ECLI:CZ:NS:2012:26.CDO.1171.2011.1
sp. zn. 26 Cdo 1171/2011-149
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce Petra Angelise , bytem v Kladně, Na Vyhaslém 3161, zastoupeného Mgr. Petrem Zachem, advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 7, proti žalované mu mmmm, bytem v Cvikově, Čechova 172, zastoupenému Mgr. Ladislavem Ejemou, advokátem se sídlem v České Lípě, Eliášova 998, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 11 C 89/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 3. listopadu 2010, č. j. 73 Co 300/2010-126, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalovaný napadl dovoláním rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci (odvolací soud) ze dne 3. 11. 2010, č. j. 73 Co 300/2010-126, kterým potvrdil výrok rozsudku Okresního soudu v České Lípě (soud prvního stupně) ze dne 28. 4. 2010, č. j. 11 Co 89/2008-97, jímž uložil žalovanému vyklidit a vyklizené předat žalobci pozemky st. p. č. 4 – zastavěná plocha a nádvoří, st. p. č. 5/2 – zastavěná plocha a nádvoří, p. č. 69/1 – zahrada a budovu č.p. 172 postavenou na pozemku st. p. č. 4, vše zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Česká Lípa (dále též jen „předmětné nemovitosti“, popř. „nemovitosti“), do patnácti dnů od právní moci rozsudku, v části týkající se nákladů řízení před soudem prvního stupně rozsudek změnil a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“ (v předchozím rozsudku ze dne 30. 7. 2008, č. j. 11 C 89/2008-25, který zrušil odvolací soud usnesením ze dne 12. 3. 2009, č. j. 73 Co 295/2009-52, soud prvního stupně rozhodl stejně – žalovanému uložil nemovitosti vyklidit) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (který byl nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl.ÚS 29/11, uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušen, do té doby však zůstává aplikovatelným právním předpisem).
Jelikož ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud (s výjimkou určitých vad řízení) vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení dovolatel napadl.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, způsobilým dovolacím důvodem je proto zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) - že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci - a §241a odst. 3 o. s. ř. - jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu - se nepřihlíží.
Dovolatel výslovně uplatnil nepřípustný dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (námitkami, že „odvolací soud měl zjistit, zda podal dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2007, č. j. 16 Co 81/2007-73, /rozhodnutí o potvrzení usnesení o příklepu/ a jak o něm bylo rozhodnuto“ a že „nezjišťoval, na které adrese se zdržoval v době vydání usnesení soudního exekutora ze dne 7. 9. 2004, č. j. EX 9/02-36/Ku /usnesení o udělení příklepu/, a v době vydání usnesení č. j. 16 Co 81/2007-73, neboť pokud mu nebyla rozhodnutí doručena na adresu Cvikov, Čechova 172, kde se v té době zdržoval, nemusela nabýt právní moci“). Vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatel – kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ - ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních, přihlíží dovolací soud k vadám (podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Jen pro úplnost lze dodat, že dovolatel podání dovolání proti usnesení o potvrzení rozhodnutí o příklepu v řízení nijak nedoložil a ani netvrdil, že by o něm dovolací soud rozhodl; samotné podání mimořádného opravného prostředku by důvodem pro zamítnutí žaloby o vyklizení nebylo. Dovolatel sice vytýká odvolacímu soudu, že nezjišťoval na jaké adrese se v době doručování rozhodnutí o příklepu zdržoval, zároveň však ani netvrdí, že by mu tato rozhodnutí nebyla doručena. Ostatně uvádí-li dovolatel, že proti usnesení, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudního exekutora o udělení příklepu podal dovolání, pak je zřejmé, že mu toto rozhodnutí bylo doručeno (jak zjistil i odvolací soud).
Přípustnost dovolání nelze proto dovodit ani z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., dovolání proti výroku, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, tedy směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolání proti nákladovým výrokům, byť jsou součástí rozsudku odvolacího soudu, není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalobci podle obsahu spisu nevznikly v dovolacím řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolateli právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. července 2012
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Irena Prokešová