováním bylo prokázáno, že dopis ze dne 4. 3. 1998 a postupní smlouva ze dne 27. 2. 2009 (správně 1998) byla žalovaným podepsána „bianco“, tedy prázdný formulář, nevyplněný a ani nepodepsaný druhou stranou. Otázka, kterou je třeba posoudit, je, zda lze neplatný právní úkon spočívající v podepsání prázdného formuláře dopisu, který byl dodatečně bez vědomí postupitele vyplněn a odeslán jinou osobou, pokládat za řádné platné oznámení dle §526 odst. 1 a 2 obč. zák., když navíc bez zbytečného odkladu byl obsah dopisu i postupní smlouvy napaden a znevěrohodněn.
Dovolatel nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu, že soud nemusí posuzovat platnost či neplanost právního úkonu (smlouvy o postoupení pohledávek a oznamovacího dopisu), pokud bylo dlužníku oznámeno postoupení dopisem, jelikož v takovém případě musí dlužník plnit bez ohledu na to, zda je smlouva o postoupení platná či neplatná.
Žalovaný dále vznáší námitku nesprávného procesního postupu postupníka. Za skutkového stavu věci měla společnost ZZN žalovat žalovaného v žalobě na určení platnosti právního úkonu a neměl podávat žalobu proti žalobkyni o zaplacení částky z postupní smlouvy. Teprve po rozsudku o určení platnosti právního úkonu bylo možné se domáhat žalobou plnění.
Ohledně druhého nároku založeného na postupní smlouvě ze dne 24. 2. 1998 dovolatel namítá, že odvolací soud rozhodl nesprávně, když se nezabýval otázkou oznamovacího dopisu, který nebyl učiněn a ani v řízení prokázán. Postupní smlouva byla žalovanému zaslána až v roce 2000, kdy již byl proveden předchozí zápočet ve společnosti XAVEROV, a.s. Žalovanému nebylo nikdy bez zbytečného odkladu oznámeno postoupení pohledávky a žalovaný nikdy neuvedl, že by toto oznámení dostal. Postupní smlouvě nevěnoval žádnou pozornost, protože byl pro něj rozhodující doklad o zápočtu, který obdržel ve stejné době. Dovolatel namítá, že postupní smlouva ze dne 24. 2. 1998 byla vyhotovena dodatečně, až po provedení zápočtu, a proto je absolutně neplatná.
Žalovaný dále napadá závěr týkající se slučování společností skupiny XAVEROV. Ke dni 30. 6. 2002 existoval Drůbežářský podnik Libuš, a.s., který byl původním subjektem nároku. Notářský zápis, který je vložen při založení společnosti XAVEROV holding, a.s., nebyl založen v obchodním rejstříku společnosti Drůbežářský podnik Libuš, a.s. Tento notářský zápis byl pouze fiktivní, sloužil pro vytvoření základního kapitálu společnosti XAVEROV holding, a.s. Drůbežářský podnik Libuš, a.s., stejně jako ostatní společnosti zakládající společnost XAVEROV holding, a.s., dle zmiňovaného notářského zápisu tento krok nikdy neudělaly, žádný majetek nikam nevložily, nadále v nezměněné formě a se stejným jměním existovaly, dokonce celé svoje jmění podruhé vložily k 30. 6. 2002 do další společnosti XAVEROV, a.s., a zde se se společností XAVEROV holding, a.s., dokonce sloučily. Jelikož společnost Drůbežářský podnik Libuš, a.s., nepostupovala v souladu s citovaným notářským zápisem, podle výpisu z obchodního rejstříku tento zápis do sbírky listin ani nevložila a po celou dobu do 30. 6. 2002 v nezměněné podobě podnikala, nemůže být notářský zápis platný. V této souvislosti považuje žalovaný za nezbytné vyjasnit, zda došlo k zániku či vkladu celého jmění společnosti Drůbežářský podnik Libuš, a.s., či zda tento subjekt nadále existoval i s původním jměním a právy.
V podání ze dne 27. srpna 2012 pak žalovaný (podání učinil přímo žalovaný, nikoliv jeho zástupce) namítl, že společnosti Drůbežářský podnik Libuš, a.s., a XAVEROV, a.s., byly již v době údajného podepsání postupní smlouvy dne 24. 2. 1998 propojené nejen personálně, ale i majetkově, jak se nyní žalovanému podařilo zjistit. Akcie Drůbežářského podniku Libuš, a.s., do vzniku společnosti XAVEROV holding, a.s., vlastnila společnost XAVEROV, a.s., IČO 45274037. Tato skutečnost způsobuje neplatnost smlouvy o smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 2. 1998 pro absenci znaleckého posudku, který měl být k této smlouvě vypracován podle §196a obch. zák,, a potvrzuje, že tato smlouva byla antedatována.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání namítla, že dovolání není přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Námitku žalovaného, že odvolací soud některé důkazy vůbec nehodnotil a neuvedl o nich svůj právní názor v odůvodnění, žalobkyně považuje za neurčitou, jelikož žalovaný neuvedl, jaké důkazy odvolací soud nehodnotil. V odvolacím řízení žalovaný nenavrhl žádné nové důkazy.
Dle žalobkyně odvolací soud v napadeném rozsudku zhodnotil platnost smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 1998 a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 4. 3. 1998. Tvrzení žalovaného, že toto soud v napadeném rozsudku nehodnotil, je s tímto naprosto v rozporu.
K námitce započtení žalobkyně uvedla, že žalovaný během celého soudního řízení nepředložil jediný důkaz o provedení započtení a k jakým jeho pohledávkám měl být proveden. Dále nově uvedl, že postupní smlouva ze dne 24. 2. 1998 mu byla zaslána až v roce 2000. I kdyby tomu tak bylo, dozvěděl by se žalovaný nejpozději v roce 2000 o uzavření této smlouvy a postoupení žalovaných pohledávek na společnost Drůbežářský podnik Libuš, a.s. Na povinnost tyto pohledávky žalobkyni (a jeho právním předchůdcům) uhradit by to ale nemělo žádný vliv.
K otázce aktivní legitimace právního předchůdce žalobkyně společnosti XAVEROV holding, a.s., k podání žaloby se žalobkyně detailně vyjadřovala ve svých předchozích podáních. Společnost Drůbežářský podnik Libuš, a.s., spolu s dalšími třemi společnostmi založily dne 28. 5. 1999 společnost XAVEROV holding, a.s., přičemž do této společnosti vložily celé své podniky. V souladu s §59 odst. 4 a §477 odst. 1 obch. zák. na tuto společnost přešla veškerá práva a závazky s vkládanými podniky související, včetně práva na vrácení dne 23. 3. 1998 bezdůvodně zaplacených pohledávek postoupených žalovaným postupní smlouvou ze dne 27. 2. 1998 společnosti ZZN. Vložením podniku společnosti Drůbežářský podnik Libuš, a.s., do nově zakládané společnosti XAVEROV holding, a.s., společnost Drůbežářský podnik Libuš, a.s., sice nezanikla, ale žalovaná pohledávka přešla na společnost XAVEROV holding, a.s. Ke dni 30. 6. 2002 došlo ke splynutí těchto společností a vzniku nové společnosti XAVEROV, a.s., což nemá na tuto skutečnost žádný vliv.
Žalobkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání pro nepřípustnost odmítl.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas oprávněnou osobou a že obsahuje stanovené náležitosti, nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, a podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. proti rozsudku, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku nebo usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O žádný z uvedených případů se v posuzované věci nejedná. Odvolací soud sice ve zrušujícím usnesení ze dne 26. února 2007, č. j. 6 Cmo 403/2006-169, mj. zavázal soud prvního stupně ohledně nároku B svým názorem, že důkazy je možno provést i kopiemi listin, tento závěr však dovolatel v dovolání nenapadá. V takovém případě se pak aplikuje závěr vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. listopadu 2008, sp. zn. 22 Cdo 3602/2007, jež bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 69/2010, že nenapadá-li dovolatel nesprávnost právního názoru odvolacího soudu vyjádřeného v jeho předchozím rozhodnutí, jímž bylo prvé rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení, přičemž tento právní názor vedl soud prvního stupně k tomu, aby v novém rozhodnutí rozhodl jinak než v předchozím zrušeném rozhodnutí, může být o přípustnosti dovolání proti tentokrát potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé uvažováno jen z hlediska §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. za podmínky, že dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat ostatními uplatněnými dovolacími důvody.
V řízení byly žalobou uplatněny dva samostatné nároky. K nároku A dovolatel namítá, že provedeným dokazováním bylo prokázáno, že dopis ze dne 4. 3. 1998, jímž bylo právní předchůdkyni žalobkyně, Drůbežářskému podniku Libuš, a.s., oznámeno postoupení pohledávky žalovaného společnosti ZZN, a postupní smlouva ze dne 27. 2. 1998 byly žalovaným podepsány jako prázdný formulář, nevyplněný a nepodepsaný druhou stranou, a že v řízení bylo prokázáno, že oznamovací dopis byl pouze podepsán nevyplněný a bez vědomí žalovaného (postupitele) byl odeslán někým jiným než samotným žalovaným
Odvolací soud však ve svém rozhodnutí dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaný oznámil dopisem ze dne 4. 3. 1998 postoupení předmětné pohledávky právní předchůdkyni žalobkyně a žalobkyně prokázala i existenci smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 27. 2. 1998. Odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, podle něhož smlouva ze dne 27. 2. 1998 i oznámení o postoupení pohledávky byly podepsány žalovaným. Dovolatel tedy v dovolání konstruuje vlastní skutkový stav, který neodpovídá skutkovému stavu zjištěnému soudy obou stupňů, a který dále právně posuzuje (smlouva o postoupení byla doplňována, a proto nebyla platně uzavřena). Dovolatel tímto postupem uplatňuje mj. i dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Dovolací soud je v případě dovolání, jehož přípustnost se posuzuje podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., vázán ve smyslu ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. skutkovým zjištěním odvolacího soudu, resp. soudu prvního stupně, z nichž vycházel odvolací soud. Tato skutková zjištění přezkoumávat nemůže a musí z nich vycházet. Dovolací přezkum se v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. otevírá zásadně jen k posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu, nikoliv jiným otázkám. Skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny, skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a případné nesprávné skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Z toho důvodu nemohl dovolací soud při posuzování přípustnosti dovolání k námitkám dovolatele směřujícím proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, které jsou založené na jiném než v řízení zjištěném skutkovém stavu, přihlédnout.
Z rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, uveřejněného pod č. 61/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyplývá, že oznámil-li postupitel dlužníku, že pohledávku postoupil postupníkovi, pak dlužník nemá (s výjimkou případů uvedených v §525 obč. zák., eventuálně případů, ve kterých by dlužník prokázal, že postoupení pohledávky mělo za následek změnu – zhoršení – jeho právního postavení) vůči postupníku ve sporu o úhradu pohledávky k dispozici obranu založenou na námitce neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky. Z toho důvodu nelze založit přípustnost dovolání pro zásadní právní význam ani na námitce dovolatele týkající se nesprávného postupu odvolacího soudu ohledně posuzování relevantnosti dlužníkovy námitky neplatnosti postupní smlouvy. Odvolací soud v této věci postupoval v souladu se stávající judikaturou.
Jelikož v řízení byl soudy učiněn skutkový závěr, že žalovaný podepsal dopis ze dne 4. 3. 1998, kterým právní předchůdkyni žalobkyně oznámil postoupení předmětné pohledávky společnosti ZZN, a skutkový závěr, že tento dopis byl právní předchůdkyni žalobkyně doručen, je nepodstatná námitka žalovaného, že tento dopis neodeslal (navíc takové zjištění soudy obou stupňů neučinily).
Námitka nesprávného procesního postupu žalobkyně ve věci je pro posouzení přípustnosti dovolání irelevantní. Procesní postup, jakým se žalobkyně rozhodla bránit svoje práva, je zcela v její dispozici.
K nároku B dovolatel namítá, že odvolací soud rozhodl nesprávně, když se nezabýval otázkou oznamovacího dopisu u smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 24. 2. 1998, který nebyl učiněn a ani v řízení prokázán.
Odvolací soud však učinil skutkové zjištění, že společnost Xaverov, a.s., oznámila žalovanému, že postoupila své pohledávky, které jsou předmětem sporu, společnosti Drůbežářský podnik Libuš, a.s. Dovolatel tak svou námitkou, že mu nebylo oznámeno postoupení pohledávky, brojí proti skutkovému závěru odvolacího soudu, že k oznámení o postoupení pohledávky došlo. K takové námitce nelze ve světle shora uvedených argumentů při posuzování přípustnosti dovolání přihlížet.
Dovolatel dále namítá, že postupní smlouva ze dne 24. 2. 1998 byla vyhotovena dodatečně, tj. až po provedení zápočtu, a proto je absolutně neplatná. K takovému zjištění však soudy nedospěly. Jak bylo vysvětleno výše, k námitkám, které směřují proti skutkovému zjištění odvolacího soudu, nelze v dovolacím řízení přihlížet. Odvolací soud vyšel při posouzení nároku B ze skutkového závěru, že společnost Xaverov, a.s., oznámila žalovanému, že postoupila své pohledávky, které jsou předmětem sporu, společnosti Drůbežářský podnik Libuš, a.s. Pokud bylo zjištěno, že postupitel oznámil dlužníkovi postoupení pohledávky, pak nemá dlužník možnost namítat proti novému věřiteli neplatnost smlouvy o postoupení. Stejně jako v případě nároku A tedy vznikla dlužníku povinnost plnit postupníkovi bez možnosti namítat neplatnost postupní smlouvy.
Námitky ohledně započtení žalovaného nároku pod označením B také nezakládají zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, neboť odvolací soud učinil skutkový závěr, že z provedených důkazů tato skutečnost nevyplynula a zánik závazku v důsledku započtení tedy prokázán nebyl.
K nedostatku aktivní legitimace žalobkyně žalovaný namítá, že notářský zápis ze dne 28. 5. 1999, ze kterého vyplývá, že společnost Drůbežářský podnik Libuš, a.s., která byla držitelem předmětných pohledávek, vložila do nově vzniklého subjektu (Xaverov holding, a.s.) soubor veškerých věcí, práv a majetkových hodnot, byl pouze fiktivním zápisem, který sloužil pro vytvoření fiktivního základního kapitálu společnosti Xaverov holding, a.s. Touto námitkou však žalovaný opět nepřípustně zpochybňuje skutkové zjištění odvolacího soudu a soudu prvního stupně, podle něhož společnost XAVEROV holding, a.s., byla založena rozhodnutím zakladatelů společností XAVEROV, a.s., Drůbež – vejce, a.s., Českomoravská potravinářská, a.s., a Drůbežářský podnik Libuš, a.s., ze dne 28. 5. 1999, o čemž byl téhož dne sepsán notářský zápis sp. zn. NZ 305/99, N 339/99. Společnost XAVEROV holding, a.s., byla založena bez výzvy k upsání akcií dle §172 obch. zák. v platném znění a zakladatelé vložili do základního kapitálu společnosti nepeněžité vklady – celé své podniky. Společnost XAVEROV holding, a.s., vznikla zápisem do obchodního rejstříku dne 19. 7. 1999.
Podle ustanovení §59 odst. 4 a §477 odst. 1 obch. zák. ve znění platném v době založení a vzniku společnosti XAVEROV holding., a.s., přešla na společnost XAVEROV holding, a.s., všechna práva a závazky s vkládanými podniky související. Soud prvního stupně i odvolací soud tedy správně dovodily, že na společnost XAVEROV holding, a.s., přešly i předmětné pohledávky společnosti Drůbežářský podnik Libuš, a.s.
Žalovaný tento závěr zpochybňuje tvrzením o fiktivní povaze notářského zápisu ze dne 28. 5. 1999, sp. zn. NZ 305/99, N 339/99, s čímž souvisí námitka, že původní společnosti nadále existovaly v nezměněné formě a nezanikly. Podle žalovaného rozhodně ke dni 30. 6. 2002 existovala společnost Drůbežářský podnik Libuš, a.s., která tak byla původním subjektem nároku. Soud se podle žalovaného zabýval pouze notářským zápisem, který byl vložen do obchodního rejstříku při založení společnosti XAVEROV holding, a.s., ale který nebyl založen v obchodním rejstříku u společnosti Drůbežářský podnik Libuš, a.s., takže není součástí listin této společnosti. Je tedy zřejmé, že tento notářský zápis sloužil pouze pro fiktivní vytvoření základního kapitálu společnosti XAVEROV holding, a.s. Drůbežářský podnik Libuš, a.s., stejně jako ostatní společnosti zakládající společnost XAVEROV holding, a.s., dle zmiňovaného notářského zápisu nikdy fakticky tento krok neudělaly, dokonce svoje jmění, dle notářského zápisu již jednou vložené, podruhé vložily k 30. 6. 2002 do další formy společnosti XAVEROV, a.s., a se společností XAVEROV holding, a.s., se sloučily.
Touto námitkou žalovaný nepřípustně zpochybňuje skutkový závěr odvolacího soudu a soudu prvního stupně, že shora označené společnosti podle uvedeného notářského zápisu vložily svůj podnik do společnosti XAVEROV holding, a.s., což v případě uvažované přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. možné není.
V této souvislosti Nejvyšší soud podotýká, že soud prvního stupně správně konstatoval, že v důsledku skutečnosti, že na společnost XAVEROV holding, a.s., přešla práva a závazky související s vkládanými podniky XAVEROV, a.s., a Drůbežářský podnik Libuš, a.s., je pro oprávněnost nároku B žalobkyně irelevantní, zda pohledávky byly v roce 1998 převedeny na společnost Drůbežářský podnik Libuš, a.s.
K podání žalovaného ze dne 27. srpna 2012 nemohlo být přihlíženo, neboť představuje nepřípustné uplatnění nových skutečností až v dovolacím řízení, což nepřipouští ustanovení §241a odst. 4 o. s. ř. Toto podání bylo navíc učiněno po uplynutí lhůty stanovené v §242 odst. 4 o. s. ř.
Dovolatel rovněž namítl, že řízení je zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], neboť odvolací soud některé důkazy vůbec nehodnotil a neuvedl o nich svůj právní názor v odůvodnění rozhodnutí, takže je toto rozhodnutí v důsledku této skutečnosti nepřezkoumatelné. Podle ustanovení §237 odst. 3 se však k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. a §241a odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží. Jen výjimečně může být v dané souvislosti relevantní i dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., a to v případě, že otázka, zda je či není takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesněprávního) předpisu. V dané věci se o takový případ nejedná.
Za této situace dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu neřešilo otázku zásadního právního významu, a dovolání není tudíž přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1, §146 odst. 3, když žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. září 2012
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu