ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.878.2012.1
sp. zn. 23 Cdo 878/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyně FINAPRA a. s., se sídlem v Praze 1, Senovážné nám. 4/1588, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 25744941 (právní nástupce zaniklé společnosti F A S spol. s r.o., se sídlem v Praze 7, Na Maninách 316/6, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 16555228), proti žalované AGROTEL a.s., (dříve ARGOTEL, akciová společnost), se sídlem v Chrášťanech č.p. 43, PSČ 252 19, identifikační číslo osoby 44269137, zastoupené Mgr. Jindřichem Vítkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Nad Petruskou 1, o zaplacení 560 250 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 29 Cm 27/97, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. dubna 2004, č.j. 1 Cmo 177/2003-114, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 10 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Jindřicha Vítka, advokáta se sídlem v Praze 2, Nad Petruskou 1.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. dubna 2004, čj. 1 Cmo 177/2003-114, výrokem I. potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2002, č.j. 29 Cm 27/97-89 ve výroku III., kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení 560 250 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 16% ročně ode dne 4.12.1994 do zaplacení a výrok IV. o povinnosti žalobkyně zaplatit žalované náhradu nákladů řízení; výrokem II. Vrchní soud v Praze konstatoval, že ve výrocích I. a II. zůstává rozsudek soudu prvního stupně nedotčen a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, se ztotožnil se skutkovými i právním závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná není ve sporu pasivně legitimována.
Oba soudy při právním posouzení věci vyšly ze zjištění, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně F A S spol. s r.o., se sídlem v Praze 7, Na Maninách 316/6, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 16555228, jako zhotovitelkou (dále jen „žalobkyně“), a žalovanou dříve ARGOTEL, akciovou společností, se sídlem Rudná u Prahy 951, identifikační číslo osoby 44269137, jako objednatelkou, byla dne 25.7.1994 uzavřena smlouva o dílo č. 19/94/K1, v níž byly v čl. I. tyto subjekty uvedeny jako smluvní strany. Dne 10.8.1994 byla pořízena listina nazvaná Dodatek číslo 1 ke smlouvě o dílo č. 19/94/K1, v níž bylo konstatováno, že se mění čl. I. této smlouvy – smluvní strana objednatele. Novým objednatelem byla určena společnost AGRAS, generální ředitelství Agras, a.s. Chýně, 253 01 Hostivice, identifikační číslo osoby 00664316. Listina byla za původního i nového objednatele podepsána osobou, oprávněnou jednat jménem žalované společnosti jejím předsedou představenstva J. B., který byl zároveň oprávněn jednat i za společnost AGRAS, generální ředitelství, na základě plné moci z 8.4.1994. Z uvedeného oba soudy dovodily, že mezi účastníky došlo k platnému ujednání o tom, že objednatelem nebude žalovaná společnost, nýbrž právnická osoba označená zcela srozumitelně v předmětném dodatku jako nový objednatel.
Odvolací soud připomněl, že Dodatek č. 1 byl uzavřen v období, kdy žádný z účastníků závazkového vztahu neposkytl druhému účastníku ještě žádné plnění, proto nebylo nutné, aby předmětná dohoda o změně objednatele smlouvy byla kvalifikována podle §524 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) jako postoupení pohledávky či podle §531 obč. zák. jako převzetí dluhu. Odvolací soud touto úvahou respektoval zásadu smluvní volnosti ve smyslu §2 odst. 3 obč. zák.
Oba soudy dále dovodily, že vůle smluvních stran smlouvy nepochybně směřovala k dohodě o změně subjektu objednatele, což plynulo i z jejich následného chování, jestliže společnost AGRAS, generální ředitelství, zaplatila zhotoviteli více než polovinu ceny díla (920 000 Kč) a žalovaná v tomto smyslu platila žalobkyni 100 000 Kč s tvrzením, že v důsledku započtení plnila za nového objednatele. Dále vyšly oba soudy ze zjištění, že následně po uzavření předmětného dodatku až do 17.1.1996 komunikovala žalobkyně o zaplacení ceny díla výhradně s novým objednatelem a jeho likvidátorem, přičemž svoji pohledávku uplatnila i v konkursním řízení vedeném na majetek nového objednatele podáním přihlášky. Předmětná pohledávka byla ale dne 24.1.1996 popřena, incidenční žaloba již podána nebyla, což soudy považovaly za nerozhodné, neboť nový objednatel pohledávku žalobkyně (zejména z hlediska své hmotněprávní věcné legitimace) nikdy nezpochybnil, a byla zařazena i do plánu likvidace.
Oba soudy dále konstatovaly, že není rozhodné, že dodatek J. B. nebyl podepsán dvakrát, když projev vůle je na základě zjištění učiněných v řízení nepochybný. Odvolací soud zdůraznil, že není v rozporu s tím, jak je v obchodním rejstříku vyjádřeno jednání statutárního zástupce, jestliže Dodatek č. 1 obsahoval pouze předtisk názvu (razítko) nového objednatele a neobsahoval razítko původního objednatele. Dodal, že z žádného právního předpisu pro daný případ závazkového vztahu, resp. právního úkonu, nevyplývá nutnost, aby listina obsahovala dva podpisy téže osoby, jedná-li táž osoba oprávněně za dva subjekty.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které opírá o přípustnost podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dovolací důvod uvedený v §241a písm. 2 odst. b) o. s. ř., kterým lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Z obsahu dovolání vyplývá, že napadá výrok odvolacího soudu, kterým byl potvrzen zamítavý výrok soudu prvního stupně.
Dovolatelka nesouhlasí s právním názorem obou soudů, že J. B. byl oprávněn jednat za dva účastníky a podepsat listinu za oba účastníky jen jedním podpisem. Poukazuje na to, že vícestranné právní úkony vyžadují, aby byly podepsány všemi účastníky úkonu, proto má za to, že listina zachycující vícestranný právní úkon musí obsahovat podpisy všech účastníků, a pokud jedna fyzická osoba zastupuje více účastníků, musí být právní úkon podepsán týž osobou vícekrát, za každého zastupujícího účastníka. Podle dovolatelky není možné, aby podpisy jednající fyzické osoby byly kumulovány do nějakého „dvojpodpisu“ či „vícepodpisu“. Písemný právní úkon právnické osoby je možné podle přesvědčení dovolatelky dovozovat jen z podpisu fyzické osoboy, která je oprávněna za ni jednat, a nikoliv z pozdějšího chování této právnické osoby.
Namítá, že Dodatek č. 1 nelze vyložit podle chování účastníků, jak to vyplývá z rozsudku odvolacího soudu. Má za to, že v napadeném rozsudku došlo k záměně výkladu obsahu právního úkonu se zjištěním, zda vůbec k nějakému právnímu úkonu vůbec došlo. Podle názoru dovolatelky není možné nahradit nedostatek písemného projevu vůle účastníka, výkladem jeho následného chování, vůle a úmyslů. Namítá, že z textu Dodatku č. 1 nelze jasně vyčíst, kdo je účastníkem právního úkonu. Z předmětného dodatku podle dovolatelky nevyplývá, že by J. B. jednal za společnost Agras a. s. v postavení zmocněnce na základě plné moci. Dovolatelka je přesvědčena, že plnou moc si obstarala žalovaná ve spolupráci se společností Generální ředitelství Agras a. s., se kterou je v osobním propojení, dodatečně, v reakci na právní argumentaci žalobkyně v soudním řízení.
Žalobkyně má za to, že Dodatek č. 1 je nicotným úkonem, není platným právním úkonem, a i kdyby se připustilo, že právní úkon - Dodatku č. 1 představuje skutečně úkon tří účastníků, musela by být i tak dovozena neplatnost tohoto právního úkonu z důvodu absence písemné formy, neboť s ohledem na §40 odst. 1 obč. zák. a ujednání smlouvy, mohla být jakákoliv změna smlouvy učiněna jen v písemné formě.
Dovolatelka spatřuje nesprávnost napadeného rozsudku i v tom, že se v něm odvolací soud spojuje existenci učinění právního úkonu třech účastníků v Dodatku č.1 se skutečností, že žalobkyně přijala část plnění od společnosti Generální ředitelství Agras, a. s. a po určitou dobu se domáhala plnění od této společnosti. Připomíná, že žalobkyni nebylo dílo v celém rozsahu zaplaceno a za těchto okolností je pochopitelné, že přijala plnění na cenu díla od kohokoliv, kdo byl ochoten alespoň částečně plnit.
Podle dovolatelky měly soudy rovněž zkoumat, zda ve smyslu ustanovení §265 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) lze poskytnout soudní ochranu žalované, která nepochybně musela vědět o tom, že společnost Generální ředitelství Agras, a. s. bude brzy dána do likvidace a bude následovat konkurs pro předlužení, a přesto se pokusila na tuto společnost převést své závazky, když dovolatelka na uvedenou skutečnost v řízení sama nepoukazovala.
Dovolatelka navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl v dovoláním napadeném rozsahu zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání žalobkyně navrhla jeho zamítnutí, neboť má za to, že odvolací soud rozhodl správně o potvrzení zamítavého výroku soudu prvního stupně, když dospěl ke shodnému závěru o nedostatku pasivní legitimace žalované. Je přesvědčena, že odvolací soud správně posoudil Dodatek č. 1 předmětné smlouvy o dílo jako platně uzavřený, na základě něhož došlo ke změně subjektu na straně objednatele smlouvy o dílo, původní žalované, za nového objednatele, který je povinen za provedené dílo zaplatit dohodnutou cenu, a nikoliv žalovaná, jako původní objednatelka.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), zjistil, že dovolání žalobkyně bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a byla řádně zastoupena advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.).
Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V posuzované věci není dovolání podané do potvrzujícího výroku rozsudku ve věci samé přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu ve věci samé.
Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť v posuzovaném případě odvolací soud nezavázal soud prvního stupně právním názorem (srov. č.l. 68 a 69 spisu). Odvolací soud v předešlém řízení odůvodnil své rozhodnutí tím, že dotčené právní úkony nebyly v řízení v prvním stupni podrobeny náležité analýze. Odvolací soud výslovně uvedl, že pokud projevil v odůvodnění rozhodnutí jisté právní názory, mají jen předběžný charakter a má jimi být ilustrováno hlavně to, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně skutečně vykazuje nedostatek důvodů. Soud prvního stupně tedy nebyl v dalším řízení vázán závazným právním názorem odvolacího soudu.
Z toho vyplývá, že přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu je třeba posoudit podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Nesprávné poučení odvolacím soudem o přípustnosti dovolání nezavazuje dovolací soud při posouzení přípustnosti dovolání.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží. Předpokladem pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu). Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat uplatněnými dovolacími důvody.
Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně není podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť neshledal, že rozsudek odvolacího soudu v napadeném potvrzujícím výroku ve věci samé má po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř.
Odvolací soud vyložil ujednání v Dodatku č. 1 ze dne 10.8.1994 tak, že uzavřením tohoto dodatku vstoupilo na místo objednatele smlouvy o dílo č. 19/94/K1 společnost AGRAS, generální ředitelství Agras, a. s. Chýně, 253 01 Hostivice, identifikační číslo osoby 00664316. Výklad předmětného dodatku provedl odvolací soud podle dovolacího soudu nejen v souladu s §266 odst. 1 obch. zák., ale i v souladu s ustanovením §35 odst. 2 obč. zák., které je aplikovatelné i v obchodněprávních vztazích, a podle něhož právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem. Dovolací soud neshledal, že by odvolací soud nesprávně dovodil, že po uzavření předmětného dodatku vstoupilo na místo objednatele smlouvy o dílo č. 19/94/K1 společnost AGRAS, generální ředitelství Agras, a. s. Chýně, 253 01 Hostivice, identifikační číslo osoby 00664316, jestliže ze skutkového zjištění vyplynulo, že Dodatek číslo 1 ke smlouvě o dílo č. 19/94/K1, v němž bylo konstatováno, že se mění čl. I. této smlouvy – smluvní strana objednatele a novým objednatelem je společnost AGRAS, generální ředitelství Agras, a. s. Chýně, 253 01 Hostivice, identifikační číslo osoby 00664316, byl za původního i nového objednatele podepsána osobou, oprávněnou jednat jménem žalované společnosti jejím předsedou představenstva J. B., který byl zároveň oprávněn jednat i za společnost AGRAS, generální ředitelství, a to na základě plné moci z 8.4.1994.
Výklad předmětného dodatku provedl odvolací soud i v souladu s ustanovením §266 obch. zák. Uvedené ustanovení v odstavci 1 stanoví, že projev vůle se vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám. Základní zásadou je zjištění úmyslu toho, kdo jednal. Až tehdy, nelze-li tento úmysl v konkrétním případě zjistit podle odstavce 1, vykládá se projev vůle podle odstavce 2 paragrafu 266 obch. zák. podle významu, který by mu zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen. Výrazy používané v obchodním styku se vykládají podle významu, který se jim zpravidla v tomto styku přikládá (odst. 2). Při výkladu vůle podle odstavců 1 a 2 se vezme náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle, včetně jednání o uzavření smlouvy a praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, jakož i následného chování stran, pokud to připouští povaha věcí (odst. 3). Podle odst. 4 uvedeného ustanovení projev vůle, který obsahuje výraz připouštějící různý výklad, je třeba v pochybnostech vykládat k tíži strany, která jako první v jednání tohoto výrazu použila.
Oba soudy se zřetelem k ustanovení §266 odst. 1 a 3 obch. zák., že při výkladu vůle podle odstavců 1 a 2 se vezme náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle, včetně jednání o uzavření smlouvy a praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, jakož i následného chování stran, správně dovodily, že vůle smluvních stran smlouvy nepochybně směřovala k dohodě o změně subjektu objednatele, což plynulo i z jejich následného chování.
Nejvyšší soud rovněž nepřisvědčil námitce dovolatelky o neplatnosti právního úkonu, jestliže předmětný dodatek nebyl J. B. podepsán dvakrát, když projev vůle byl na základě zjištění učiněných v řízení nepochybný. Odvolacímu soudu je třeba přisvědčit v tom, že z žádného právního předpisu pro daný případ závazkového vztahu, resp. právního úkonu, nevyplývá nutnost, aby listina obsahovala dva podpisy téže osoby, jedná-li táž osoba oprávněně za dva subjekty.
Namítla-li dovolatelka propojenost původního a nového objednatele s tím, že žalovaná musela nepochybně vědět o tom, že společnost Generální ředitelství Agras, a. s. bude brzy dána do likvidace a bude následovat konkurs pro předlužení, a přesto se pokusila na tuto společnost převést své závazky, jedná o nová tvrzení, která nebyla v předešlém řízení žalobkyní uplatňována, proto k nim není možno v dovolacím řízení přihlédnout. Dovolací soud totiž nemůže přihlížet k novým tvrzením a novým důkazů, navrhovaným až v dovolacím řízení. Z přezkumné povahy činnosti dovolacího soudu vyplývá, že skutkový základ věci, tak jak byl vytvořen v důkazním řízení, nemůže být v rámci dovolacího řízení rozšiřován, proto nemohou být uplatňovány nové skutečnosti nebo důkazy. Sám charakter přezkumné činnosti dovolacího soudu nepřipouští, aby správnost rozhodnutí odvolacího soudu byla hodnocena s přihlédnutím k novým skutečnostem nebo důkazům, které nebyly provedeny v nalézacím řízení (viz §241a odst. 4 o. s. ř.). Sama dovolatelka ostatně výslovně v dovolání uvedla, že na poukazovanou skutečnost o propojení původního a nového objednatele v řízení sama nepoukazovala.
Nejvyšší soud proto uzavřel, že přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku odvolacího soudu není v souladu s ustanovením §237 odst. 1 písm. c) ve vazbě na ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. dána, a proto dovolání – aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) – jako nepřípustné odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 10 000 Kč §3 odst. 1, §10 odst. 3, §15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb.), tedy celkem ve výši 10 300 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně 24. dubna 2012
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu