ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.1342.2010.1
sp. zn. 25 Cdo 1342/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně a) B. R. P. a žalobce b) R. R. , obou zastoupených Mgr. MUDr. Igorem Piňosem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 1, Široká 6, proti žalované Oblastní nemocnici Trutnov a.s. , se sídlem v Trutnově, M. Gorkého 77, IČO 26000237, zastoupené JUDr. Janem Machem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 28, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 30 C 208/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. prosince 2009, č. j. 26 Co 319/2009-303, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení 10.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. MUDr. Igora Piňose, CSc., advokáta se sídlem v Praze 1, Široká 6.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 3. 12. 2009, č. j. 26 Co 319/2009-303, potvrdil rozsudek ze dne 31. 3. 2009, č. j. 30 C 208/2007-211, kterým Okresní soud v Trutnově uložil žalované povinnost zaplatit každému z žalobců 240.000,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky řízení a vůči státu; odvolací soud rozhodl rovněž o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že dne 18. 5. 2007 byl na gynekologicko-porodnickém oddělení žalované nemocnice v 00.31 porozen koncem pánevním nezletilý R. R., syn žalobců, který vzápětí vzhledem k těžké hypoxii (nedostatku kyslíku) zemřel. Porod neskončil spontánně, jak bylo uvedeno ve zdravotnické dokumentaci, proto soud prvního stupně neuvěřil ani tomu, že záznam o odmítnutí monitorování plodu žalobkyní odpovídá skutečnosti, naopak z výpovědi lékařů a zdravotnického personálu vyplývá, že všichni považovali pouze intermitentní sledování ozev plodu (krátkodobé přikládání sond) v daném případě za dostatečné. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že jsou splněny všechny zákonné předpoklady pro odpovědnost žalované za škodu vzniklou žalobcům podle §420 obč. zák. Porušení právní povinnosti postupovat při porodu tzv. lege artis bylo dáno tím, že lékaři žalované bez relevantního důvodu nevyužili metodu monitorování plodu kardiotokografem, čímž zanedbali možnost včasně reagovat na aktuální stav plodu v průběhu porodu, a to zejména v kritické době mezi 23.20 hod. dne 17. 5. 2007 a 00.17 hod. dne 18. 5. 2007. Příčinnou souvislost spatřuje soud v tom, že lékaři včas nezachytili náznaky hrozící hypoxie, přičemž nebylo prokázáno tvrzení žalované, že první známky hypoxie nastaly až v době, kdy provedení císařského řezu již nepřicházelo v úvahu. I když soud prvního stupně s určitostí nezjistil, kdy mohla a měla být hypoxie diagnostikována a zda na ni mohlo být ze strany lékařů včas přiměřeně reagováno a s jakým výsledkem, nevyložil tuto důkazní nouzi k tíži žalobců, neboť nedostatečnou průkaznost závěrečné fáze porodu jednoznačně zavinila žalovaná, a to jak neodpovídajícím obsahem dokumentace, tak chybějícími záznamy o stavu plodu v průběhu porodu. Odvolací soud sice takto pojaté rozložení důkazního břemene odmítl, nicméně měl rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný, neboť příčinnou souvislost mezi porušením právní povinnosti žalované a úmrtím syna žalobců je možno z provedených důkazů dovodit. Vyšel ze závěru, že metoda kontinuálního monitorování plodu nebyla využita bez relevantních důvodů, a při chybějících záznamech o stavu plodu v průběhu porodu hodnotil komplex nepřímých důkazů, jak je na ně poukázáno v ústavním znaleckém posudku i ve výpovědích jeho zpracovatelů. Vzhledem k tomu, že obrana žalované ohledně nedostatku příčinné souvislosti mezi porušením její povinnosti a úmrtím syna žalobců se opírala o znalecký posudek znalce MUDr. PhDr. Čepického, CSc., jehož závěry ohledně počátku tísně plodu byly v rozporu se závěry ústavního znaleckého posudku, odvolací soud doplnil dokazování čtením protokolů s výslechy znalců v trestním řízení. Odůvodnil zároveň, proč nevyhověl důkaznímu návrhu vznesenému žalovanou v průběhu odvolacího řízení, aby byl znovu slyšen zástupce znaleckého ústavu MUDr. T. B., CSc. Odvolací soud pak dovodil, že příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti žalované spočívajícím v nedostatku monitorování plodu a úmrtím syna žalobců je dána, neboť na základě řady nepřímých důkazů lze učinit skutkový závěr, že hypoxie plodu nastala dříve než v 00.17 dne 18. 5. 2007, kdy bylo zahájeno cca desetiminutové kontinuální sledování ozev plodu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a odůvodňuje je podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Vytýká odvolacímu soudu, že rozhodl v rozporu s konstantní judikaturou Ústavního soudu, jestliže potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, ovšem z jiného důvodu, aniž však předtím seznámil účastníky řízení se svým právním názorem odlišným od právního názoru soudu prvního stupně a aniž umožnil účastníkům se k němu vyjádřit; porušil tak zásadu dvojinstančnosti řízení a vydal tzv. překvapivé rozhodnutí. Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně na základě zcela odlišného právního hodnocení otázky prokazatelnosti či neprokazatelnosti příčinné souvislosti a dovodil odpovědnost žalované z jiného hodnocení důkazů, než to učinil soud prvního stupně. Dovolatelka dále namítá, že se soudy obou stupňů dopustily svévolné aplikace jednoduchého práva spočívající v extrémním nesouladu skutkových zjištění a právních závěrů. Z důkazů vyplynulo, že pokud se během péče o rodičku objevil postup v rozporu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy, nebylo to v příčinné souvislosti s výsledkem porodu. Mezi absencí kontinuálního monitorování plodu kardiotokografem a úmrtím dítěte neexistuje příčinná souvislost, neboť úmrtí dítěte bylo způsobeno pevným utažením pupečníku kolem krku, tedy přiškrcením dítěte pupečníkem při samotném porodu ve druhé fázi porodní, kdy již vybavení plodu císařským řezem bylo nemožné a život dítěte by tím nemohl být zachráněn. Závěr odvolacího soudu o příčinné souvislosti není postaven na žádných reálných důkazech a bylo by možno jej vyvrátit dalšími důkazy. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobci ve vyjádření označili dovolání za nepřípustné, neboť napadené rozhodnutí nemůže mít po právní stránce zásadní význam. Žalovaná vytrhává z kontextu některé části znaleckých posudků a navíc je interpretuje zjevně nepravdivě. Žalobci navrhli, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl, popřípadě jako nedůvodné zamítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo rozhodnutí zrušovací [nejde o přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř.]; dovolání tak může být podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.
Námitkami opírajícími se o vlastní interpretaci obsahu znaleckých posudků, jimiž je napadána správnost závěrů odvolacího soudu ohledně příčinné souvislosti mezi nevyužitím kontinuálního monitorování plodu kardiotokografem a úmrtím syna žalobců, dovolatelka nezpochybňuje právní posouzení věci, nýbrž především skutková zjištění, na jejichž základě byla věc posouzena po právní stránce. Namítá-li dovolatelka nesprávnost a neúplnost skutkových zjištění a nesprávné hodnocení provedených důkazů, nejedná se o posouzení věci po právní stránce, nýbrž o otázku zjištění skutkového stavu, tedy o námitky, které nezakládají přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Pochybení při hodnocení důkazů a nesprávné skutkové zjištění představují dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jenž lze uplatnit pouze, je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., nikoliv v této věci. Jde navíc o posouzení konkrétních okolností, typických pouze pro tento jedinečný případ, aniž by šlo o právní závěry způsobilé mít vliv na rozhodování jiných obdobných případů, nejde proto ani z tohoto pohledu o otázku zásadního právního významu, pro kterou by se otevírala přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. Kromě toho je zřejmé, že odvolací soud v souladu s ustanovením §213 odst. 1, 2, 4 o.s.ř. doplnil dokazování o potřebné důkazy a vytvořil si tak předpoklady pro vlastní závěr o skutkovém stavu. Nedošlo proto k dovolatelkou namítanému porušení principu dvouinstančnosti řízení (dvouinstančnost ostatně ani není obecnou zásadou občanského soudního řízení – srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3820/2009) ani k vydání tzv. překvapivého rozhodnutí, neboť posun v úvahách odvolacího soudu se týkal skutkových zjištění ke vztahu příčinné souvislosti mezi škodnou událostí a vznikem škody, nikoliv změny v právním posouzení uplatněného nároku, která by vyžadovala tomu odpovídající procesní poučení soudu.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 a §151 odst. 2 věty první před středníkem o.s.ř.; s ohledem na výsledek dovolacího řízení mají žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem. Sazba odměny činí podle §14 odst. 1 a §15 vyhlášky č. 484/2000 Sb. 20.000,- Kč (dovolání bylo odmítnuto) a byla dále snížena o 50 % podle §18 odst. 1 věty první citované vyhlášky (byl učiněn pouze 1 úkon – vyjádření k dovolání) na výsledných 10.000,- Kč; žalobcům kromě toho náleží paušální částka náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. ledna 2012
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu