ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.1690.2012.1
sp. zn. 25 Cdo 1690/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce P. Č. , zastoupeného Mgr. Drahomírou Jindrovou, advokátkou se sídlem ve Veselí nad Lužnicí, Roháčova 853, proti žalovanému JUDr. M. Š. , o písemnou omluvu, úhradu nákladů na ústavní stížnost a o finanční zadostiučinění, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 C 117/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. května 2011, č. j. 8 Co 2870/2010-28, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 31. 5. 2011, č. j. 8 Co 2870/2010-28, potvrdil usnesení ze dne 11. 11. 2010, č. j. 16 C 117/2010-14, jímž Okresní soud v Českých Budějovicích opravil nesprávně uvedené datum v usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. 16 C 117/2010-10, odmítl žalobu ze dne 7. 7. 2010 a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl dále o náhradě nákladů řízení odvolacího. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby soud uložil žalovanému 1) povinnost písemně se žalobci omluvit za šikanózní podmiňování poskytnutí právní služby slovy „omlouvám se za protiprávní jednání směrem k Vám, o němž jsem při svém vzdělání musel vědět a jehož jsem se dopustil pro svou zkorumpovanost a povýšenost“, 2) uhradit mu všechny náklady vynaložené na ústavní stížnosti zmařené předstíranou nemožností plnění i náklady vynaložené na zajištění právní služby – poštovné, kopírování, papír, inkoust, tužka ve výši 79,- Kč, 3) zaplatit z odpovědnosti za škodu finanční zadostiučinění (ve výši dle uvážení soudu), a 4) nahradit všechny náklady řízení, je neurčitá a neprojednatelná a v řízení nelze pro tento nedostatek náležitostí návrhu pokračovat. Žalobce, přestože byl soudem prvního stupně podle §43 odst. 1 o.s.ř. vyzván k upřesnění nesrozumitelného žalobního návrhu, a řádně poučen, nespecifikoval, z jakého jednání žalovaného ve vztahu k bodu 2) lze usoudit na jeho protiprávnost či porušení povinnosti a z čeho se náklady vynaložené na ústavní stížnost skládají. Ve vztahu k bodu 3) žalobního návrhu musí být zřejmé, v čem tato škoda spočívá, v čem spočívá protiprávní jednání škůdce a čím je dána příčinná souvislost mezi jednáním škůdce a vznikem škody; škoda musí být přesně vyčíslena. V neposlední řadě ve vztahu k bodu 1) žaloby musí být přesně sděleno, jakého údajně šikanózního jednání se ten, po němž je omluva požadována, dopustil a z čeho vyplývá jeho povinnost konat jinak. Soud prvního stupně proto postupoval správně, jestliže podle §43 odst. 2 o.s.ř. žalobu odmítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §239 odst. 3 o.s.ř. a odůvodňuje je dovolacími důvody uvedenými v §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Dovolatel má za to, že nebyly naplněny podmínky pro postup soudu podle §43 odst. 1 o.s.ř., a tudíž ani případné nevyhovění výzvě nemohlo mít za následek odmítnutí žaloby podle §43 odst. 2 o.s.ř. Dovolatel je přesvědčen, že žaloba nevykazovala vady bránící pokračování v řízení, předmět řízení byl vylíčen jasně a určitě, rozhodující skutková tvrzení byla v potřebném rozsahu v žalobě vylíčena, takže v řízení mohlo být pokračováno a žaloba mohla být projednána. Shledal-li soud, že je třeba písemně doplnit další tvrzení významná podle hmotného práva, porušil zásadu ústnosti soudního řízení; nelze rovněž požadovat po žalobci formulaci žaloby v právním jazyce. Přezkum ze strany odvolacího soudu je rovněž věcně nesprávný, neboť ten se nezabýval podrobnými odvolacími námitkami a neopravil zjevně nesprávné rozhodnutí soudu prvního stupně. Vedle uvedených námitek zpochybnil dovolatel obsazení odvolacího senátu, který rozhodoval v nesprávném složení, a poukázal na vady řízení spočívající v nesprávném poučení soudu o možnosti podání mimořádného opravného prostředku, chyby v psaní, neurčitost použitých termínů a jejich nedůstojnost. Navrhl proto, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena, dále aby byla věc odejmuta z působnosti obecného i odvolacího soudu v Českých Budějovicích a přikázána jinému okresnímu soudu.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §239 odst. 3 o.s.ř., není opodstatněné.
Nejvyšší soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.), včetně jejich obsahového vymezení, a může tedy posuzovat jen takové otázky, které dovolatel označil. V dané věci dovolatel nezpochybňuje správnost samotného postupu soudu podle §43 o.s.ř., má však za to, že žaloba byla projednatelná, neboť nedostatek podrobnějšího vylíčení, v čem spočívalo porušení právní povinnosti žalovaného při poskytování právních služeb, bylo možno odstranit v průběhu ústního jednání.
Podle ustanovení §79 odst. 1 o.s.ř. se řízení zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá.
Podle ustanovení §43 odst. 1 o.s.ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Podle odst. 2 tohoto ustanovení není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen.
Podle §101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení.
V návrhu na zahájení řízení jde o zásadní určení skutku tak, aby žaloba byla projednatelná, tj. aby skutkový děj byl nezaměnitelně vymezen rozhodujícími skutečnostmi. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení, jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce; povinnost tvrzení může být splněna i dodatečně. Nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících skutečností nebo jejich vylíčení je natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, nebo mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem je logický rozpor.
V projednávané věci byla žaloba odmítnuta pro nedostatek skutkových tvrzení. S odvolacím soudem lze souhlasit v tom, že podání žalobce neobsahuje dostatečnou specifikaci jeho požadavku na plnění do té míry, aby soudem uložená povinnost mohla být případně předmětem výkonu rozhodnutí, a není ani skutkově vylíčeno, jakou konkrétní povinnost žalovaný svým postupem v rámci právního zastupování žalobce porušil, když z popisu událostí nelze porušení povinnosti ze strany žalovaného jednoznačně dovodit. Listiny založené ve spise spíše odůvodňují domněnku odmítnutí součinnosti v rámci právního zastupování ze strany klienta, resp. žalobce (§20 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii), který hodlal využít ustanoveného advokáta v řízení před Ústavním soudem pouze jako prostředníka k zaslání listin; veškeré základní úkony ve vztahu mezi zastoupeným a jeho zástupcem (osobní kontakt, nahlížení do spisů, formulace textu podání soudu či zásahy do jeho struktury aj.) při výkonu advokacie žalobce výslovně vyloučil. Podstata nároku žalobce je proto zcela nejasná, žaloba je zahlcena množstvím nepodstatných a chaotických informací, v žalobě se rovněž hovoří o „druhém určeném“, který měl být koncipientem žalovaného bez dalšího určení či vztahu k projednávané věci. Ani na výzvu soudu prvního stupně nereagoval žalobce adekvátním způsobem a žalobu nedoplnil ani v průběhu odvolacího řízení tak, aby z jejího obsahu bylo možné dovodit alespoň základní skutková tvrzení, nezbytná pro vymezení skutku, jež má být předmětem řízení. Není-li tvrzené pochybení žalovaného, které představuje základní podmínku odpovědnosti advokáta za škodu, nikterak specifikováno, není od počátku zřejmé, co má být předmětem řízení. Je proto správný závěr odvolacího soudu, že tento nedostatek žaloby, který nebyl přes výzvu soudu odstraněn, brání průběhu řízení.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2011, č. j. Nco 36/2011-21, bylo pravomocně rozhodnuto, že soudci Krajského soudu v Českých Budějovicích Mgr. Miloš Pól, JUDr. Aleš Zezula a JUDr. Zuzana Völflová nejsou vyloučeni z projednávání uvedené věci; námitka rozhodování vyloučenými soudci nepředstavuje uplatnitelný dovolací důvod, nýbrž je pojmově důvodem, s nímž zákon spojuje možnost podat žalobu pro zmatečnost ve smyslu §229 odst. 1 písm. e) o.s.ř. Obdobně námitka, že senát rozhodující v rámci odvolacího řízení byl nesprávně obsazen, nepředstavuje uplatnitelný dovolací důvod, nýbrž je zmatečnostním důvodem ve smyslu §229 odst. 1 písm. f) o.s.ř.
Námitky týkající se chyb v psaní, neurčitosti použitých termínů ze strany soudu či jejich nedůstojnosti, nepředstavují – vedle jejich faktické nedůvodnosti – okolnost, která by mohla mít vliv na věcnou správnost napadeného rozhodnutí. Důvodnost dovolání nelze konečně dovodit ani z okolnosti, že odvolací soud poskytl účastníkům poučení o tom, že dovolání proti jeho rozhodnutí není přípustné, ledaže by Nejvyšší soud dospěl k přípustnosti dovolání s ohledem na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Podmínky přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku totiž nezakládá svou úvahou odvolací soud, nýbrž vyplývají ze zákona.
Je-li usnesení odvolacího soudu z pohledu uplatněných námitek v souladu s ustálenou judikaturou ohledně postupu při odstraňování vad žaloby a není-li opodstatněná jediná dovolací námitka žalobce, není dovolání důvodné, a dovolací soud je proto zamítl podle §243b odst. 1 o.s.ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl dle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnému žalovanému náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. srpna 2012
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu