ECLI:CZ:NS:2012:25.ND.231.2012.1
sp. zn. 25 Nd 231/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce V. S. , proti žalovaným 1) P. S. a 2) nezletilému N. G. , žalovaný 2) zastoupen opatrovníkem pro řízení Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí, se sídlem Brno, Šilingrovo náměstí 3/4, o popření otcovství, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 18 C 161/2010, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 18 C 161/2010 projedná a rozhodne Okresní soud v Šumperku.
Odůvodnění:
Žalobou došlou Okresnímu soudu v Šumperku dne 11. 6. 2010 se žalobce domáhá popření otcovství k druhému žalovanému, narozenému z první žalované.
Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 30. 4. 2012, č.j. 18 C 161/2010-53, vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci rozhodnutí bude věc předložena Nejvyššímu soudu České republiky k určení, který soud věc projedná a rozhodne. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že věc patří do pravomoci soudů České republiky, neboť nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ani nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ve věci aplikovatelná nejsou, mezi ČR a Irskem není sjednána dvoustranná dohoda, která by mezinárodní příslušnost soudu řešila, je tedy třeba použít příslušná ustanovení zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů. Podle §40 tohoto zákona lze návrh na popření otcovství podat u soudu ČR, který je obecným soudem žalobce, nemá-li žalovaný v ČR obecný soud. Nemá-li ani žalobce v ČR obecný soud, ale jeden z rodičů nebo dítě je českým státním občanem, lze návrh podat u soudu, který určí Nejvyšší soud. Jelikož okresní soud zjistil, že žalobce i první žalovaná jsou českými občany a žádný z účastníků nemá v ČR bydliště ani se zde nezdržuje, a tedy zde nemá ani obecný soud ve smyslu §85 odst. 1 o. s. ř., dovodil, že je třeba věc předložit Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o tom, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Soud prvního stupně správně uzavřel, že z ustanovení §40 zákona č. 97/1963 Sb. vyplývá, že v posuzované věci je dána pravomoc českých soudů, že však žalobce ani žalovaní nemají v ČR obecný soud ve smyslu §85 odst. 1 o. s. ř., a že je tedy na Nejvyšším soudu, aby určil místně příslušný soud pro projednání věci.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud určil, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Šumperku, když přihlédl zejména k tomu, že u tohoto soudu byla podána žaloba, že tento soud již některé úkony ve věci prováděl, že žalovaná 1) je v obvodu tohoto soudu hlášena k trvalému pobytu a nejsou zde žádné okolnosti, které by opodstatňovaly závěr, že účelněji, rychleji a hospodárněji by věc byla projednána jiným soudem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. srpna 2012
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu