ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.4693.2010.1
sp. zn. 25 Cdo 4693/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce P. K. , zastoupeného JUDr. Jindřichem Zadinou, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 35, proti žalovanému V. Z. , zastoupeného JUDr. Stanislavem Stunou, advokátem se sídlem v Praze 10, Počernická 3225/A3, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 28 C 324/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. ledna 2010, č. j. 15 Co 507/2009-172, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 17. 6. 2009, č. j. 28 C 324/2004-159, zamítl žalobu na zaplacení částky 713.237,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaný byl v trestním řízení pravomocně uznán vinným trestným činem loupeže, kterého se dopustil na žalobci dne 21. 7. 1999, a protože mu způsobil újmu na zdraví a škodu na věcech, byla mu uložena povinnost zaplatit žalobci 8.400,- Kč na bolestném a 21.000,- Kč na ztížení společenského uplatnění a na náhradě škody na věcech 34.202,- Kč. Soud dospěl k závěru, že nárok žalobce na další náhradu bolestného a za ztížení společenského uplatnění není důvodný, neboť zdravotní stav žalobce se od doby trestního řízení nezměnil, a nepřiznal mu ani požadovanou náhradu škody na věcech vzhledem k tomu, že žalobce ani přes poučení podle §118a o. s. ř. neprokázal, že by věci, za jejichž poškození mu byla přiznána náhrada v trestním řízení, měly vyšší hodnotu, než jak byly oceněny v trestním řízení, a ohledně dalších věcí neprokázal, že by v souvislosti s trestným činem byly poškozeny. Protože žalobce ani přes výzvu neposkytl soudem ustanovenému znalci doklady ohledně požadované náhrady za ztrátu na výdělku a soudu nepředložil důkazy o tom, že ztrátu na výdělku utrpěl, soud zamítl žalobu i v této části.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 1. 2010, č. j. 15 Co 507/2009-172, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a dospěl i ke stejným závěrům. Zdravotní následky napadení žalobce byly již odškodněny v adhezním řízení a jeho tvrzení v odvolání, že se jeho zdravotní stav zhoršil, je s ohledem na jeho výpovědi před soudem prvního stupně nevěrohodné. Nedoložil ani po poučení podle §118a o. s. ř., že by škoda způsobená na věcech byla vyšší než již přiznaná podle ocenění v trestním řízení. Nepředložil žádné doklady o svém pracovním poměru ani o podnikání a v řízení nedoložil své tvrzení, že byl zaměstnán u společnosti REZAPS, s. r. o.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podává jej z důvodů podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Namítá, že v důsledku trestného činu má trvalé následky, které nebyly zohledněny, má bolesti, těžko se soustřeďuje, má úzkostné stavy a byla mu přiznána částečná invalidita, a movité věci, zejména šperky, byly v trestním řízení znalcem podhodnoceny. Uvádí, že ohledně svého výdělku vyvinul úsilí k získání všech dokladů, které neměl k dispozici, a namítá, že z dokladů od pražské správy sociálního zabezpečení vyplývá, že od společnosti REZAPS s. r. o. pobíral mzdu ve výši 18.000,- Kč měsíčně. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení, zastoupeným advokátem, dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V dané věci žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 713.237,- Kč, sestávající z řady nároků (na náhradu bolestného, za ztížení společenského uplatnění, za ztrátu na výdělku a další), z nichž nárok na náhradu škody na věcech v celkové výši 21.600,- Kč (za oblečení a osobní věci poškozené při napadení) nepřevyšuje 50.000,- Kč. Dovolání tedy směřuje proti výroku rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, a přípustnost dovolání je proto vyloučena ustanovením §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Dovolatel sám v dovolání žádnou právní otázku zásadního významu nevymezuje, podstatou jeho námitek je nesouhlas s tím, jak odvolací soud i soud prvního stupně zhodnotily provedené důkazy, a že k provedení některých důkazů nepřistoupily. Zpochybňuje-li dovolatel skutkové závěry, na nichž spočívá rozhodnutí odvolacího soudu, nejedná se o posouzení věci po právní stránce, nýbrž o otázku zjištění skutkového stavu, tedy o dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jímž přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze; tento důvod je uplatnitelný pouze tehdy, je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř.
Ani namítané vady řízení (že soud nepřihlédl k listinám předloženým žalobcem) nezakládají přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť tyto námitky zakládají dovolací důvod dle ustanovení §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř.), a jak přímo stanoví zákon (§237 odst. 3), k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Jelikož dovolání neobsahuje způsobilé dovolací důvody a není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam, je zřejmé, že dovolání v rozsahu, v němž není přípustnost dovolání vyloučena ust. §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek podle §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. přípustný.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. srpna 2012
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu