ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.2614.2010.1
sp. zn. 25 Cdo 2614/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně J. P. , zastoupené Mgr. Pavlou Rajmanovou, advokátkou se sídlem Hradec Králové, třída Československé armády 300, proti žalovanému Karsit Holding s.r.o. , IČO: 47455608, se sídlem Jaroměř, Jaromírova 91, za účastí Kooperativy pojišťovny, a.s., Vienna Insurance Group, IČO: 47116617 , se sídlem Praha 1, Templová 747, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, o 350.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 55 C 37/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. února 2010, č.j. 20 Co 531/2009-220, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. února 2010, č.j. 20 Co 531/2009-220, a rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 20. října 2009, č.j. 55 C 37/2009-178, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Náchodě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala na žalovaném náhrady škody ve výši 350.000,- Kč s příslušenstvím, vzniklé zraněním klisny ve stájích žalovaného, v jehož důsledku musela být utracena . Žalobkyně tvrdila, že ke zranění klisny došlo ve vodicím zařízení užívaném k výcviku koní (tzv. kolotoči) nárazem přepážky vyvolaným chováním jiného koně a že žalovaný nezajistil nad koňmi dostatečný dohled.
Okresní soud v Náchodě rozsudkem ze dne 20. října 2009, č.j. 55 C 37/2009-178, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud zjistil, že žalobkyně a její manžel byli vlastníky klisny Kory Š, kterou počátkem roku 2007 dcera žalobkyně umístila ve stájích žalovaného, kde v té době brigádně pracovala. Dne 5. 2. 2007 utrpěla klisna otevřenou zlomeninu přední nohy, a protože uvedené zranění nebylo slučitelné se životem, byla utracena. Nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že ke zranění klisny došlo způsobem popsaným v žalobě. Soud dospěl k závěru, že škoda nebyla způsobena činností, která má provozní povahu, ani věcí použitou při této činnosti dle §420a odst. 1 až 3 občanského zákoníku (dále jako „obč. zák.“). Jestliže žalobkyně neprokázala a dokonce ani netvrdila, že by se žalovaným vedla jakákoliv jednání a uzavřela s ním smlouvu o ustájení a výcviku své klisny, není v dané věci dána odpovědnost žalovaného dle ustanovení §421, resp. §747 obč. zák., neboť nebylo prokázáno, že by žalovaný převzal věc, jež má být předmětem jeho závazku, ani že by se zavázal přijmout koně do úschovy. Koně se v kolotoči pohybovali pd dohledem pověřené pracovnice, žalovaný neporušil prevenční povinnost dle §415 obč. zák., v možnostech žalovaného nebylo možno škodnou událost předpokládat ani jí zabránit, nebyly tedy naplněny ani předpoklady vzniku odpovědnosti dle §420 obč. zák.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 25. února 2010, č.j. 20 Co 531/2009-220, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud po doplnění dokazování opětovným výslechem svědků sice dospěl k závěru, že žalovaný o umístění klisny Kory Š ve svých stájích věděl, neboť jeho statutární zástupce s tím ústně souhlasil, a že ke zranění klisny došlo způsobem popsaným v žalobě, ale zároveň se ztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně o nedůvodnosti nároku, neboť předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu naplněny nebyly. Nebylo zjištěno porušení povinnosti žalovaným, jež by vedlo ke zranění klisny (§415, §420 obč. zák.). Škoda nebyla způsobena provozní činností dle §420a obč. zák., neboť mechanismus zranění klisny nesouvisí s provozní činností žalovaného Nejde o případ upravený v §421 obč. zák., neboť žalovaný nepřevzal věc, jež má být předmětem jeho závazku. Není dána ani odpovědnost podle §421a obč. zák., neboť škoda nevznikla při plnění závazku žalovaného.
Žalobkyně napadla rozsudek odvolacího soudu včasným dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 dost. 1 písm. c) o. s. ř. a podává je z důvodu uvedeného v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítla, že souhlasil-li žalovaný s umístěním a výcvikem klisny Kory Š ve svých stájích, byla mezi účastníky uzavřena nepojmenovaná smlouva, přičemž nebýt umístění klisny v areálu žalovaného, nedošlo by k jejímu zranění a následnému utracení. Žalovaný porušil svou prevenční povinnost dle §415 obč. zák., pokud by obslužný personál po uvedení kolotoče do chodu nevykonával jinou práci a nezanedbal tím pádem náležitý dohled nad koňmi, u nichž se nelze spolehnout na obvyklý chod věcí, mohlo být škodné události zabráněno. Činnost žalovaného, tj. chov a výcvik sportovních koní, má bezpochyby provozní povahu, přičemž škoda způsobená výcvikovým zařízením byla přímo způsobena věcí použitou při této činnosti. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V písemném vyjádření žalovaný označil výpovědi svědkyň O. a P. za nevěrohodné, ztotožnil se s právními závěry soudu prvního stupně i soudu odvolacího ohledně nedůvodnosti uplatněného nároku a navrhl zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou – účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem ve smyslu §241 odst. 1 a 4 o. s. ř, dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a to pro řešení otázky odpovědnosti provozovatele stájí za škodu nárazem závěsné přepážky „kolotoče“ do voděného koně. Dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., které dovolatelka uplatnila jako dovolací důvod, může spočívat v tom, že soud na správně zjištěný skutkový stav aplikoval nesprávný právní předpis nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil. Naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje dovolací soud ve výkladu ustanovení §420a obč. zák.
V daném případě vyšel odvolací soud ze skutkového zjištění [skutkový stav vzhledem k přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nepodléhá dovolacímu přezkumu], že žalovaný je provozovatelem stájí, v nichž zájemcům umožňuje dočasné ustájení a trénink koní. Klisna žalobkyně byla ve stájích žalovaného umístěna s jeho souhlasem, ale bez smluvního podkladu. Ke zranění klisny došlo nárazem přepážky oddělující jednotlivé koně ve vodicím zařízení, klisna utrpěla zranění nohy, v důsledku něhož musela být utracena. Koně se v kolotoči pohybovali pod dohledem, klisna Kaliope, jež měla kopnutím do přepážky způsobit zlomeninu klisně Koře Š, byla klidné povahy a do kolotoče byla umísťována opakovaně. Je proto správný závěr odvolacího soudu, že s ohledem na opatření učiněná žalovaným při umístění koní do kolotoče neporušil právní povinnost vyplývající z §415 obč. zák.; jeho odpovědnost za škodu podle §420 obč. zák. tak není založena.
Odvolací soud dále zvažoval odpovědnost žalovaného dle ustanovení §421 a §747 obč. zák. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky nebylo prokázáno uzavření smlouvy s natolik konkrétním obsahem, aby ji bylo možno posoudit jako smlouvu o úschově, stejně jako nebylo prokázáno, že by žalovaný převzal věc, jež má být předmětem jeho závazku, odvolací soud správně vyloučil odpovědnost žalovaného podle uvedených ustanovení.
Podle §420a odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobí jinému provozní činností. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení škoda je způsobena provozní činností, je-li způsobena: a) činností, která má provozní povahu, nebo věcí použitou při činnosti, b) fyzikálními, chemickými, popřípadě biologickými vlivy provozu na okolí, c) oprávněným prováděním nebo zajištěním prací, jimiž je způsobena jinému škoda na nemovitosti nebo je mu podstatně ztíženo nebo znemožněno užívání nemovitosti. Podle odst. 3 tohoto ustanovení odpovědnosti za škodu se ten, kdo ji způsobil, zprostí, jen prokáže-li, že škoda byla způsobena neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu anebo vlastním jednáním poškozeného.
Zákon definici provozní činnosti nepodává a její obsah je proto vykládán jako činnost související s předmětem činnosti (zpravidla podnikatelské, obchodní), kterou fyzická nebo právnická osoba vyvíjí ve formě tzv. provozu, tedy zpravidla opakovaně za použití určitých organizačních opatření, někdy s využitím různých technologií či postupů, včetně věcí, jimiž je místo činnosti (provozovna) vybaveno. Na rozdíl od škodlivých vlivů na okolí podle §420a odst. 1 písm. b) obč. zák. nemusí jít u provozní činnosti podle písmena a) o věci či technologie potencionálně nebezpečné, které pro svůj charakter a možnost selhání při jejich ovládání představují zdroj nebezpečí pro okolí.
Zákon neomezuje okruh věcí, s jejichž použitím je tento typ odpovědnosti spojen, proto je k nim třeba řadit jakékoliv zařízení či vybavení provozovny, v níž se v rámci provozní činnosti poskytují služby. Nemusí jít o věci, které poskytovatel aktivně využívá, použití věci při provozní činnosti však musí vyplývat z toho, že je věc do procesu poskytování služby určitým způsobem zapojena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 1117/2008).
Vzhledem k uvedenému vymezení lze za provozní činnost považovat i chov a výcvik koní, jestliže je pravidelnou výdělečnou činností, která je spojena s nabízením (a organizací) různých druhů služeb (ustájení koní a jejich trénink) v areálu k tomu vyhrazených stájí, a to za pomoci zařízení a věcí, které jsou jejich součástí.
V posuzovaném případě vznikla škoda nárazem závěsné přepážky, kterou jsou od sebe odděleni koně ve vodicím zařízení určeném pro výcvik koní, tzv. „kolotoči“, což je druh tréninkového trenažéru. Není pochyb, že tzv. kolotoč byl součástí vybavení stájí žalovaného, tvořil tedy (právně i fakticky) součást areálu a představoval (vedle řady jiných zařízení a věcí) vybavení stájí, v němž žalovaný poskytoval nabízené služby spojené s chovem a výcvikem sportovních koní; proto je třeba i takový kolotoč považovat za věc sloužící k provozování předmětných stájí, tedy za věc použitou při této provozní činnosti ve smyslu ustanovení §420a odst. 1 písm. a) obč. zák.
Jestliže škoda na majetku žalobkyně byla způsobena vymrštěním závěsné přepážky kolotoče, škoda byla vyvolána věcí použitou při provozní činnosti, pak bez ohledu na to, jak k ní konkrétně došlo, je naplněna podmínka zvlášť kvalifikované události jakožto podmínky odpovědnosti podle §420a odst. 1 písm. a) in fine obč. zák. Okolnost, že škodu vyvolávajícím činitelem mohlo případně být chování jiného koně má význam z hlediska aplikace ustanovení §420a odst. 3 obč. zák., které obsahuje tzv. liberační důvody.
Ze shora uvedeného vyplývá, že dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je naplněn. Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu zrušil; jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, se vztahují i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. Soud prvního stupně v dalším řízení posoudí odpovědnost žalovaného za škodu podle §420a odst. 1 písm. a) obč. zák. a bude se zabývat určením výše vzniklé škody, jestliže nedovodí, že došlo k naplnění liberačního důvodu podle §420a odst. 3 obč. zák. V novém rozhodnutí o věci samé rozhodne soud znovu o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. ledna 2012
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu