ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.850.2010.1
sp. zn. 25 Cdo 850/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně K. L., zastoupené JUDr. Evou Váňovou, advokátkou se sídlem v Prostějově, nám. T. G. Masaryka 11, proti žalované M. V. , zastoupené JUDr. Antonínem Kočendou, advokátem se sídlem v Uherském Hradišti, Františkánská 172, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 5 C 132/94, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně, ze dne 19. 9. 2007, č. j. 59 Co 301/2006-341, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.347,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Antonína Kočendy, advokáta se sídlem v Uherském Hradišti, Františkánská 172.
Odůvodnění:
Okresní soud v Uherském Hradišti rozsudkem ze dne 13. 3. 2006, č. j. 5 C 132/94-289, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení, že je vlastnicí obvodové a štítové zdi domu č.p. 488, postavené na stavební ploše č. 1734 v k.ú. Buchlovice, a uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku 75.819,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Po provedeném řízení dospěl k závěru, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na určení svého vlastnictví ke sporné zdi (§80 písm. c/ o. s. ř.), neboť žalovaná toto její právo nezpochybňuje, a vzhledem k tomu, že na základě výsledků dokazování, zejména znaleckého, bylo zjištěno, že škoda na její nemovitosti má v převážné míře původ v nefunkční izolaci proti zemní vlhkosti, v kondenzaci vody ze vzduchu na zdivu a v ostřikování zdí dešťovou vodou a nikoliv v chování žalované, a navážka na dvoře žalované se podílí na zavlhání zdiva jen nepatrnou měrou, nepřiznal jí ani požadovanou náhradu škody za poškození nemovitosti.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 19. 9. 2007, č. j. 59 Co 301/2006-341, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby na zaplacení částky 75.819,- Kč s příslušenstvím a ve výroku o určení vlastnictví k obvodové štítové zdi jej zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že žalobkyně naléhavý právní zájem na požadovaném určení prokázala. Ohledně nároku na náhradu škody odvolací soud zopakoval dokazování znaleckými posudky a dospěl k závěru, že nebylo zjištěno tvrzené porušení právní povinnosti žalovanou, k němuž mělo dojít navážkou způsobující zavlhání zdiva na domě žalobkyně. Oba posudky shodně uzavřely, že příčinou závad ve zdivu je zejména nedostatečná funkce zdegradované vodorovné izolace a další okolnosti na straně žalobkyně. Výškové osazení domu žalované proběhlo v době jeho výstavby, původní navážka není v příčinné souvislosti s tvrzenými závadami a žádné další navážky nebyly prokázány. Za situace, že porušení právní povinnosti žalovanou ve vztahu k tvrzené škodě nebylo prokázáno, nelze jí přičítat podíl na stavu či poškození nemovitosti žalobkyně.
Proti výroku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby na zaplacení částky 75.819,- Kč s příslušenstvím, podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a podává je z důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. Namítá vadu řízení spočívající v tom, že nebyla soudem poučena ve smyslu ustanovení §118a odst. 1, 3 a §119a odst. 1 o. s. ř. a její žaloba byla zamítnuta právě s odůvodněním, že nebylo prokázáno porušení právní povinnosti žalované, tedy pro neunesení důkazního břemene. Namítá, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkových zjištění, které nemají v podstatné části oporu v provedeném dokazování, znalecký posudek Ústavu soudního inženýrství VÚT v Brně vykazuje řadu nedostatků a nepřesností, znalci se nevypořádali se všemi jejími námitkami a výpočty v něm provedené jsou zjevně nesprávné. Poukazuje na to, že proti jednotlivým technickým závěrům ve znaleckých posudcích vznesla námitky a k tomu předložila závěry Ing. V. V., avšak odvolací soud tento důkaz neprovedl. Navrhla, aby byl proveden důkaz dalším posudkem (znalce Ing. R. z 25. 2. 2008), který předkládá, a aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání žalobkyně považuje za opožděné, že podle jejího názoru byla žalobkyně v řízení poučena řádně a s jejími námitkami ohledně provedeného dokazování se soudy obou stupňů vypořádaly, a to i ve vztahu k žalobkyní předloženému stanovisku Ing. V. Nyní předkládané hodnocení Ing. R. považuje za jednu z dalších obstrukcí ze strany žalobkyně ve zřejmě bezdůvodném sousedském sporu. Navrhla odmítnutí dovolání a přiznání náhrady nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř., postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. čl. II, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby; soud prvního stupně sice částečně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku, jenž byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 19. 11. 2002, č. j. 20 Co 78/2001-123, zrušen z důvodu, že bylo třeba vyřešit nově vznesenou otázku vlastnictví zdi, kterou uplatnila žalobkyně, aniž by však ohledně nároku na náhradu škody byl odvolacím soudem vysloven právní názor, jímž by byl soud prvního stupně vázán. Přípustnost dovolání v dané věci může být tedy založena pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. pro řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. §241a odst. 3 o. s. ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Námitkami, jejichž obsahem jsou výhrady ke skutkovým zjištěním, k hodnocení provedených důkazů (znaleckých posudků) a nesouhlas se závěry znalců, dovolatelka nezpochybňuje právní posouzení věci, nýbrž skutková zjištění, na jejichž základě byla věc posouzena po právní stránce. Rozhodnutí odvolacího soudu tedy napadá nikoliv z hlediska aplikace práva, nýbrž z hlediska zjištěného skutkového stavu. Nesouhlas dovolatelky se skutkovými závěry soudu a její výtky proti hodnocení důkazů, na nichž zjištěný skutkový stav věci spočívá, není dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Pochybení při hodnocení důkazů a nesprávné skutkové zjištění zakládá totiž dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Uplatnění tohoto dovolacího důvodu však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 8/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Ani namítané vady řízení (že soud neprovedl navrhovaný důkaz a nepoučil žalobkyni) nezakládají přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť nejde o procesní otázku zásadního právního významu. Námitka, že nebyl proveden některý z navržených důkazů (stanovisko Ing. V.), sama o sobě totiž žádný zásadní právní význam nemá, nehledě k tomu, že odvolací soud, vycházeje z toho, že žalobkyně není omezena v navrhování důkazů před odvolacím soudem (§205a o. s. ř.), důkazy, které v odvolacím řízení navrhla, provedl a důvody, proč shora uvedenému důkaznímu návrhu nevyhověl, ve svém rozhodnutí uvedl. Za této situace a i vzhledem k tomu, že se nejednalo o neúplnost skutkových tvrzení či o chybějící důkazní návrhy ze strany žalobkyně, nelze rozhodnutí odvolacího soudu připisovat zásadní význam po právní stránce.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem za jeden úkon (vyjádření k dovolání) v částce 5.047,50 Kč [odměna z částky určené podle §10 odst. 3, §3 odst. 1 bod 4. vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, krácená dvakrát o polovinu podle §18 odst. 1, §15 a §14 odst. 1 téže vyhlášky] a náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášky č. 276/2006 Sb., v částce 300,- Kč, tj. celkem 5.347,50 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. června 2012
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu