ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.1511.2010.1
sp. zn. 25 Cdo 1511/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce Ing. P. V. , zastoupeného JUDr. Vlastimilem Ajmem, advokátem se sídlem v Teplicích, Josefská 577/10, proti žalovanému I. Z. , zastoupenému JUDr. Dominikem Hinerem, advokátem se sídlem v Hrobě, Duchcovská 247, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 18 C 19/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. června 2009, č. j. 14 Co 21/2009-400, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem poté, co zrušil vyhovující rozsudek soudu prvního stupně v této věci, rozsudkem ze dne 25. 6. 2009, č. j. 14 Co 21/2009-400, potvrdil rozsudek ze dne 17. 10. 2008, č. j. 18 C 19/2005-379, jímž Okresní soud v Teplicích uložil žalovanému zaplatit žalobci 2.370.550,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl rovněž o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 4. 2003, č. j. 8 T 51/2002-2651, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 6. 2003, č. j. 1 To 26/03-2795, byl žalovaný uznán vinným mimo jiné trestným činem loupeže, při níž odcizil žalobci věci, zejména starožitnosti, v celkové hodnotě 2.814.850,- Kč. Z nich byly policií u žalovaného zajištěny a následně vráceny žalobci věci v hodnotě 444.300,- Kč. Výši škody zjistil soud z trestního rozsudku a ze znaleckých posudků vypracovaných pro účely trestního řízení. Odvolací soud se ztotožnil i s právním závěrem soudu prvního stupně, že předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu byly naplněny, což vyplývá z výroku trestního rozsudku o vině, a to nejen z jeho právní ale i ze skutkové části; v rozsahu, v jakém jsou znaky skutkové podstaty trestného činu zároveň významnými okolnostmi pro rozhodnutí o uplatnění nároku, je soud v občanskoprávním řízení ve smyslu §135 odst. 1 o.s.ř. pravomocným trestním rozhodnutím vázán. Znalecké posudky vypracované v trestním řízení nevykazují co do své úplnosti a logického zdůvodnění žádné nedostatky a jsou tak dostatečným podkladem pro stanovení výše vzniklé škody.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Aniž formuluje otázku zásadního právního významu, namítá, že soudy nepostupovaly v souladu s občanským soudním řádem, aplikovaly-li §135 o.s.ř. a vycházely-li z trestních rozsudků, kde je sice uvedena škoda pro stanovení trestnosti činu, avšak nikde není uvedeno, že by byl na základě takto zjištěné škody žalovaný povinen poškozenému nahradit škodu. Kdyby trestní soud dospěl k závěru, že poškozenému vznikla jednáním obžalovaného (žalovaného) škoda, zřejmě by rozhodl o jeho povinnosti k náhradě škody žalobci, avšak neučinil tak. Podle dovolatele žalobce neprokázal vznik a výši škody a soud jej k tomu ani nevyzval. Soud chybně při stanovení škody vycházel z posudků znalců, kteří vyčíslili škodu na předmětech, které ve většině případů neshlédli, a ty, které shlédli, byly vráceny poškozenému. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí dovolací soud postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. čl. II, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).
Žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen vyhovující rozsudek soudu prvního stupně; protože soud prvního stupně po předchozím zrušovacím usnesení odvolacího soudu rozhodl ve věci shodně, může být dovolání přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., to však pouze za předpokladu, že jde o řešení právních otázek zásadního významu.
Dovolatel namítá nesprávnost a neúplnost skutkových zjištění a nesprávné hodnocení provedených důkazů, nejedná se tedy o posouzení věci po právní stránce, nýbrž o otázku zjištění skutkového stavu a z něj vyvozených skutkových závěrů, tedy o námitky, které nezakládají přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Pochybení při hodnocení důkazů a nesprávné skutkové zjištění představují dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jenž lze uplatnit pouze, je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., nikoliv v této věci. Stejně tak k namítaným vadám řízení podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (že soudy postupovaly ve věci náhrady škody podle §135 odst. 1 o.s.ř., že svá rozhodnutí opřely výhradně o rozhodnutí v trestním řízení a že při stanovení výše škody vycházely ze znaleckých posudků vypracovaných pro účely trestního řízení), lze v dovolacím řízení přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.), případně je-li zásadně významným řešení obecné procesní otázky; o takový případ se zde však nejedná. Je tedy zřejmé, že z pohledu uplatněných dovolacích námitek směřuje dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a 146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů právo, zatímco vyjádření žalobce k dovolání s přihlédnutím k jeho obsahu a za situace, kdy je dovolání ze zákona nepřípustné, nelze považovat za účelně vynaložené náklady k bránění práva (§142 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. ledna 2012
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu