ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.570.2011.1
sp. zn. 25 Cdo 570/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně Midiboard s.r.o. , se sídlem v Brně, tř. Gen. Píky 1999/5, IČO 60749768, zastoupené Mgr. Ondřejem Trnkou, advokátem se sídlem v Praze 2, Italská 1219/2, proti žalované AHOLD Czech Republic, a.s. , se sídlem v Brně, Slavíčkova 1a, IČO 44012373, zastoupené JUDr. Sášou Navrátilovou, advokátkou se sídlem v Brně, Zatloukalova 35, o 896.994,10 Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 21 C 155/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. října 2010, č. j. 44 Co 166/2009-440, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 16. 2. 2009, č. j. 21 C 155/2002-391, poté, co byl odvolacím soudem zrušen zamítavý rozsudek v této věci, opětovně žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že účastnice řízení uzavřely dne 1. 12. 1998 smlouvu, kterou žalovaná pronajala žalobkyni plochy na svých prodejnách k umístění reklamních nosičů žalobkyně, přičemž v případě změn znemožňujících plnit závazky ze smlouvy měla žalovaná povinnost nabídnout žalobkyni náhradní místo. Bez uzavření dílčích smluv předpokládaných smlouvou umisťovala žalobkyně na prodejnách žalované reklamní nosiče, přičemž jejich počet se v průběhu realizace smluvního vztahu měnil. Ke konci roku 1999 žalovaná začala postupně odstraňovat z prodejen reklamní nosiče s odůvodněním, že neodpovídají novému vzhledu prodejen, aniž nabídla žalobkyni náhradní místo pro jejich umístění. Dne 14. 1. 2000 uzavřela žalobkyně jako nájemce se společností EUROPLAKAT spol. s r.o. jako podnájemcem smlouvu, kterou měla žalobkyně přenechat uvedené společnosti neurčitý počet reklamních nosičů k umístění reklamy; dne 20. 4. 2000 se dohodly na ukončení smluvního vztahu. Soud prvního stupně dovodil, že náklady ve výši 664.994,10 Kč na výrobu, dopravu a instalaci reklamních nosičů, které žalobkyně vynaložila na základě platné smlouvy ze dne 1. 12. 1998, nepředstavují skutečnou škodu, která by byla v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalované, tj. s následným porušením povinnosti poskytnout náhradní místo pro reklamní nosiče. Ke stejnému závěru soud došel také ohledně požadované náhrady ušlého zisku ve výši 232.000,- Kč ze smluvního vztahu se společností EUROPLAKAT spol. s r.o.; věděla-li žalobkyně již v lednu 2000, že žalovaná jí dosud nenabídla náhradní místo pro umístění, porušení této povinnosti žalovanou nemůže být v příčinné souvislosti s újmou, která měla spočívat v tom, že nebyl realizován plánovaný zisk ze smlouvy ze dne 14. 1. 2000, a to zvláště za situace, kdy účastnice sporu ani společnost EUROPLAKAT spol. s r.o. nevěděly, kde, jaký počet reklamních nosičů a po jakou dobu bude tato společnost využívat. Nadto již samotné uzavření smlouvy z 14. 1. 2000 vzbuzuje oprávněné pochybnosti o skutečném záměru žalobkyně, neboť v podání ze dne 30. 7. 2004 potvrdila, že od října 1999 měla informace o remodelingu prodejen žalované a z tohoto důvodu nenabízela nové reklamní kampaně.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 4. 10. 2010, č. j. 44 Co 166/2009-440, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se s jeho závěrem, že žalovaná nemůže odpovídat za škodu, protože mezi vznikem škody a protiprávním jednáním žalované není vztah příčiny a následku. Žalovaná se sice jako pronajímatel zavázala trpět umístění reklamních nosičů na zdech nebo výkladcích jejích budov, ale porušila jen povinnost nabídnout žalobkyni náhradní místo pro jejich umístění v případě, že by některý z nich sama odstranila. Toto porušení však nezpůsobilo vynaložení nákladů na výrobu, dopravu a instalaci reklamních nosičů na základě platné smlouvy ze dne 1. 12. 1998 žalobkyní.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a odůvodňuje je podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v řešení otázky, „zda poškozenému vznikne škoda v důsledku poškození jeho práv a majetku, který se reálně sníží v důsledku nemožnosti dosáhnout legitimně očekávatelných příjmů“. Po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a skutkového stavu věci dovolatelka namítá, že porušením povinnosti žalované umožnit reklamní využití svého majetku ze strany žalobkyně, ač k tomu byla smluvně povinována, a odstraněním majetku žalobkyně z prodejen a jeho nevrácením, bylo zjevně zasaženo do majetkových práv žalobkyně, a v příčinné souvislosti s porušením smluvních povinností žalovanou se snížil majetek žalobkyně o zbytečně vynaložené náklady, které by jinak nevynaložila, kdyby na principu zásady legitimního očekávání a zásady pacta sunt servanda nespoléhala na to, že žalovaná bude plnit své povinnosti. Dovolatelka se domnívá, že jiným způsobem než na principu vynaložených nákladů stanovit skutečně vzniklou škodu nelze, neboť není možné po ní požadovat, aby v situaci, kdy jí bylo využití majetku žalované znemožněno, vynakládala další značné náklady na pořízení reklamních nosičů, pro které by neměla využití. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření uvedla, že dovolání žalobkyně není přípustné, popř. důvodné, a napadený rozsudek odvolacího soudu považuje za věcně i právně správný. Cituje judikaturu Nejvyššího soudu k otázce skutečné škody a ušlého zisku. Protože se majetek žalobkyně v důsledku údajné škodné události nemohl snížit, neboť náklady nevynaložila v souvislosti s ní, ale z důvodu nájemní smlouvy uzavřené s žalovanou, nevznikla žalobkyni žádná skutečná škoda, a navrhla proto, aby dovolací soud dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, který žalobu po zrušení odvolacím soudem opětovně zamítl [nejde o přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř.]; dovolání tak může být podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.
Namítá-li žalobkyně, že se její majetek snížil o zbytečně vynaložené náklady na výrobu, dopravu a instalaci reklamních nosičů z důvodu, že žalovaná porušila svou povinnost poskytnout jí náhradní místo pro reklamní nosiče, tj. jako následek protiprávního jednání žalované, pak napadá správnost závěru odvolacího soudu ohledně absence příčinné souvislosti mezi jednáním žalované a vznikem škody, tedy nezpochybňuje právní posouzení věci, nýbrž skutková zjištění, na jejichž základě byla věc posouzena po právní stránce. Otázka existence příčinné souvislosti je otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1025, C. H. Beck), neboť v řízení se zjišťuje, zda právem kvalifikovaná okolnost a vznik škody jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku (právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována). Je tedy zřejmé, že uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jímž přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. založit nelze; tento důvod je uplatnitelný pouze tehdy, je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.
Vzhledem k tomu, že otázka příčinné souvislosti nemůže být řešena obecně, ale pouze v konkrétních souvislostech, nelze právnímu posouzení odvolacího soudu z hlediska výše uvedeného nic vytknout. Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně zcela správně posuzoval příčinnou souvislost mezi okolností, že žalovaná porušila svou smluvní povinnost poskytnout žalobkyni náhradní prostor pro umístění odstraněných reklamních nosičů, a tvrzenou škodou, která podle žalobkyně spočívá v tom, že zbytečně vynaložila náklady na výrobu, dopravu a instalaci reklamních nosičů, a ušel jí zisk ze smlouvy se společností EUROPLAKAT spol. s r.o., které hodlala dát reklamní nosiče do podnájmu.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, nelze náklady, jež vznikly žalované v dovolacím řízení za odměnu advokáta a za sepis vyjádření k dovolání, považovat za potřebné k účelnému bránění práva.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. září 2012
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu