ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.2403.2011.1
sp. zn. 25 Cdo 2403/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně L. E. , zastoupené Mgr. Janem Krátkým, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, Na Kozině 1438, proti žalovanému J. K. , o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 15 C 95/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. prosince 2010, č. j. 26 Co 386, 535/2010-302, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Nymburce rozsudkem ze dne 22. 3. 2010, č. j. 15 C 95/2007-241, ve spojení s usnesením ze dne 22. 6. 2010, č. j. 15 C 95/2007-275, poté, co byl zrušen jeho předchozí zamítavý rozsudek a věc mu vrácena k dalšímu řízení, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 66.797,- Kč s příslušenstvím, zamítl žalobu ohledně 15.387,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Vyšel ze zjištění, že žalovaný se dohodou o provedení práce ze dne 21. 7. 2006 zavázal, že v objektu ve vlastnictví žalobkyně v Dymokurech provede nátěr palubkových podhledů, oken z venkovní strany, fasády, dveří a oken garáže. Dne 28. 9. 2006 byly zjištěny závady, které se žalovaný zavázal odstranit do 30. 10. 2006, k nápravě však během této lhůty nedošlo. V průběhu řízení žalobkyně původní žalovanou částku 50.000,- Kč s příslušenstvím rozšířila o 14.887,- Kč za barvy, které žalovanému zakoupila k natření oken, a soud změnu žaloby připustil. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný neprováděl dílo řádně a nepočínal si tak, aby nedocházelo ke škodám na majetku žalobkyně, v důsledku jeho jednání vznikla žalobkyni škoda ve výši 66.797,- Kč. Co do částky 500,- Kč představující rozdíl mezi žalobkyní požadovanou náhradou škody na stole ve výši 2.000,- Kč a výší náhrady škody, jak ji vyčíslil znalec, shledal žalobu nedůvodnou. Náhrada škody za zakoupené barvy pro žalovaného ve výši 14.887,- Kč byla žalobkyní uplatněna u soudu dne 21. 10. 2009, přičemž žalobkyně se o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, dozvěděla již dne 28. 9. 2006 při předání prací. K námitce žalovaného soud dospěl k závěru, že tento nárok žalobkyně je promlčený, neboť dvouletá subjektivní lhůta k uplatnění nároku u soudu uplynula dne 28. 9. 2008. Soud prvního stupně nepřipustil změnu žaloby (rozšíření o částku 100.000,- Kč) navrhovanou žalobkyní na jednání dne 15. 3. 2010 z důvodu nehospodárnosti a dalších průtahů v řízení.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 12. 2010, č. j. 26 Co 386, 535/2010-302, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ohledně částky 16.797,- Kč s příslušenstvím a řízení v tomto rozsahu zastavil, potvrdil zbývající část vyhovujícího výroku a zamítavý výrok ohledně 15.387,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně ve vztahu mezi účastníky a vůči státu a o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která považuje za správná, a odkázal v tomto směru na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Ztotožnil se s jeho právním závěrem, že žalovaný si při uskutečňování smlouvy o úpravě a opravě věci uzavřené s žalobkyní počínal v rozporu s povinností předcházet škodám ve smyslu §415 obč. zák., když svou činností bez potřebné opatrnosti v rámci naplňování této smlouvy znehodnotil majetek žalobkyně, čímž jí způsobil škodu ve výši jednak zjištěné znaleckými posudky, jednak určené soudem postupem podle §136 o.s.ř. Odvolací soud dovodil, že byly naplněny všechny zákonné předpoklady odpovědnosti za škodu podle §420 obč. zák. Z důvodu úspěšně uplatněné námitky promlčení soud prvního stupně správně zamítl žalobu na zaplacení zakoupených barev na nátěry. S ohledem na podstatnou vadu řízení a současně neodstranitelný nedostatek podmínky řízení odvolací soud zrušil částečně rozsudek soudu prvního stupně a řízení v tomto rozsahu zastavil, neboť žalobkyně uplatnila v řízení zaplacení částky 50.000,- Kč s příslušenstvím, přesto soud prvního stupně přiznal žalobkyni částku 66.797,- Kč s příslušenstvím a porušil tím zásadu vázanosti návrhem.
Proti části rozsudku odvolacího soudu, kterou byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen v zamítavém výroku (15.387,- Kč s příslušenstvím) a zrušen ohledně 16.797,- Kč s příslušenstvím a řízení v tomto rozsahu zastaveno, podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a odůvodňuje je podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Namítá, že odvolací soud nepostupoval správně, když částečně zrušil rozsudek soudu prvního stupně a řízení v tomto rozsahu zastavil, neboť žalobkyně sice podala žalobu pro částku 50.000,- Kč, ovšem od počátku uváděla, že se jedná o předběžnou výši škody a konečná částka bude vyplývat ze znaleckého posudku. Žalobkyně při jednání dne 15. 3. 2010 v návaznosti na výslech znalce k podanému znaleckému posudku navrhla rozšíření žaloby o částku 100.000,- Kč za poničenou střechu, což soud prvního stupně nepřipustil. Dovolatelka uvádí, že podle dosavadní judikatury v řízení o náhradu škody, jejíž přesnou výši lze zjistit až na základě znaleckého posudku, je žalobce povinen v žalobě uvést jen přibližnou (předpokládanou) výši škody a upřesní ji zpravidla až po vypracování konečného znaleckého posudku, přičemž se v takovém případě nejedná o změnu žaloby ve smyslu §95 o.s.ř., nýbrž jen o její upřesnění, které soud bere na vědomí. To vše za předpokladu, že přesná výše škody na základě znaleckého posudku koresponduje s vymezeným vznikem a rozsahem škody uvedeným v žalobě. Ohledně zamítnuté části žaloby z důvodu promlčení nároku dovolatelka vytýká soudům obou stupňů nesprávné posouzení, když žalobkyně uplatnila náhradu škody včas, pouze v průběhu řízení vyčíslila a upřesnila jednotlivé nároky, které pak i v tomto případě souvisely s tím, jak se k věci vyjádří znalec, neboť nebylo zřejmé, zda bude nutné nátěry provádět znovu nebo se jen opraví, popřípadě budou v některých částech dostatečné. Soudy obou stupňů se dále nevypořádaly s námitkou žalobkyně týkající se postupu jednotlivých znalců a soud prvního stupně podle nejednoznačných závěrů znalce vyčíslil škodu za střešní krytinu. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v napadené části a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V dané věci žalobkyně napadá dovoláním výrok rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně ohledně částky 15.387,- Kč s příslušenstvím. Protože dovolání v této části směřuje proti výroku rozsudku o věci samé, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně v této části odmítl podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř., aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
Žalobkyně dovoláním dále napadá výrok rozsudku, jímž odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně ohledně 16.797,- Kč s příslušenstvím a řízení v tomto rozsahu zastavil. Napadený výrok má povahu usnesení (§167 odst. 1 o.s.ř.), i když je součástí rozhodnutí ve věci samé, pro nějž je stanovena forma rozsudku; dovolání tak může být přípustné podle §239 odst. 1 písm. a) o.s.ř., jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního právního významu.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Nesprávné právní posouzení věci [dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., který dovolatelka uplatňuje] může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Podle §153 odst. 2 o.s.ř. soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhali, jen tehdy, jestliže řízení bylo možno zahájit i bez návrhu nebo jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.
Z uvedeného vyplývá, že v řízení o dvoustranných právních vztazích mezi žalobcem a žalovaným (v tzv. sporném řízení, o něž šlo i ve věci Okresního soudu v Nymburce vedené pod sp. zn. 15 C 95/2007), které je ovládáno dispoziční zásadou, je soud vázán žalobou, tedy tím, jak žalobce vymezil předmět řízení. Předmět řízení žalobce vymezuje v žalobě vylíčením skutečností (skutkových tvrzení), jimiž uvádí skutkový děj, na jehož základě žalobním petitem uplatňuje svůj nárok včetně jeho výše. Jestliže soud při svém rozhodování překročí meze dané ustanovením §153 o.s.ř. (bez zákonného zmocnění přizná žalobci více, než žádal, něco jiného, než žádal, nebo plnění z jiného skutku), a nejde-li o žádný z případů, v nichž soud může řízení zahájit i bez návrhu, nebo nevyplývá-li z právního předpisu určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky, jedná se o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení a soud musí takové řízení v kterémkoli stádiu zastavit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1793/99, uveřejněné pod č. 74/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Za situace, kdy žalobkyně uplatnila žalobou nárok ve výši 50.000,- Kč s příslušenstvím a soud prvního stupně nepřipustil změnu žaloby (rozšíření) na částku 100.000,- Kč s příslušenstvím, je zřejmé, že předmětem žaloby zůstala částka 50.000,- Kč s příslušenstvím. Postup, kterého se dovolává žalobkyně, že soud prvního stupně měl vzít rozšíření žaloby pouze na vědomí, není možný, neboť rozšíření předmětu řízení lze v tomto případě dosáhnout pouze změnou žaloby. Vyhověl-li soud prvního stupně žalobě v částce překračující žalovaných 50.000,- Kč s příslušenstvím, ačkoliv předtím změnu žaloby (rozšíření) zamítl, postupoval v rozporu se zásadou vázanosti soudu návrhem žalobkyně. Odvolací soud pak v souladu s ustanovením §221 odst. 1 písm. c) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně, pokud jím bylo vyhověno žalobě ohledně zaplacení 16.797,- Kč s příslušenstvím, zrušil a řízení pro nedostatek podmínky zastavil; po právní stránce jsou proto závěry i postup odvolacího soudu v souladu s procesním předpisem a jeho rozhodnutí je, jak vyplývá ze shora uvedeného, v napadeném rozsahu správné.
Námitka dovolatelky, že se soudy obou stupňů nevypořádaly s její výhradou týkající se postupu jednotlivých znalců, představuje uplatnění námitky vady řízení podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., k níž podle výslovného ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. přihlížet nelze, a která přípustnost dovolání podle §239 odst. 1 písm. a) o.s.ř. založit nemůže; ostatně nejde o okolnost, která by se promítala do správnosti rozhodnutí o částečném zastavení řízení.
Protože tedy není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo z hlediska dovoláním vymezených otázek po právní stránce zásadní význam ve smyslu §239 odst. 1 písm. a) a §237 odst. 3 o.s.ř., není dovolání podle těchto ustanovení přípustné, a Nejvyšší soud je tudíž odmítl podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o.s.ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na jejich náhradu právo a žalovanému v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. září 2012
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu