ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.3445.2010.1
sp. zn. 25 Cdo 3445/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce K. J. K., zastoupeného Mgr. PhDr. Petrem Fojtíčkem, advokátem se sídlem v Brně, Jakubské nám. 1, proti žalovanému J. P., zastoupenému JUDr. Zdeňkem Sochorcem, advokátem se sídlem v Uherském Hradišti, V Teničkách 614, o 250.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 10 C 281/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 22. 4. 2010, č. j. 59 Co 460/2009-743, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.060,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Zdeňka Sochorce, advokáta se sídlem v Uherském Hradišti, V Teničkách 614.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 28. 5. 2009, č. j. 10 C 281/2002-646, ve spojení s usnesením ze dne 31. 7. 2009, č. j. 10 C 281/2002-669, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 61.000,- Kč s 3 % úrokem z prodlení p. a. od 12. 3. 2003 do zaplacení, ohledně částky 189.000,- Kč s 4 % úrokem z prodlení p. a. od 15. 11. 2002 do zaplacení a ohledně dalšího úroku z prodlení žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že účastníci se ústně dohodli, že žalovaný zhotoví na zakázku pouzdro na uložení skleněného poháru, žalovaný převzal od žalobce v červnu 2001 celorytý skleněný zlacený pohár s víkem a v době, kdy jej měl u sebe, došlo k poškození tohoto poháru – k jeho přelomení v oblasti dříku. Soud dospěl k závěru, že žalovaný podle §421 obč. zák. odpovídá za škodu vzniklou žalobci poškozením věci, kterou od něj převzal za účelem splnění svého závazku. Ke zjištění výše škody soud provedl důkaz dvěma posudky znalců, jež se ve svém závěru neshodovaly a po jejich zhodnocení stanovil výši náhrady v částce 70.000,- Kč podle hodnoty poháru v době poškození s ohledem na jeho praktickou bezcennost po poškození a na problematickou možnost opravy. Vzhledem k tomu, že 9.000,- Kč již zaplatila žalobci pojišťovna jako pojistné plnění, soud přiznal žalobci částku 61.000,- Kč se zákonným úrokem z prodlení a ve zbytku žalobu zamítl.
K odvolání obou účastníků řízení Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozsudkem ze dne 22. 4. 2010, č. j. 59 Co 460/2009-743, rozsudek soudu v zamítavém výroku a ve výrocích o náhradě nákladů řízení potvrdil, řízení o odvolání žalovaného zastavil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně i s jeho právním posouzením věci. Ohledně rozporných znaleckých posudků dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že z posudku PhDr. Miroslava Ambroze předloženého žalobcem nelze vycházet, neboť listiny, jež měl k podkladu, měl jen k nahlédnutí, neučinil je součástí posudku a při své výpovědi nebyl schopen blíže specifikovat, jakým způsobem dospěl k výši škody 250.000,- Kč, zatímco znalkyně PhDr. Eva Kolářová, ustanovená soudem, závěry svého posudku logicky a srozumitelně obhájila; k provedení navrhovaného revizního posudku neshledal odvolací soud důvod.
Tento rozsudek napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Zásadní právní význam rozhodnutí spatřuje v posouzení otázky preference v hodnocení důkazů, kdy soud jednostranně upřednostnil jeden důkazní prostředek na úkor jiného, ačkoli jsou oba svou povahou rovnocenné, ale dle každého z nich lze usuzovat na zcela odlišný skutkový závěr, a to za situace, kdy si soudy vzhledem k nedostatku potřebné odbornosti nemohly příslušný skutkový závěr učinit samy. Dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud dospěl k závěru o výši škody, namítá zásadní vadu řízení spočívající v upřednostnění znaleckého posudku PhDr. Evy Kolářové, zatímco posudku PhDr. Miroslava Ambroze, který je znalcem s bohatými zkušenostmi v oboru, soud přiřkl fakticky nulovou hodnotu. Namítá, že měl být vypracován revizní znalecký posudek, který by najisto postavil sporné otázky, a neprovedení revizního znaleckého posudku jako klíčového důkazu považuje za závažnou vadu řízení. Napadá postup, který ke zjištění ceny díla použila PhDr. Eva Kolářová, a namítá, že umělecká a duchovní hodnota díla daleko převyšuje součet nákladů na jeho vytvoření a znalkyně do ceny nezahrnula všechny práce ani přínos samotného žalobce, přičemž sama znalkyně uvedla, že nenalezla obdobný pohár, aby mohla jeho cenu určit analogicky. Žalobce dále napadá výroky o náhradě nákladů řízení a namítá, že mu měla být přiznána plná náhrada nákladů řízení, neboť jeho úspěšnost není jen nepatrná a výše žalovaného plnění závisela výhradně na znaleckém posouzení. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření k dovolání poukázal na to, že PhDr. Miroslav Ambroz vypracoval znalecký posudek na základě zadání žalobce, firma Moser se vyjadřovala k cenám svých výrobků, jež prodává, a nikoliv k ceně předmětného poháru. Pohár není replikou barokního poháru, jak uvádí žalobce, ale pouze variací poháru umístěného v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, je však pozměněn arabskými nápisy, které se v době baroka nepoužívaly. Pohár byl vytvořen v letech 1999-2000, nejedná se o umělecké dílo renomovaného umělce a jeho cena se nemůže odvíjet od hodnoty uměleckých děl. Z výpovědi ředitelky Uměleckoprůmyslového muzea vyplynulo, že originál barokního poháru má cenu cca 250.000,- Kč, cena kopie se pohybuje ve zlomku ceny originálu, avšak zde se jedná pouze o dílo inspirované barokním pohárem, jeho cena tedy nedosahuje ani ceny kopie. Posudek PhDr. Miroslava Amborze nemá atributy znaleckého posudku, nakonec i žalobce v řízení připustil, že tento posudek se týká jiného poháru, než který je předmětem sporu. Znalkyně uvedla, že podíl žalobce na zhotovení poháru je v jejím ocenění zahrnut, svůj znalecký posudek obhájila, zatímco druhý posudek v řízení neobstál, a nejedná se tedy o dva znalecké posudky na stejné úrovni. Navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto a byla mu přiznána náhrada nákladů řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení zastoupeným advokátem, věc projednal a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu se v dané věci řídí podle §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř.
Dovolatel v podstatě nesouhlasí s výší náhrady, jež se odvíjí od zjištěné hodnoty poháru, a namítá, že cena poháru je ve skutečnosti mnohem vyšší. Za zásadní vadu řízení, jež měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, považuje jednostranné upřednostnění znaleckého posudku PhDr. Evy Kolářové v hodnocení důkazů oproti posudku PhDr. Miroslava Ambrože.
Zpochybňuje-li dovolatel závěr o hodnotě poškozeného poháru, vyplývající z provedeného dokazování, nejedná se o posouzení věci po právní stránce, nýbrž o otázku zjištění skutkového stavu a z něj vyvozeného skutkového závěru. Pochybení při hodnocení důkazů a nesprávné skutkové zjištění je dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Jak z dikce ust. §241a odst. 3 o. s. ř. vyplývá, lze tento důvod uplatnit pouze, je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) nebo písm. b) o. s. ř. To však není tento případ a rovněž k případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci - §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., lze v dovolacím řízení přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné.
Ostatně odvolacímu soudu nelze vytýkat, že by pochybil při aplikaci procesních předpisů, tedy že by v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů (§132 o. s. ř.) přiřadil z formálních důvodů některým důkazům vyšší důkazní sílu, že by skutkové výsledky řízení nesprávně hodnotil z hlediska právního nebo na ně aplikoval nesprávnou právní normu. Ani námitka, že v řízení měl být proveden další důkaz, přípustnost dovolání nezakládá, neboť je jí vytýkána vada řízení (dovolací důvod dle ustanovení §241 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Jelikož dovolání neobsahuje způsobilé dovolací důvody a není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek podle §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. přípustný.
Dovolatel podal dovolání i proti výroku, jímž bylo odvolací řízení proti odvolání žalovaného zastaveno. Vzhledem k tomu, že odvolací řízení bylo zastaveno podle §207 odst. 2 o. s. ř. z důvodu zpětvzetí odvolání žalovaným, přípustnost dovolání proti tomuto výroku není založena ani ust. §237, §238, §238a ani §239 o. s. ř.; dovolání proti tomuto výroku tedy není přípustné a žalobce není k podání dovolání ani subjektivně oprávněn.
Dovolání není přípustné proti výrokům o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1992, sp. zn. 3 Cdo 105/92, uveřejněné pod č. 9/1994 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jak vyplývá z výše uvedeného, dovolání žalobce proti žádnému z napadených výroků rozsudku odvolacího soudu není přípustné. Dovolací soud proto dovolání žalobce podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 a §151 odst. 2 věty první před středníkem o. s. ř. S ohledem na výsledek dovolacího řízení má žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, jež sestávají z odměny za zastoupení advokátem vypočtené z peněžité částky, jež byla předmětem dovolacího řízení (189.000,- Kč), podle §3 odst. 1 bod 4 a §10 odst. 3 vyhlášky č. 484/2000 Sb., snížené podle §14 odst. 1 a §15 citované vyhlášky na 20.000,- Kč (dovolání bylo odmítnuto) a podle §18 odst. 1 věty první citované vyhlášky (byl učiněn pouze 1 úkon - vyjádření k dovolání) na výsledných 10.000,- Kč; žalovanému kromě toho náleží paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše pak s přičtením DPH ve výši 20 % činí celkových 12.060,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 27. června 2012
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu