ECLI:CZ:NS:2012:26.CDO.1333.2012.1
sp. zn. 26 Cdo 1333/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně městské části Praha 5 , se sídlem v Praze 5, náměstí 14. října 4, proti žalovanému Tanečnímu centru Praha – konzervatoř, obecně prospěšné společnosti , se sídlem v Praze 5, Pod Žvahovem 463, identifikační číslo osoby 25106121, zastoupenému JUDr. Evou Červenou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Drtinova 24, o vyklizení nemovitostí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 10 C 124/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. listopadu 2011, č. j. 54 Co 243/2011-109, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalovaný napadl dovoláním rozsudek Městského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 9. 11. 2011, č. j. 54 Co 243/2011-109, kterým potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 (soud prvního stupně) ze dne 21. 2. 2011, č. j. 10 C 124/2010-80, jímž uložil žalovanému vyklidit nemovitosti na adrese Praha 5, pod Žvahovem 5, a to pozemek parcelní číslo 467/5, zastavěná plocha a nádvoří, budovu bez čísla popisného nebo evidenčního postavenou na pozemku parcelní číslo 467/5, jiná stavba, budovu č.p. 463 postavenou na pozemku parcelní číslo 467/13, pozemek parcelní číslo 467/13, zastavěná plocha a nádvoří, budovu bez čísla popisného nebo evidenčního postavenou na pozemku parcelní číslo 468/7, jiná stavba, pozemek parcelní číslo 468/7, zastavěná plocha a nádvoří, budovu bez čísla popisného nebo evidenčního postavenou na pozemku parcelní číslo 467/7, jiná stavba a pozemek parcelní číslo 467/7, zastavěná plocha a nádvoří, to vše v katastrálním území a části obce Hlubočepy, obec Praha, zapsané na listu vlastnictví 1240 v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha (dále též jen „předmětné nemovitosti“, popř. „nemovitosti“) a rozhodl o nákladech řízení, změnil lhůtu k vyklizení (soud prvního stupně uložil vyklizení nemovitostí do patnácti dnů od právní moci rozsudku) tak, že lhůtu k vyklizení stanovil k 15. 7. 2012; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání proti napadenému rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), neboť odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně jen ve výroku o době vyklizení, ve věci samé ho potvrdil. Není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (který byl nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl.ÚS 29/11, uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušen, do té doby však zůstává aplikovatelným právním předpisem).
Jelikož ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud (s výjimkou určitých vad řízení) vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení dovolatel napadl.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, způsobilým dovolacím důvodem je proto zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
V řízení bylo prokázáno (zjištěný skutkový stav nelze se zřetelem ke způsobu, jímž byla založena přípustnost dovolání, úspěšně zpochybnit), že účastníci uzavřeli dne 11. 10. 2006 smlouvu o nájmu, že předmětem nájmu měla být „část“ nemovitostí, s nimiž je žalobkyně oprávněná nakládat s tím, že jejich podrobný rozpis bude uveden v příloze č. 1, jenž bude tvořit nedílnou součást smlouvy, listina však vyhotovena nebyla. Závěr odvolacího soudu, že předmět nájmu nebyl vymezen určitě, a smlouva je proto neplatná, je tak v souladu s §37 odst. 1, §663 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obč. zák.“).
Dovolatel spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí dále s otázkou, zda je v souladu s dobrými mravy, aby se neplatnosti smlouvy dovolával ten, kdo zavinil její neplatnost (navrhl text smlouvy), aniž by se dohodou s druhou smluvní stranou snažil o odstranění zjištěného nedostatku smlouvy.
Absolutní neplatnost nastává přímo ze zákona (ex lege), nezávisle na tom, která smluvní strana neplatnost způsobila a zda některá z nich uzavřela smlouvu v dobré víře. Není rozhodné, zda strany o důvodu její neplatnosti věděli (srovnej rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/1996). Ustálená soudní praxe je jednotná v tom, že důsledky absolutní neplatnosti smlouvy o nájmu nejsou závislé na tom, kdo neplatnost zavinil (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1270/1999, uveřejněný pod č. 13/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a rozsudek ze dne 9. 9. 2004, sp. zn. 26 Cdo 2477/2003). Soudní praxe (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1506/99, uveřejněný pod č. 12/2002 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek) rovněž dospěla k závěru, že na základě ustanovení §3 odst. 1 obč. zák. nelze zamítnout žalobu o vyklizení nebytových prostor, jestliže smlouva o jejich nájmu je absolutně neplatná.
Přípustnost dovolání tak nelze dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., dovolání žalovaného tedy směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalobkyni podle obsahu spisu nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolateli právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. července 2012
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu