ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.1998.2010.1
sp. zn. 25 Cdo 1998/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce P. L. , zastoupeného Mgr. Věrou Matoušovou, advokátkou se sídlem Ostrava – Moravská Ostrava, Nádražní 18/1325, proti žalovanému Ing. M. W. , o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 29 C 1/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 9. 2009, č.j. 56 Co 105/2009-149, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky 145.738,40 Kč na náhradě škody, jež mu vznikla v důsledku odmítnutí reklamace vad střešní krytiny žalovaným, který měl na základě příkazní smlouvy zajistit provedení pokrývačských a klempířských prací na nemovitosti žalobce.
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 21. 10. 2008, č.j. 29 C 1/97-126, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud zjistil, že dne 26. 6. 1994 účastníci uzavřeli příkazní smlouvu, na základě které žalobce zmocnil žalovaného zařídit veškeré úkony spojené s rekonstrukcí a výstavbou rodinného domu č.p. 293 v obci Ostravice. Dne 22. 8. 1994 udělil žalobce žalovanému tzv. generální plnou moc a dne 7. 2. 1995 mu udělil tzv. zvláštní plnou moc k uplatnění všech práv objednatele vzniklých v souvislosti s přestavbou předmětného domu. Dne 19. 7. 1996 vzal žalobce na vědomí výpověď příkazní smlouvy ze dne 26. 6. 1994 žalovaným ke dni 19. 7. 1996. Dne 26. 10. 1996 žalobce vypověděl žalovanému plné moci, které mu ke dni 25. 10. 1996 udělil. Žalovaný na základě uzavřené příkazní smlouvy mimo jiné zajistil pracovníky, kteří provedli pokrývačské a klempířské práce. Na jaře 1994 (správně 1995) žalobce zjistil na střeše závady v těsnosti, které byly poté odstraněny. V zimě 1995-1996 se situace zhoršila natolik, že došlo k zatékání vody do domu, proto žalobce v únoru roku 1996 žalovaného s těmito závadami seznámil a žádal zjednání nápravy. Dne 11. 4. 1996 byla provedena kontrola střechy a bylo zjištěno, že došlo ke zvlnění šindele. Odbornou prohlídkou znalce bylo zjištěno, že stav střešního pláště je vadný, krytina je zvlněná a propouští vlhkost a vodu, a je nutno provést snesení krytiny a pokrytí novým šindelem. Žalobce požádal žalovaného o zajištění reklamace závad, ten to odmítl a nedoložil žalobci ani doklady, které by mu umožnily tyto závady u dodavatele pokrývačských prací reklamovat. Vzhledem k tomu, že hrozily další škody z důvodu zatékání do domu, žalobce byl nucen zajistit opravu střechy sám, čímž mu vznikla škoda ve výši žalované částky. Soud dospěl k závěru, že není dán základní předpoklad vzniku odpovědnosti za škodu spočívající v porušení právní povinnosti, neboť z příkazní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 26. 6. 1994 a ani z plné moci ze dne 22. 8. 1994 žalovanému nevznikla povinnost provést reklamaci vad. Zvláštní plná moc ze dne 7. 2. 1995 povinnost žalovaného uplatnit všechna práva objednatele vzniklá v souvislosti s přestavbou domu včetně reklamace obsahovala. Žalovaný v této souvislosti na požádání žalobce sdělil kontakt na pracovníky, kteří reklamované práce prováděli, přičemž bylo sjednáno, že k dohodě opravy na krytině dojde po ustálení počasí, což se však nestalo. Soud dovodil, že žalovaný neporušil žádnou ze svých povinností.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 25. 9. 2009, č.j. 56 Co 105/2009-149, potvrdil ve výroku o věci samé rozsudek soudu prvního stupně, změnil výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud z předmětných plných mocí nedovodil povinnost žalovaného činit úkony související s reklamací vadně provedených prací při pokrývání střechy rodinného domu. Žalobce podle odvolacího soudu neprokázal porušení právní povinnosti žalovaným, jež by bylo příčinou vzniku škody žalobci. Soud uzavřel, že za škodu vzniklou žalobci vadně provedenými pokrývačskými pracemi nenese odpovědnost žalovaný z důvodu své pasivity, ale třetí osoby, které uvedenou práci provedly. Tvrzení žalobce, že neznal totožnost osob provádějících práce, považoval odvolací soud za vyvrácené jeho vlastní výpovědí.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodů vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a nesprávného právního posouzení věci. Dovolatel namítá, že žalovaný porušil své povinnosti vyplývající z příkazní smlouvy, neboť nezajistil na pokrývačské a klempířské práce „stavební společnost“, ale soukromé osoby na tzv. fušku, čímž znemožnil reklamovat vady provedených prací. Namítá rozpory v závěrech odvolacího soudu, jež neodpovídají zjištěnému skutkovému stavu. Otázka zásadního právního významu podle dovolatele spočívá v chybném závěru odvolacího soudu o neporušení povinnosti vyplývající ze závazkového vztahu mezi žalobcem a žalovaným. Pochybení při řešení této otázky spočívá v posouzení plných mocí ve vztahu k tvrzením a jiným důkazům, které v řízení vyšly najevo. Dovolatel vytýká soudům obou stupňů, že se nezabývaly otázkou, kdo s kým uzavřel smlouvu o provedení předmětných prací a co bylo jejím obsahem. Má za to, že vzájemný závazkový vztah mezi žalobcem a žalovaným byl širší, než vyplývá ze striktního výkladu samotného textu smlouvy, a to s ohledem na účel tohoto závazku, kterým byla rekonstrukce domu včetně provádění reklamace vadných prací. Žádá, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu §241 odst. 1 a 4 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné mimo jiné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolání soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Dovolací soud tedy nemohl přihlédnout k dovolatelově námitce, že odvolací soud se odchýlil od hodnocení důkazů soudem prvního stupně bez jejich opakování, když současně nejde o řešení procesní otázky zásadního významu.
Obsahem dovolání jsou námitky, které se v podstatné části týkají hodnocení důkazů a skutkového zjištění jako jeho výsledku, tedy otázek skutkových, zda bylo či nebylo prokázáno tvrzení žalobce, že neznal totožnost zhotovitelů, že žalovaný měl a porušil povinnost provést reklamaci vadně provedených pokrývačských a klempířských prací, popřípadě sdělit žalobci totožnost zhotovitelů a předat mu potřebné doklady. Skutkovou otázkou je i závěr o tom, zda a jaká práva a povinnosti vyplývají z plných mocí udělených žalobcem žalovanému (jde o interpretaci obsahu uvedených listin).
Pokud námitky žalobce v dovolání naplňují dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř., nelze je v dovolání, jehož přípustnost může být dána jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., úspěšně uplatnit.
Předpokladem zkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je závěr, že ve výše uvedeném smyslu má rozhodnutí odvolacího po právní stránce zásadní význam, tedy v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale zároveň i z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu). V dovolání vymezená otázka obsahu závazkového vztahu mezi žalobcem a žalovaným však onen judikatorní přesah pro případy obdobné povahy postrádá, což potvrzuje i snaha dovolatele o posouzení dané otázky v širších souvislostech založených nejen na výkladu samotného textu příkazní smlouvy, ale reflektujících individuálnost daného případu; proto nemá ve výše uvedeném smyslu po právní stránce zásadní význam.
Závěry odvolacího soud nejsou v rozporu ani s judikaturou, na kterou poukazuje žalobce v dovolání. Závěr, že plná moc je listinou osvědčující uzavření dohody o plné moci mezi zastoupeným a zástupcem, sám o sobě nikterak nesvědčí ve prospěch názoru žalobce, že prokázal existenci povinností žalovaného, jejichž porušení mělo mít za následek vznik škody.
Jelikož dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné, Nejvyšší soud je odmítl podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalovanému žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. ledna 2012
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu