ECLI:CZ:NS:2012:26.CDO.1346.2012.1
sp. zn. 26 Cdo 1346/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyň a/ Ing. V. Z. , bytem v N. M. na M., b/ H. R. , bytem ve Ž. n. S., c/ Pharm. Dr. J. G. , bytem ve Ž. n. S., zastoupených Mgr. Tomášem Palíkem, advokátem se sídlem v Brně, tř. Kpt. Jaroše 35, proti žalovanému A. P. , bytem ve V., zastoupenému JUDr. Ludmilou Krejčí, advokátkou se sídlem v Brně, Starobrněnská 13, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 8 C 289/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 26. srpna 2011, č. j. 54 Co 351/2011-188, takto:
I . Dovolání se odmítá .
II . Žalobkyním se náhrada nákladů dovolacího řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 31. ledna 2011, 8 C 289/2009-149, vyhověl žalobě a výrokem I. uložil žalovanému povinnost vyklidit do patnácti dnů od zajištění náhradního bytu tam označené nemovitosti; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.).
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 26. srpna 2011, č. j. 54 Co 351/2011-188, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I. o věci samé (výrok I. – dále jen „potvrzující výrok I.“), změnil ho v nákladovém výroku II. jen tak, že k přijetí náhrady nákladů řízení jsou žalobkyně oprávněny společně a nerozdílně, a jinak ho i v této části potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků (výroky II. a III. – dále jen „nákladové výroky II. a III.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Uplatněné dovolací námitky směřoval – vzhledem k obsahu dovolání (§41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů /dále jen „o. s. ř.“/) – především proti potvrzujícímu výroku I. V závěru svého dovolání však v rozporu s tím uvedl, že rozhodnutí okresního soudu o vyklizení s vázaností na náhradní byt akceptuje, a navrhl, aby byly zrušeny nákladové výroky II. a III. rozsudku odvolacího soudu.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedly, že dovolání směřuje proti nákladovým výrokům II. a III. rozsudku odvolacího soudu a že proti těmto výrokům není přípustné. Navrhly, aby bylo zamítnuto.
Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci). Z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (který byl zrušen uplynutím dne 31. prosince 2012 nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11).
Je-li přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (srov. §237 odst. 3 věta za středníkem o. s. ř.). Právě takový (tj. nepřípustný dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř.) dovolatel v dovolání – s přihlédnutím k jeho obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.) – uplatnil; jeho prostřednictvím brojil proti skutkovým zjištěním, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – čerpal skutková zjištění rozhodná pro právní názor, že předmětné nemovitosti užívá bez právního důvodu. Navíc alespoň zčásti uplatnil tzv. skutkové novoty a přitom přehlédl, že v dovolacím řízení platí (podle §241a odst. 4 o. s. ř.) zákaz skutkových novot (srov. Občanský soudní řád, Komentář, 5. vydání, nakladatelství C. H. BECK, strana 1004, bod 6.).
Brojil-li dovolatel proti nákladovým výrokům II. a III. napadeného rozhodnutí, lze dodat, že podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné dovolání proti nákladovým výrokům, byť jsou součástí rozsudku odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 88 v sešitě č. 5 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura).
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., a proto je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §150 ve spojení s ustanovením §146 odst. 3 o. s. ř. Dovolací soud dospěl k závěru, že jsou zde důvody zvláštního zřetele hodné, pro něž nelze náhradu nákladů přiznat. V uvedených souvislostech totiž nelze přehlédnout naprostou stručnost vyjádření a ani to, že žalobkyně dostatečně nereagovaly na vznesené dovolací námitky.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. srpna 2012
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu