ECLI:CZ:NS:2012:26.CDO.1142.2012.1
sp. zn. 26 Cdo 1142/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobkyně městské části Praha 1 , se sídlem v Praze 1, Vodičkova 18, zastoupené JUDr. Renatou Scholzovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Blanická 1008/28, proti žalovaným 1. JUDr. T. H. , s adresou pro doručování v P., 2. JUDr. J. P. , bytem v P., 3. JUDr. S. B. , bytem v P., zastoupených JUDr. Ladislavem Krymem, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní třída 43, o vyklizení nebytových prostor, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 19 C 289/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. srpna 2011, č. j. 72 Co 378/2011-137, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. srpna 2011, č. j. 72 Co 378/2011-137, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. března 2011, č. j. 19 C 289/2009-107, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se návrhy došlými soudu dne 29. 10. 2009 (posléze spojenými ke společnému projednání a rozhodnutí) domáhala, aby žalovaným byla uložena povinnost vyklidit nebytové prostory (specifikované v žalobě) s tvrzením, že je užívají bez právního důvodu, neboť smlouvy o nájmu jsou absolutně neplatné.
Podáním došlým soudu dne 18. 1. 2011 navrhla vstup nového účastníka do řízení na straně žalobce podle §107a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), neboť po zahájení řízení uzavřela dne 7. 10. 2010 kupní smlouvu s Ing. D. B., MBA, a ten se stal novým vlastníkem nebytových jednotek, jejichž vyklizení je předmětem řízení. Zároveň předložila souhlas Ing. D. B., MBA, se vstupem do řízení na její místo.
Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 4. 2. 2011, č. j. 19 C 289/2009-54, zamítl návrh žalobkyně, aby do řízení vstoupil na její místo Ing. D. B., MBA, s odůvodněním, že k uzavření kupní smlouvy došlo po zahájení řízení a nelze proto postupovat podle §107a o. s. ř. Usnesení bylo účastníkům doručeno dne 9. 2. 2011.
Podáním došlým soudu dne 23. 2. 2011 se žalobkyně (opět) domáhala, aby soud rozhodl o vstupu Ing. D. B., MBA, na její místo, neboť se stal novým vlastníkem nebytových prostor, jež jsou předmětem řízení a byl i předložen souhlas nového žalobce se vstupem do řízení.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 9. 3. 2011, č. j. 19 C 289/2009-107, rozhodl, že v řízení bude nadále jednáno jako s žalobcem s Ing. D. B., MBA, bytem v P., namísto dosavadní žalobkyně. Dospěl k závěru, že ve svém předchozím usnesení, kterým zamítl (shodný) návrh žalobkyně, se dopustil pochybení v letopočtech a došel proto k nesprávnému závěru, že k přechodu práva nedošlo po zahájení řízení. Ve skutečnosti se však Ing. D. B., MBA, stal vlastníkem nemovitosti s účinností od 26. 10. 2010, tedy téměř rok po podání žaloby. Za nedůvodnou považoval námitku žalovaných, že kupní smlouva uzavřená mezi žalobkyní a Ing. D. B., MBA, je neplatná (mají za to, že žalobkyně nebyla vlastníkem a smlouva byla uzavřena v rozporu s usnesením zastupitelstva a rady městské části Praha 1), neboť otázkou platností smlouvy se soud při rozhodování podle §107a o. s. ř. nezabývá. Návrhu proto vyhověl a rozhodl o vstupu Ing. D. B., MBA, do řízení namísto dosavadní žalobkyně.
K odvolání žalovaných Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 16. 8. 2011, č. j. 72 Co 378/2011-137, zrušil usnesení soudu prvního stupně a řízení o návrhu doručeném soudu prvního stupně dne 23. 2. 2011, jímž se žalobkyně domáhala vstupu Ing. D. B., MBA, na její místo, zastavil. Na rozdíl od soudu prvního stupně měl za to, že usnesení z 4. 2. 2011, č. j. 19 C 289/2009-54 (ve spise žurnalizované na č. l. 90), jímž byl návrh na vstup nového žalobce do řízení zamítnut, je pro soud okamžikem jeho doručení účastníkům závazné (§170 odst. 1 o. s. ř.), a protože proti němu nebylo podáno odvolání, nabylo právní moci a novému rozhodování o totožném návrhu již brání překážka věci rozhodnuté (§159a odst. 5 ve spojení s §167 odst. 2 o. s. ř.). O vstupu Ing. D. B., MBA, do řízení namísto žalobkyně by mohl soud rozhodovat jen v případě, že by nový návrh byl odůvodněn jinými skutečnostmi.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení §239 odst. 2 písm. a), b) o. s. ř. a odůvodnila je §241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř. Namítala, že v souzené věci nenastala překážka rei iudicate, neboť usnesení, kterým soud prvního stupně zamítl její návrh na vstup nového žalobce do řízení, není meritorním rozhodnutím. Vytýkala odvolacímu soudu, že při svém rozhodnutí vycházel z ryze pozitivistického výkladu a formalistického přístupu k právu. Navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání - podané včas, účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátkou (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), přípustné podle §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. – je důvodné.
Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), i když nebyly dovoláním uplatněny.
Podle §41 odst. 2 o. s. ř. každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen.
Zamítne-li soud návrh účastníka, kterým se domáhá vydání rozhodnutí o procesním nástupnictví podle §107a o. s. ř., a neúspěšný účastník ještě před skončením lhůty k odvolání proti takovémuto rozhodnutí doručí soudu podání, ve kterém (opět) navrhuje, aby soud rozhodl podle §107a o. s. ř. o vstupu nového účastníka na jeho místo, a to se stejnými tvrzeními, je zřejmé, že nesouhlasí se zamítavým rozhodnutím soudu, a má za to, že by soud měl jeho návrhu vyhovět. Soud měl proto v souladu s §41 odst. 2 o. s. ř. jeho podání posoudit podle obsahu jako (včasné) odvolání proti svému zamítavému rozhodnutí a předložit věc odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání. To však neučinil a znovu rozhodl o procesním nástupnictví (tentokrát návrhu vyhověl); ani odvolací soud pochybení soudu prvního stupně neodstranil. Soudy tak zatížily řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a i když nebyla výslovně uplatněna v dovolání, musel k ní dovolací soud přihlédnout (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto usnesení odvolacího soudu zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta první, §226 o. s. ř.).
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. června 2012
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu