ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.1465.2011.1
sp. zn. 25 Cdo 1465/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce JUDr. B. V. , zastoupeného JUDr. Zdeňkem Bučkem, advokátem se sídlem v Kyjově, Jungmannova 1031, proti žalovanému Ing. J. B. , zastoupenému JUDr. Jiřím Ronkem, advokátem se sídlem v Kyjově, Jungmannova 214, o 87.900,- Kč, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 5 C 605/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. listopadu 2010, č. j. 44 Co 245/2009-181, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10.300,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám JUDr. Zdeňka Bučka, advokáta se sídlem v Kyjově, Jungmannova 1031.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 22. 11. 2010, č. j. 44 Co 245/2009-181, potvrdil rozsudek ze dne 27. 10. 2008, č. j. 5 C 605/2005-150, jímž Okresní soud v Hodoníně uložil žalovanému, aby žalobci zaplatil 87.900,- Kč s úrokem z prodlení 2% od 12. 4. 2005 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu před soudy obou stupňů. Rozhodl tak poté, co usnesením ze dne 30. 4. 2008, č. j. 44 Co 98/2008-138, zrušil rozsudek ze dne 15. 10. 2007, č. j. 5 C 605/2005-114, jímž Okresní soud v Hodoníně žalobě rovněž zcela vyhověl. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že dne 1. 5. 2003 kolem 15:00 hodin byl žalobce napaden fenou brazilské fily, která mu způsobila zranění levé dolní končetiny. Za škodu spočívající v utrpěné bolesti a ve ztížení společenského uplatnění odpovídá podle §420 ve spojení s §415 obč. zák. žalovaný chovatel psů, který porušil povinnost zajistit dostatečné uzavření psů ve dvoře, aby nemohli proniknout na pozemní komunikaci (byl pravomocně odsouzen za trestný čin ublížení na zdraví podle §223 trestního zákona rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 5. 2. 2004, sp. zn. 2 T 13/2004). Soud neshledal spoluzavinění žalobce na vzniku škody (§441 obč. zák.), i když porušil zákaz vjezdu všech vozidel a v daném místě se pohyboval na kole; nebylo totiž prokázáno, že by pes zaútočil pouze na cyklistu (tj. že by chování psa bylo ovlivněno právě tím, že žalobce jel na kole) a že by při svém úniku z nedůsledně zajištěného dvora do ulice chodce neporanil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a zásadní právní význam přisuzuje nesprávné aplikaci §441 obč. zák. na zjištěný skutkový stav. Má za to, že spoluodpovědnost žalobce nelze zcela vyloučit, jestliže opakovaně závažným způsobem porušil právní předpisy. Bylo totiž prokázáno, že před tím, než byl napaden psem, žalobce podlezl závoru na místní komunikaci a v rozporu se zákazovou značkou pokračoval v jízdě na kole; pokud by tak neučinil a zakázaným prostorem neprojížděl, nemohl by v něm utrpět žádnou újmu. Proto navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu, případně i soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání poukázal na rozhodující příčinu vzniku škody, jíž bylo opomenutí žalovaného, který nechal „ostré psy“ bez náhubku běhat mimo střežený prostor. Souhlasí se zjištěním odvolacího soudu, že on svým jednáním ke vzniku škody nikterak nepřispěl, a navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně; předcházelo mu sice rozhodnutí zrušovací, avšak soud prvního stupně rozhodl v obou případech shodně, takže nejde o přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř. Dovolání tak může být podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.) a při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel označil, za současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách (závěrech) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá. Způsobilým dovolacím důvodem je tedy důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že nesprávně posoudil spoluzavinění poškozeného žalobce, jestliže nepřihlédl k tomu, že bez porušení právní povinnosti na jeho straně by ke škodě nedošlo. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu však spoluzavinění žalobce z tohoto pohledu podrobně řeší a vychází ze skutkového zjištění [jeho správnost vzhledem k posuzované přípustnosti dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písmeno c) o.s.ř. nepodléhá dovolacímu přezkumu], že žalobce sice porušil zákaz vjezdu na kole na jinak volně přístupnou komunikaci, avšak toto jeho jednání nemělo vliv na chování psa, který se zde nezajištěně pohyboval; dovolatelem zdůrazňované porušení právní povinnosti tedy nebylo příčinou, popř. jednou z rozhodujících příčin, proč pes na žalobce zaútočil, proto nelze závěr o odpovědnosti žalovaného za škodu způsobenou nedostatečně střeženým psem považovat ani za nesprávný ani za zásadně právně významný pro rozhodovací praxi soudů ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Nejvyšší soud proto dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.; s ohledem na výsledek dovolacího řízení má žalobce právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem. Výše odměny byla podle §3 odst. 1 bod 4 a §10 odst. 3 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 277/2006 Sb., vypočtena z peněžité částky, jež byla předmětem dovolacího řízení, a podle §14 odst. 1 a §15 citované vyhlášky byla sazba snížena na horní limit 20.000,- Kč (dovolání bylo odmítnuto) a dále o 50 % podle §18 odst. 1 věty první vyhlášky (byl učiněn pouze 1 úkon – vyjádření k dovolání) na výsledných 10.000,- Kč; žalobci kromě toho náleží paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. září 2012
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu