ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.2927.2011.1
sp. zn. 25 Cdo 2927/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce R. D. , zastoupeného JUDr. Vendelínem Mihalikem, advokátem se sídlem Praha 2, Římská 16, proti žalované Českým drahám, a.s. , se sídlem Praha 1, nábřeží L. Svobody 1222, IČO 70994226, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 39 C 288/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. ledna 2011, č.j. 39 Co 227/2010-53, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. ledna 2011, č.j. 39 Co 227/2010-53, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. března 2010, č.j. 39 C 288/2009-36, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou ze dne 30. 10. 2009 domáhal zaplacení částky 2.544,90 EUR s příslušenstvím, která představuje náklady na opravu osobního motorového vozidla žalobce, jež bylo poškozeno v průběhu jeho přepravy autovlakem z Košic do Prahy zajišťované žalovanou.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 23. března 2010, sp. zn. 39 C 288/2009-36, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 2.544,90 EUR a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 3. 11. 2008 uzavřel žalobce s žalovanou smlouvu o přepravě osobního motorového vozidla BMW 645 Ci autovlakem z Košic do Prahy. Před naložením žalovaná kontrolou vozidla ověřila, že je nepoškozeno, a poté bylo vozidlo naloženo do vlaku. K převzetí vozidla žalobcem došlo druhý den, tj. 4. 11. 2008 v Praze, kdy si žalobce všiml na levém zadním nárazníků proraženého otvoru, poškozené mlhovky a odřeného laku po celé jeho délce, zaměstnanec žalované proto vyhotovil podklad pro sepsání komerčního zápisu o poškození přepravované zásilky, který byl následně předložen žalobci k podpisu. Za opravu vzniklých poškození zaplatil žalobce celkem 2.544,90 EUR. Po provedení opravy vyčíslil žalobce výši škody a dopisem ze dne 14. 5. 2009 vyzval žalovanou, aby mu škodu nahradila. Na uvedené žalovaná reagovala dopisem ze dne 21. 5. 2009 sdělením, že jeho žádost na náhradu škody zamítá pro prekluzi uplatňovaného práva. Na uplatněný nárok soud aplikoval české právo, a to s odkazem na čl. 4 Římské úmluvy o rozhodném právu pro smluvní závazky č. 80/934/EEC ze dne 19. 6. 1980, jelikož charakteristické plnění podle přepravní smlouvy je přeprava, kterou provedl český subjekt. Notifikaci poškozeného vozidla žalovaným ze dne 4. 11. 2008, resp. komerční zápis ze dne 2. 12. 2008 považoval soud za řádné a včasné uplatnění práva na náhradu škody, když s ohledem na to, že zaměstnanec žalované sepsal se žalobcem podklad pro komerční zápis, který následně žalobce podepsal, byla dodržena i písemná forma, a výše škody byla doplněna dodatečně. Jelikož nebyla v řízení prokázána existence liberačních důvodů, odpovídá žalovaná podle §769 odst. 1 obč. zák. žalobci za škodu na vozidle způsobenou v průběhu jeho přepravy, z čehož jí vyplývá povinnost uhradit žalobci částku, o kterou bylo poškozené vozidlo znehodnoceno, resp. náklady účelně provedené opravy.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. ledna 2011, č.j. 39 Co 227/2010-53, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se plně ztotožnil se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně. K žalovanou namítané prekluzi nároku žalobce soud uvedl, že pro uplatnění práva na náhradu škody vzniklé na přepravované věci je podstatné to, že lze z písemného podání žalobce dovodit, že tímto mínil u žalované právo na náhradu za poškození věci uplatnit. Odvolací soud měl za to, že komerčním zápisem ze dne 2. 12. 2008, v němž je škoda popisována, byl nárok řádně uplatněn. Žalovanou nebylo vysvětleno, k čemu jinému by zápisy měly sloužit. Zdůraznil, že jestliže bylo použito předtisků žalované, je třeba případné nejasnosti vyložit ve prospěch žalobce, jehož možnosti ovlivnit obsah zápisu byly omezeny a který byl v dobré víře o tom, že sepsáním zápisu náhradu škody uplatňuje. Výše škody byla sdělena žalované dopisem ze dne 14. 5. 2009 a není rozhodné, že ji sdělil a doložil jiný (od žalobce odlišný) subjekt, neboť z odpovědi žalované (dopisu ze dne 21. 5. 2009) je nepochybné, že neměla s podřazením pod správnou škodní událost žádný problém.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že komerčním zápisem žalobce uplatnil nárok na náhradu škody. Má za to, že v reklamaci musí přepravce vymezit své požadavky a stručně je odůvodnit, jakož i připojit doklad osvědčující oprávněnost reklamace, kde je kromě jiného uveden zápis o stavu zásilky (komerční zápis), byl-li dopravcem sepsán a vydán přepravci. Z uvedeného je zcela zřejmé, že sepsání komerčního zápisu o stavu zásilky a uplatnění práva na náhradu škody (reklamace) jsou dva na sobě nezávislé instituty, tedy sepsání komerčního zápisu není uplatněním práva na náhradu škody, ale je jen podstatnou náležitostí pro jeho uplatnění. Jelikož přepravní smlouvy byla uzavřena dne 3. 11. 2008, zásilka byla vydána příjemci 4. 11. 2008 a příjemce uplatnil práva z přepravní smlouvy až dopisem ze dne 14. 5. 2009, má dovolatel za to, že právo žalobce zaniklo. Navíc právo neuplatnil žalobce, ale společnost Union Finreal, spol. s r. o. Navrhuje, aby dovolací soud připustil dovolání a napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.) a bylo sepsáno a podepsáno osobou s právnickým vzděláním [§241 odst. 2 písm. b) a odst. 4 o. s. ř.], je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a je též důvodné.
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jenž byl současně jeho prvním rozhodnutím v dané věci, se řídí ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (Toto ustanovení bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušeno uplynutím dne 31. 12. 2012, do té doby je součástí právního řádu, a dovolací soud proto podle něj přípustnost dovolání posuzuje.) Podle tohoto ustanovení může být dovolání přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek zásadního významu.
Rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolatelka spatřuje otázku zásadního právního významu v tom, zda komerční zápis o poškození přepravované věci lze považovat za uplatnění práva na náhradu škody u dopravce podle ustanovení §771 obč. zák.
Dopravce odpovídá za škodu, která vznikla na přepravované zásilce v době od převzetí k přepravě až do vydání, ledaže škoda byla způsobena odesílatelem nebo příjemcem vadností zásilky, jejího obalu nebo balení, zvláštní povahou zásilky, anebo okolností, kterou nemohl dopravce odvrátit (§769 odst. 1 obč. zák.).
Při ztrátě nebo zničení zásilky je dopravce povinen nahradit cenu, kterou měla ztracená nebo zničená zásilka v době, kdy byla převzata k přepravě. Kromě toho je povinen nést účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s přepravou ztracené nebo zničené zásilky. Při poškození nebo částečné ztrátě zásilky hradí dopravce částku, o kterou byla zásilka znehodnocena; je-li účelné provést opravu, hradí dopravce náklady opravy (§770 odst. 1 obč. zák.).
Právo na náhradu škody musí odesílatel uplatnit u dopravce do šesti měsíců od vydání zásilky příjemci, nebo jestliže k vydání zásilky nedošlo, do šesti měsíců od převzetí zásilky k přepravě; jinak právo zanikne (§771 obč. zák.).
Podrobnější úpravu osobní a nákladní přepravy stanoví zvláštní předpisy, zejména přepravní řády a tarify (§772 obč. zák.).
Zjistí-li příjemce zásilky zjevnou porušenost nebo neúplnost zásilky nebo okolnosti tomu nasvědčující, požádá dopravce nejpozději při převzetí zásilky o zjištění stavu zásilky a sepsání zápisu o stavu zásilky (§25 odst. 2 nařízení vlády č. 1/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní nákladní dopravu). Zápis o stavu zásilky dopravce sepíše a zdarma vydá příjemci, zjistí-li sám nebo na základě žádosti příjemce zjevnou porušenost nebo neúplnost zásilky nebo okolnosti tomu nasvědčující (§25 nařízení vlády č. 1/2000 Sb.).
Právo z přepravní smlouvy může uplatnit odesílatel nebo příjemce zásilky. Právo z přepravní smlouvy musí být uplatněno písemnou žádostí u dopravce, který zásilku vydal nebo měl vydat. Při uplatňování práva z přepravní smlouvy předloží oprávněný příslušnou část přepravního dokladu spolu se zápisem o stavu zásilky, byl-li sepsán (§26 odst. 1, 2 nařízení vlády č. 1/2000 Sb.).
V posuzovaném případě vyšly soudy obou stupňů ze zjištění (jeho správnost dovolatelka nezpochybňuje), že žalobce po zjištění poškození osobního automobilu, k němuž došlo při jeho přepravě z Košic do Prahy autovlakem dne 4. 11. 2008, oznámil tuto skutečnost zaměstnanci žalované, který s ním sepsal nejprve podklad pro vyhotovení komerčního zápisu a pořídil fotografie, a poté dne 2. 12. 2008 sepsal vlastní zápis o stavu zásilky (komerční zápis) č. 7/08, který žalobce podepsal. Žalobce se dopisem ze dne 14. 5. 2009, poté co vyčíslil výši vzniklé škody, obrátil na žalovanou se žádostí o náhradu vzniklé škody na přepravovaném automobilu.
Citovaná ustanovení přepravního řádu pro veřejnou drážní nákladní dopravu rozlišují mezi písemnou žádostí o náhradu škody a doklady, jimiž má být nárok doložen, mezi něž patří i zápis o stavu zásilky. Zápis o stavu zásilky (komerční zápis) slouží k zachycení rozsahu škody na zásilce a je dokladem, který vzniká v součinnosti dopravce s oprávněným. Právě tímto zápisem se má dokládat písemná žádost o náhradu škody, z čehož plyne, že zásadně jde o dokument odlišný od žádosti o náhradu škody. Přesto není vyloučeno, aby součástí zápisu o stavu zásilky bylo též uplatnění práva z přepravní smlouvy. Jako každý právní úkon i uplatnění nároku na náhradu škody však musí obsahovat pojmový znak - projev vůle, z něhož výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti vyplývá uplatnění předmětného práva (srov. §35 odst. 1 obč. zák.). Obsahovou součástí uplatnění práva na náhradu škody (reklamace) musí být vymezení uplatňovaných požadavků (srov. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník II. §460-880. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2008, s. 2104). Vzhledem k obligatorní písemné formě žádosti se uplatní obecná zásada, že právně významný je pouze ten projev vůle jednajícího, který je vyjádřen v písemném textu; eventuální záměry jednajícího v písemném textu nevyjádřené jsou právně bezvýznamné (srov. citovaný komentář, s. 339). Jde-li o právní úkon, pro který je stanovena pod sankcí neplatnosti písemná forma, musí určitost obsahu projevu vůle vyplývat z textu listiny, na níž je projev vůle zaznamenán. Nestačí tedy, je-li účastníkům právního vztahu jasné, co je obsahem vůle, není-li to objektivně seznatelné osobám, které účastníky vztahu nejsou [srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 1996, sp. zn. 3 Cdon 227/96, uveřejněný v časopisu Soudní rozhledy č. 6, ročník 1997, str. 145, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 33 Odo 311/2001, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C.H.Beck, svazku 15, pod č. C 1075, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2010, sp. zn. 26 Cdo 3955/2008, jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Odvolací soud považoval zápis o stavu zásilky (komerční zápis) ze dne 2. 12. 2008, za dostatečný, co do jeho obsahových náležitostí a okolností jeho sepisu, pro závěr, že nárok na náhradu škody byl u žalované uplatněn včas, tj. před uplynutím šestiměsíční prekluzivní lhůty. Přitom však opomenul výše uvedené předpoklady řádného uplatnění práva na náhradu škody a nezabýval se otázkou, zda obsah uvedené listiny skutečně zahrnuje projev vůle žalobce vyjadřující požadavek náhrady škody vzniklé na přepravovaném vozidle žalovanou, a to přesto, že žalovaná tento závěr zpochybňovala. Splnění uvedených předpokladů obsahové určitosti písemného uplatnění práva na náhradu škody nemůže nahradit ani okolnost, že zápis o stavu zásilky vyhotovený v souvislosti s poškozením přepravovaného vozidla byl sepsán na předtištěném formuláři dopravce a nevyplývá z něj, že by byl vydán pro jiné účely, než je uplatnění nároku na náhradu škody u žalované. Skutečnost, že určitý dokument je vyhotoven pro účely uplatnění práva, nevede bez dalšího k závěru, že právo bylo oprávněnou osobou skutečně uplatněno, zvláště je-li k uplatnění práva předepsána kvalifikovaná (písemná) forma.
Dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je tedy naplněn, proto Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.), a protože důvod, pro který byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, byl i tento rozsudek zrušen a věc byla vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. července 2012
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu