ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.4906.2010.1
sp. zn. 25 Cdo 4906/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně J. B. , zastoupené JUDr. Ivo Palkoskou, advokátem se sídlem v Kladně, Kleinerova 24/1504, proti žalované Oblastní nemocnici Kladno, a.s., nemocnici Středočeského kraje , se sídlem v Kladně, Vančurova 1548, IČO 27256537, zastoupené JUDr. Janem Machem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 28, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 10 C 121/2005, o dovolání společnosti P-P Klinika Kladno, spol. s r.o., se sídlem v Kladně, Huťská 211, IČO 47539771, zastoupená JUDr. Josefem Vaňkem, advokátem se sídlem v Kladně, T. G. Masaryka 108, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. července 2010, č. j. 22 Co 268/2010-246, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29. 7. 2010, č. j. 22 Co 268/2010-246, potvrdil usnesení ze dne 11. 5. 2010, č. j. 10 C 121/2005-230, jímž Okresní soud v Kladně rozhodl, že v řízení bude namísto P-P Kliniky Kladno, spol. s r.o., IČO 47539771 (v řízení s ní bylo jednáno místo původního žalovaného OÚNZ Kladno) pokračováno s Oblastní nemocnicí Kladno, a.s., nemocnicí Středočeského kraje, IČO 27256537 (dále též jen „Oblastní nemocnice Kladno“). Rozsudkem ze dne 30. 8. 2010, č. j. 10 C 121/2005-259, který nabyl dne 23. 11. 2010 právní moci, Okresní soud v Kladně rozhodl ve věci samé a uložil Oblastní nemocnici Kladno povinnost k zaplacení částky 138.643,- Kč s příslušenstvím a nákladů řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 29. 7. 2010 podala P-P Klinika Kladno, spol. s r.o., dovolání, v němž zdůrazňuje, že v průběhu celého řízení namítala nedostatek své pasivní věcné legitimace ve sporu, k němuž přihlédl až dovolací soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2010, č. j. 25 Cdo 2082/2008-217, který soudům nižších stupňů uložil vyřešit v průběhu dalšího řízení otázku právního nástupnictví po původně žalovaném OÚNZ Kladno. Soud prvního stupně vázán názorem dovolacího soudu rozhodl napadeným usnesením, avšak chybně, neboť Oblastní nemocnice Kladno není právním nástupcem dovolatelky, takže situace nemohla být řešena postupem podle §107 či 107a o.s.ř., mohlo jít leda o záměnu účastníka podle §92 odst. 2 o.s.ř., kterou však žalobkyně nenavrhla. Soudy nižších stupňů tak neukončily účast dovolatelky v řízení řádným způsobem a opomněly rozhodnout o náhradě nákladů řízení. Proto navrhuje, aby bylo napadené usnesení zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně označila dovolání za zcela nedůvodné. Soud prvního stupně se musel vypořádat se závazným právním názorem dovolacího soudu ohledně právního nástupnictví, a to z úřední povinnosti. O právním nástupci pak rozhodl v souladu s procesními předpisy. Požaduje-li dovolatelka, aby bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, které jí měly ve sporu vzniknout, není její dovolání přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí o právním nástupnictví. Proto navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl nebo zamítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle §239 odst. 2 písm. b) o.s.ř., avšak je podáno osobou, která k tomu nemá tzv. subjektivní legitimaci.
Dovolatelce je třeba přisvědčit v tom, že napadené procesní rozhodnutí trpí vadou spočívající v tom, že subjekt, který se na jeho základě stal žalovaným (o jeho pasivní věcné legitimaci není pochyb, neboť rozsudek soudu prvního stupně ze dne 30. 8. 2010, č. j. 10 C 121/2005-259, ve věci samé nabyl právní moci), není právním nástupcem dovolatelky, nýbrž původního žalovaného OÚNZ Kladno, který v průběhu řízení zanikl. Dovolatelka se nestala účastníkem řízení v důsledku dispozičního úkonu žalobkyně, ale v důsledku nesprávného právního posouzení otázky právního nástupnictví soudem prvního stupně (jak konstatoval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2010, č. j. 25 Cdo 2082/2008-217), nemělo tedy vůbec s ní být jako s účastníkem řízení jednáno. I když dovoláním napadené rozhodnutí není obsahově přesné, jeho výsledkem bylo, že soud přestal s dovolatelkou jednat a ve věci samé již rozhodoval vůči skutečnému právnímu nástupci původního žalovaného, tedy bylo fakticky dosaženo očekávaného stavu.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolatelka k podání dovolání není subjektivně legitimována, neboť z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že jej může podat jen ta strana (účastník řízení), jíž nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě, jíž byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jejích právech, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí. Za dané situace se ani zrušení rozhodnutí nemůže příznivě promítnout do poměrů dovolatelky, neboť nemůže nic změnit na již zmíněném závěru, že se účastnicí řízení nestala a nemělo s ní být vůbec jednáno. Okolnost, že dovolatelce vznikly náklady spojené s účastí v řízení, jehož účastníkem od počátku být neměla, je důsledkem nesprávného postupu soudu prvního stupně a náhrady je možné se domáhat prostřednictvím zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). Ani po případném zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení by totiž nemohlo být rozhodnuto způsobem zajišťujícím řádné vystoupení dovolatelky z řízení (včetně rozhodnutí o náhradě nákladů řízení).
Jestliže tedy dovolatelce nevznikla újma odstranitelná zrušením napadeného rozhodnutí, je dovolání podáno neoprávněnou osobou a Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. b) o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť vzhledem k důvodům, pro které bylo dovolání odmítnuto, nelze náklady, jež vynaložila žalobkyně v dovolacím řízení na odměnu advokáta a za sepis vyjádření k dovolání, považovat za náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. ledna 2012
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu