ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.4563.2009.1
sp. zn. 25 Cdo 4563/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce M. M. , zastoupeného Mgr. Jiřím Linhartem, advokátem se sídlem České Budějovice, Lannova tř. 9, proti žalovaným 1) L. F. , 2) J. F. , 3) A. F. a 4) E. F. , všem zastoupeným JUDr. Vladislavou Halodovou, advokátkou se sídlem České Budějovice, nám. Přemysla Otakara II. 123/36, o 1.058.936,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 30 C 168/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 4. 2009, č.j. 19 Co 770/2009-343, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 4. 2009, č.j. 19 Co 770/2009-343, se ve výroku, jímž byla žaloba na zaplacení 665.989,- Kč s příslušenstvím zamítnuta, a ve výroku o náhradě nákladů řízení zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby žalovaným bylo uloženo zaplatit mu společně a nerozdílně částku 1.058.936,50 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody způsobené mu v souvislosti s nesplněním zákonné nabídkové povinnosti žalovaných vůči ostatním spoluvlastníkům podle §140 obč. zák. při prodeji spoluvlastnického podílu v rozsahu 1/2 nemovitostí v žalobě označených (dále „Kvítkův Dvůr“).
Okresní soud v Českých Budějovicích (v pořadí druhým, rovněž vyhovujícím) rozsudkem ze dne 12. 11. 2008, č.j. 30 C 168/2007-299, uložil žalovaným zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 1.058.936,50 Kč s úrokem z prodlení a rozhodl též o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce uzavřel se žalovanými dne 9. 9. 2004 kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod ideální poloviny Kvítkova Dvora. Okresní soud v Českém Krumlově rozsudkem ze dne 8. 12. 2005, sp. zn. 6 C 264/2004, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 3. 2006, sp. zn. 5 Co 241/2006, shledal nabídku prodeje podílu učiněnou žalovanými ostatním spoluvlastníkům neplatnou, proto nahradil projev vůle žalobce M. M. učinit opomenutým spoluvlastníkům MUDr. J. F. a Ing. P. F. nabídku ke koupi spoluvlastnických podílů na nemovitostech, které získal kupní smlouvou od žalovaných. Opomenutí spoluvlastníci vyplatili žalobci kupní cenu 7.000.000,- Kč a získali vlastnické právo ke Kvítkovu Dvoru. Soud dospěl k závěru, že žalovaní se porušením zákonné i smluvní povinnosti dopustili protiprávního úkonu, neboť nesplnili nabídkovou povinnost při převodu podílu Kvítkova Dvora vůči opomenutým spoluvlastníkům ve smyslu §140 obč. zák. a zároveň ve smlouvě ujistili žalobce, že se tak stalo. Měl za prokázanou příčinnou souvislost mezi uvedeným porušením právní povinnosti a škodou. Žalobci vznikla skutečná škoda ve výši 717.028,50 Kč, kterou představují náklady řízení ve věci sp. zn. 6 C 264/2004, úhrada části daně z převodu nemovitostí (nejprve na žalobce, poté na opomenuté spoluvlastníky), náklady znaleckého posudku pro účely daňového přiznání a náklady na úředně nařízené opravy v letech 2004 a 2005. Žalobci vznikla rovněž škoda v podobě ušlého zisku ve výši 341.908,- Kč, jenž je představován ušlými úroky z částky 7.000.000,- Kč za dobu od 6. 9. 2004 do 7. 6. 2006 a který odpovídá výši průměrné úrokové sazby 2,79 % p.a. na termínovaném vkladu, na němž byly tyto prostředky před úhradou kupní ceny uloženy. Pokud jde o zavinění, jednali žalovaní přinejmenším ve formě nevědomé nedbalosti, přičemž podmínky pro vyvinění splněny nebyly; v jejich silách bylo učinit řádnou nabídku předkupního práva. Jestliže opomenutí spoluvlastníci využili svých práv při porušení předkupního práva, nepostupovali v rozporu s dobrými mravy. Žalobce neporušil prevenční povinnost dle §415 obč. zák., při uzavírání smlouvy si počínal dostatečně bedlivě, jestliže vyžadoval ujištění, že spoluvlastníci svého předkupního práva nevyužili. V rozhodné době pak žalobce ze svého spoluvlastnického podílu na nemovitostech neměl žádný přínos, ani jej nijak neužíval pro sebe, havarijní stav nemovitostí ostatně jejich pronájem neumožňoval, k rozmnožení majetku žalobce tak v dané době nedošlo. Nedůvodnou byla shledána námitka promlčení nároku na náhradu ušlého zisku za období od 6. 9. 2004. Dvouletá subjektivní promlčecí doba počala žalobci běžet od právní moci rozsudku, jímž byl nahrazen jeho projev vůle ohledně prodeje Kvítkova Dvora opomenutým spoluvlastníkům, tedy od 2. 5. 2006, objektivní tříletá promlčecí doba pak začala plynout od 6. 9. 2004, kdy došlo k převodu kupní ceny 7.000.000,- Kč z účtu žalobce; jestliže žaloba byla podána dne 23. 2. 2007, nárok žalobce promlčen není. Další důkazní návrhy byly pro nadbytečnost zamítnuty.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 28. 4. 2009, č.j. 19 Co 770/2009-343, rozsudek soudu prvního stupně co do částky 392.947,50 Kč potvrdil, co do částky 665.989,- Kč jej změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a přisvědčil jeho závěrům, že pokud by žalovaní učinili řádnou nabídku předkupního práva, žalobce by nemusel vynaložit náklady na soudní řízení, v němž byl nahrazen jeho projev vůle k převodu dotčených nemovitostí na opomenuté spoluvlastníky, stejně jako by nemusel platit část daně z převodu nemovitostí ani znalecký posudek pro účely daňové přiznání. Žalobce si při uzavírání smlouvy počínal dostatečně obezřetně, neporušil prevenční povinnost, nepostupoval v rozporu s dobrými mravy ani vznik škody nespoluzavinil. Zavinění žalovaných se předpokládá a žalovaní neprokázali, že škodě vzniklé porušením jejich právní povinnosti nebylo možno zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí. Na rozdíl od soudu prvního stupně však odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce nemá nárok na náhradu ušlého zisku ve výši 341.908,- Kč za dobu, kdy byl řádným vlastníkem spoluvlastnického podílu na dotčených nemovitostech, neboť po uvedenou dobu měl přínos z realizace vlastnického práva, a to bez ohledu na to, že tyto nemovitosti nikomu nepronajal nebo sám pro sebe přímo nevyužíval. Ze stejného důvodu pak žalobce nemá nárok ani na náhradu škody odpovídající části daně z převodu nemovitostí ve výši 324.081,- Kč, kterou hradil při převodu spoluvlastnického podílu ze žalovaných na žalobce.
Proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které považuje za přípustné dle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a v němž odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci a skutková zjištění, která nemají oporu v provedeném dokazování. Nesouhlasí se závěrem, že nemá nárok na ušlý zisk po dobu, kdy mu svědčilo spoluvlastnické právo ke Kvítkovu Dvoru, protože měl přínos z realizace vlastnického práva. Odvolací soud podle jeho názoru nevzal v úvahu, že uvedené nemovitosti byly v havarijním stavu, musely projít opravami, a nebylo je tedy možné využívat ke komerčním účelům, stejně jako pozemky, které se nalézají v památkové zóně. Názor zastávaný odvolacím soudem by znamenal, že nabyvatel, jenž o své podíly v důsledku porušení předkupního práva převodcem proti své vůli přijde, by vůči převodci v podstatě na žádnou náhradu, s výjimkou nákladů řízení, neměl nárok. Dovolatel odvolacímu soudu dále vytkl chybné posouzení jeho nároku na náhradu části daně z převodu nemovitostí ve výši 324.081,- Kč, neboť jejím uhrazením v souvislosti s nuceným prodejem svého spoluvlastnického podílu mu vznikla škoda (v podobě zmenšení jeho majetku), k níž by v případě řádné nabídky předkupního práva žalovanými nikdy nedošlo. Za protiprávní pak označil „zkrácení“ jeho nároku na náhradu škody, jestliže u něj nebylo shledáno porušení prevenční povinnosti a zároveň byly splněny podmínky pro vznik odpovědnosti žalovaných. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaní ve vyjádření označili dovolání žalobce za nedůvodné, ztotožnili se se závěry odvolacího soudu a navrhli, aby dovolání žalobce bylo zamítnuto. Uvedli, že žalobce si vzhledem ke své vědomosti o podání žaloby na určení neplatnosti kupní smlouvy musel být vědom rizika, že nabídka předkupního práva může být shledána neplatnou, přičemž nepodnikl žádné kroky, aby předešel vzniku škody, a tím se dopustil porušení své prevenční povinnosti; došlo tedy k přetržení příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaných a vznikem škody.
Proti potvrzujícímu výroku i proti nákladovému výroku rozsudku odvolacího soudu, podal rovněž první žalovaný dovolání, řízení o něm však bylo následně usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 9. 2009, č.j. 30 C 168/2007-385, zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku z dovolání. Bylo-li řízení o dovolání prvého žalovaného zastaveno a ostatní žalovaní dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé nepodali, nemohl se dovolací soud zabývat námitkami žalovaných uvedenými ve vyjádření k dovolání žalobce zpochybňujícími odpovědnost žalovaných za škodu.
Nejvyšší soud jako soudu dovolací posoudil dovolání – v souladu s čl. II. bodem 12 zákona č. 7/2009 Sb. – podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen o. s. ř.“), shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.).
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání, jež směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byla změněna část výroku rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé a žaloba co do částky 665.989,- Kč s příslušenstvím byla zamítnuta, je přípustné dle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Dovolatel odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci, pokud jde o závěr, že žalobce nemá právo na náhradu části daně z převodu nemovitostí ani ušlého zisku (úroků z kupní ceny) za dobu, kdy byl spoluvlastníkem Kvítkova Dvora, neboť mu plynul přínos ze samotné realizace vlastnického práva. Současně dovolatel namítá, že uvedený závěr odvolacího soudu nemá podklad v provedených skutkových zjištěních.
Dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. spočívá v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování, jestliže výsledek hodnocení důkazů soudem neodpovídá ustanovení §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, který vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až 135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného (případně i procesního) práva. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné napadnout jeho skutkové závěry, např. namítat, že soud měl jinak hodnotit určitý důkaz, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, nebo že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.
Rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkových závěrů, že žalovaní prodali kupní smlouvou ze dne 9. 9. 2004 spoluvlastnický podíl na Kvítkově Dvoře žalobci, nabídka předkupního práva učiněná žalovanými ostatním podílovým spoluvlastníkům je neplatná pro neurčitost. Pravomocným rozsudkem došlo k nahrazení projevu vůle žalobce učinit opomenutým spoluvlastníkům nabídku ke koupi spoluvlastnických podílů na nemovitostech, které získal kupní smlouvou od žalovaných. Na opomenuté spoluvlastníky po vyplacení kupní ceny 7.000.000,- Kč žalobci přešlo vlastnické právo ke Kvítkovu Dvoru. Na termínovaném vkladu žalobce byly od 9. 8. 2004 uloženy finanční prostředky ve výši 20.000.000,- Kč, dne 6. 9. 2004 byla z tohoto termínovaného vkladu převedena částka 7.000.000,- Kč na jiný účet; na uvedeném termínovaném vkladu, a dále pak na spořícím účtu, byla v období od 6. 9. 2004 do 7. 6. 2006 průměrná úroková sazba 2,79 % p.a., čemuž odpovídá úrokový výnos 341.908,- Kč. Žalobce dne 8. 8. 2005 uhradil druhému žalovanému částku 324.081,- Kč, jež představovala podíl, jímž se měl dle kupní smlouvy podílet na úhradě daně z převodu nemovitostí. Žalovaní dne 14. 5. 2004 podali Ministerstvu kultury ČR žádost o zařazení Kvítková Dvora z důvodu havarijního stavu do Programu záchrany architektonického dědictví ČR na rok 2005. Rozhodnutím Městského úřadu Český Krumlov, stavebního úřadu, ze dne 24. 4. 2001 bylo nařízeno provést na objektech Kvítkova Dvora neodkladné zabezpečovací práce, neboť stavby svým havarijním stavem ohrožovaly život a zdraví osob. Havarijní stav byl rovněž zjištěn z předložené fotodokumentace. Uvedené skutkové závěry mají oporu v provedeném dokazování a z obsahu spisu nelze mít za to, že by soud prvního stupně či odvolací soud, který jeho skutkové závěry převzal, považoval za zjištěné něco, co z důkazů nevyplývá, nebo naopak pominul něco, co z důkazů vyplývá.
Důvodná je námitka, že skutkový závěr odvolacího soudu, že žalobce po dobu, kdy byl vlastníkem nemovitostí, měl „přínos z realizace vlastnického práva“ nemá oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud, aniž by jakkoli doplňoval dokazování, převzal skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně, včetně závěru, že žalobce nemovitosti nepronajímal ani neužíval, a uvedl, že „na rozdíl od odstoupení od smlouvy či neplatné smlouvy, které mají následky ex tunc, v daném případě byl žalobce po určitou dobu platným vlastníkem spoluvlastnického podílu Kvítkova Dvora“ a „měl také po tuto dobu přínos z realizace vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu na nemovitostech bez ohledu na to, že tyto nemovitosti nikomu nepronajal nebo sám nevyužíval pro sebe“. Odvolací soud dovodil, že pokud žalobce „na základě platné kupní smlouvy nabyl spoluvlastnický podíl k nemovitostem, nemůže se za dobu, kdy byl jejich řádným vlastníkem, domáhat ušlého úroku ze zaplacené kupní ceny“, a uvedl, že „na rozdíl od okresního soudu úrok z kupní ceny 7.000.000,- Kč nepovažuje za škodu, která by žalobci vznikla v důsledku protiprávního jednání žalovaných“. Žádný majetkový prospěch (přínos) žalobce z vlastnictví nemovitostí však nebyl zjištěn, ba ani tvrzen.
Nesprávným právním posouzením podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci práva se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, případně na zjištěný skutkový stav jej nesprávně aplikoval.
Žalobce v dovolání namítá nesprávnost právního názoru odvolacího soudu, že uplatněný nárok na náhradu zisku, ušlého z důvodu ztráty úročení peněžních prostředků poukázaných na úhradu kupní ceny nemovitostí, jež byl nucen následně za stejných podmínek převést na osoby oprávněné z předkupního práva, není důvodný, neboť žalobce po dobu vlastnictví Kvítkova Dvora měl přínos z realizace samotného vlastnického práva, proto mu tímto nevznikla žádná škoda.
Podle §442 odst. 1 obč. zák. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).
Za škodu se v právní teorii i praxi považuje újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného, a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi. Ušlý zisk je v podstatě ušlým majetkovým prospěchem spočívajícím v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí, pokud by nebylo došlo ke škodné události (srov. např. stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR Cpj 87/70, publikované pod č. 55/1971 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Ušlým ziskem může být i ztráta vyvolaná tím, že poškozený byl nucen zaplatit určitou peněžní částku, a přišel tak o výnos s těmito penězi spojený (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 25 Cdo 296/2006, uveřejněný pod č. 39/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Závěr vyslovený v citovaném rozhodnutí, na něž poukázal již soud prvního stupně, se obdobně uplatní i v případě, že ušlý zisk spočívá ve ztrátě výnosu peněžní částky vybrané z bankovního účtu za účelem zaplacení kupní ceny podle smlouvy o koupi spoluvlastnického podílu na věci za situace, kdy kupující byl poté nucen podíl převést na osoby, jež uplatnily k podílu předkupní právo. Jde totiž rovněž o případ, kdy v důsledku jednání převodce nenastalo rozmnožení majetku kupujícího, které bylo možno důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí, nebýt porušení předkupního práva spoluvlastníků.
Z okolnosti, na kterou poukazují žalovaní, že žalobce získal za kupní cenu nemovitosti a po ztrátě vlastnictví k nemovitostem mu byla vrácena kupní cena, lze dovodit pouze, že samotnou transakcí nevznikla žalobci skutečná škoda (zmenšení majetku), nelze však na jejím základě dovozovat, že mu neušel zisk. Stejně tak pouhé (dočasné) vlastnictví žalobce k nemovitostem, které nebyly (nemohly být) užívány ani pronajímány, neznamená bez dalšího, že žalobce měl majetkový přínos z realizace vlastnického práva. Jen v případě, že by žalobce měl z nabytí nemovitosti skutečný majetkový prospěch (příjem z pronájmu nebo z vlastního užívání), bylo by možné ušlý zisk o tento prospěch snížit, případně (pokud by prospěch převyšoval ušlý úrok) dovodit, že žalobci žádný zisk neušel.
Pokud jde o nárok na náhradu škody za zaplacený podíl na dani z převodu nemovitostí, pak platí, že škodu v daném případě představují zbytečně vynaložené náklady žalobce na koupi nemovitosti, jejichž součástí je i zaplacená část daně z převodu nemovitostí. Tato majetková újma žalobce byla způsobena jednáním žalovaných, kteří nedostáli svým zákonným povinnostem spoluvlastníka, a toto jejich pochybení vyvolalo zmenšení majetkového stavu žalobce (skutečnou škodu). Nebýt uvedeného protiprávního jednání žalovaných, tyto náklady by žalobce nebyl nucen vynaložit.
Měnící výrok rozhodnutí odvolacího soudu je tedy založen na nesprávném právním názoru, dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je proto naplněn.
Z uvedených důvodů dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném měnícím výroku a v závislých výrocích zrušil a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2 věta za středníkem a odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§243d odst. 1 věta první za středníkem a §226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. ledna 2012
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu