ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.1125.2010.1
sp. zn. 25 Cdo 1125/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně Outokumpu s. r. o., se sídlem v Chýnově, Záhostice 39, IČO 46679049, zastoupené Mgr. Martinem Šípem, advokátem se sídlem v Táboře, Převrátilská 330, proti žalované D., zastoupené JUDr. Jiřinou Fellnerovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Resslova 9, o 1.022.151,80 Kč, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 24 C 250/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 8. října 2009, č. j. 12 Co 81/2009-323, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 9. 10. 2008, č. j. 24 C 250/2003-273, zamítl žalobu na zaplacení částky 1.022.151,80 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky řízení a vůči státu. Vyšel ze zjištění, že na základě pravomocného rozhodnutí, jímž byla společnosti NEPTUN výroba a montáž, v. o. s. (dále jen „společnost NEPTUN“) uložena platební povinnost, vedla žalující společnost výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtů a pohledávku vymáhala i po společnících této společnosti z titulu jejich zákonného ručení, přičemž na vymožení své pohledávky vynaložila náklady. Žalovaná, která vedla účetnictví společnosti NEPTUN v době, kdy byl žalobkyní veden výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtů společnosti NEPTUN a probíhalo inhibitorium a arrestatorium (od 31. 3. 2000 do 25. 10. 2000), založila účet vedený na své jméno, na který byly přijímány platby, a prostřednictvím tohoto účtu byly v té době provedeny ve prospěch společnosti NEPTUN platby v souhrnné výši 7.975.276,90 Kč. V rámci výkonu rozhodnutí vedeného proti společnosti NEPTUN a jejím společníkům byla žalobkyně postupně uspokojována (dne 27. 4. 2000 částkou 17.157,75 Kč, dne 30. 10. 2000 částkou 114.746,50 Kč, dne 30. 10. 2000 částkou 918,- Kč, dne 23. 1. 2001 částkou 190.454,63 Kč, dne 1. 3. 2001 částkou 8.224,70 Kč, dne 24. 7. 2001 částkou 102,95 Kč, dne 28. 8. 2001 částkou 4,16 Kč, dne 3. 5. 2002 částkou 659.020,- Kč) a mimo výkon rozhodnutí obdržela platbu 128.518,29 Kč dne 17. 4. 2003 od jednoho ze společníků společnosti NEPTUN. Při převodu těchto finančních prostředků nebylo jejich plátci určeno, zda je plněna jistina či její příslušenství, žalobkyně jimi pokryla plně jistinu a částečně náklady řízení; neuhrazené úroky z prodlení a náklady nalézacího a vykonávacího řízení uplatnila v tomto řízení proti žalované z titulu náhrady škody, jež jí protiprávním jednáním žalované vznikla. Společností NEPTUN již nemůže být pohledávka žalobkyně uspokojena, neboť na základě rozvrhu provedeného konkursním soudem byla žalobkyně uspokojena poměrně částkou 155.240,84 Kč. Námitku promlčení soud neshledal důvodnou a dospěl k závěru, že žalovaná se dopustila protiprávního jednání tím, že s úmyslem ochránit finanční prostředky společnosti NEPTUN před nařízeným výkonem rozhodnutí založila účet na své jméno, na nějž přijímala finanční prostředky této společnosti, není však dána příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalované, za něž byla v trestním řízení odsouzena, a škodou žalobkyně spočívající v neuhrazených úrocích z prodlení a nákladech předchozích řízení, za něž požaduje náhradu. Žalobkyně měla totiž postupovat podle §330 odst. 1 a 2 obch. zák. a vymožené částky započítat nejprve na příslušenství pohledávky a teprve potom na jistinu. K pokrytí jistiny včetně úroků z prodlení do 30. 10. 2000 by jí stačila částka 1.885.339,27 Kč, postupně jí bylo vyplaceno 1.274.387,60 Kč, rozdíl činí částku 610.951,67 Kč, která však mohla vzniknout pouze na jistině, nikoliv na úrocích z prodlení. Tím, že žalobkyně poukázané platby nesprávně použila k pokrytí jistiny, přetrhla se příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalované a škodou spočívající v neuhrazených úrocích z prodlení. Pokud jde o marně vynaložené náklady na vedení řízení a na výkon rozhodnutí proti společníkům společnosti NEPTUN, dospěl soud k závěru, že k takové škodě na straně žalobkyně nedošlo. Postižení společníků veřejné obchodní společnosti je zákonným nárokem žalobkyně, žalobkyně své nároky proti společníkům uplatnila ještě v době, kdy nebylo zřejmé, v jakém rozsahu bude její pohledávka vůči společnosti uspokojena a pokud výtěžkem z některých výkonů rozhodnutí částečně uspokojila své nároky, nebyly tyto výkony rozhodnutí marně vedeny, a další výkony rozhodnutí byly zastaveny z důvodu, že žalobkyně coby oprávněná neoznačila místo, kde se mají nacházet movité věci povinných, tedy zastavení řízení zavinila sama.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 8. 10. 2009, č. j. 12 Co 81/2009-323, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Neshledal vady řízení před soudem prvního stupně a zamítl návrh žalobkyně na provedení dalších důkazů, neboť tyto důkazy nesplňují podmínku §205a o. s. ř. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se s jeho závěrem, že vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že by jakékoliv platby poukázané žalobkyni byly plátcem určeny na jistinu, byla žalobkyně vázána §330 obch. zák. a platby měla započítat nejprve na příslušenství pohledávky, navíc částky vymožené v exekučních řízeních nemohly být ani jakkoliv jinak určeny. Skutečná škoda, která by v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalované mohla žalobkyni vzniknout, nebýt protiprávního jednání žalované, by činila 610.951,67 Kč, avšak pouze na jistině, nikoli na úrocích z prodlení. Tím, že žalobkyně vymožené částky v rozporu s §330 obch. zák. nezapočetla na úroky z prodlení, došlo k přetržení příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním žalované a vzniklou škodou.
Tento rozsudek napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Namítá, že se soudy dostatečně nezabývaly námitkou obchodní praxe a určujícího projevu vůle dlužníka a přesto, že žalobkyně k tomu předložila důkazy, soudy obou stupňů dovodily, že nebylo prokázáno, že by platby byly dlužníkem určeny na jistinu, a bylo tedy na místě postupovat podle §330 obch. zák. Právní otázku zásadního významu spatřuje dovolatelka v posouzení, zda je pro věřitele při určení způsobu započtení platby dlužníka na jeho závazek určující projev vůle dlužníka, příp. aplikace obchodní praxe, kterou mezi sebou strany zavedly a kterou ve vzájemných vztazích dodržují, nebo zda je věřitel striktně vázán §330 odst. 1 a 2 obch. zák. Uvádí, že dluh společnosti NEPTUN byl žalobkyni plněn několika způsoby a vždy byl při platbě použit buď variabilní symbol shodný s číslem faktury nebo bylo plnění poskytnuto ve výši, která odpovídala výši jednoho z více dluhů, přičemž i podle judikatury Nejvyššího soudu může dlužník určit, na který dluh chce plnit, uvedením variabilního symbolu při bezhotovostní platbě nebo zaplacením přesně stanovené částky. Uvádí, že pokud společnost NEPTUN v dřívější době plnila dobrovolně, plnila bezhotovostním převodem s uvedením variabilního symbolu shodného s číslem faktury (což vyplývá z výpisů účtů z r. 1999), čímž určila pořadí plnění závazků, a z toho lze analogicky dovodit, že toto pořadí úhrad mělo být zachováno i v případě plnění v rámci výkonu rozhodnutí. Tento způsob určení vůle dlužníka považuje dovolatelka za dostatečně určitý na to, aby z něj bylo patrno, že je plněno nikoli na příslušenství, ale na jistinu samotnou, a pokud jde o plnění od společníka M., podle dohody uzavřené mezi ním a žalobkyní dne 17. 4. 2003 plnil na jistinu a částku 20.000,- Kč plnil jako paušální náhradu nákladů řízení. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení zastoupeným advokátem, věc projednal a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. (ve znění účinném od 1. 7. 2009 - dále jen „o. s. ř.“) dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Dovolací soud je zásadně vázán dovolacími důvody uplatněnými v dovolání (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.) a při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel označil, za současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách (závěrech) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a že v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam pro rozhodnutí konkrétní věci.
Otázka, zda může dlužník projevit svou vůli plnit na jistinu ve smyslu §330 odst. 1 a 2 obch. zák. i při výkonu rozhodnutí, jejíž řešení předkládá dovolatelka k dovolacímu přezkumu, již byla dovolacím soudem řešena, např. v usnesení ze dne 29. 3. 2011, sp. zn. 20 Cdo 4077/2009 (rozhodnutí je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ), z něhož jednoznačně vyplývá, že dlužník může určit, nač má být plněno podle §330 obch. zák., pouze za situace, kdy poskytuje věřiteli plnění s úmyslem splnit svůj dluh, nikoli tedy při uspokojování pohledávky v exekučním řízení. Otázka předložená dovolatelkou k přezkumu byla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, názor odvolacího soudu v tomto směru je s tím plně v souladu a nečiní tak rozhodnutí odvolacího soudu z tohoto důvodu zásadně právně významným.
Ani ostatní námitky dovolatelky nejsou otázkou zásadního právního významu. Pokud namítá, co nebylo, popř. mělo být provedenými důkazy prokázáno, uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., tj. že rozhodnutí vychází ze skutkových zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu je však v daném případě vyloučeno ust. §237 odst. 3 in fine o. s. ř.
Jak vyplývá z výše uvedeného, z hlediska námitek v dovolání nemá rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce. Dovolání žalobkyně tak směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. července 2012
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu