ECLI:CZ:NS:2012:26.CDO.1574.2012.1
sp. zn. 26 Cdo 1574/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně D. K. , zastoupené Mgr. Janem Ševčíkem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Majakovského 10, proti žalovanému J. K. , zastoupenému JUDr. Janou Hronovou, advokátkou se sídlem v Jihlavě, Husova 46, o určení, že povinnost vyklidit byt není vázána na zajištění náhradního bytu, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 9 C 124/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. listopadu 2011, č. j. 19 Co 95/2011-52, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800,- Kč k rukám JUDr. Jany Hronové, advokátky se sídlem v Jihlavě, Husova 46, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jihlavě (dále též jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. ledna 2011, č. j. 9 C 124/2010-37, zamítl žalobu na určení, že povinnost žalovaného vyklidit „byt o velikosti 3+1 v budově č. p. ulice J. č. o. 4 H. K. nacházející se v přízemí“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), uložená rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 16. ledna 2008, č. j. 18 C 92/2007-30, není vázána na zajištění náhradního bytu; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 23. listopadu 2011, č. j. 19 Co 95/2011-52, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že podle §80 písm. c/ o.s.ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o.s.ř.“) může soud určit, že dříve uložená povinnost k vyklizení bytu není vázána na zajištění bytové náhrady, došlo-li později (po rozhodnutí, jímž bylo vyklizení bytu na zajištění bytové náhrady vázáno) ke změně poměrů, takže výkon tohoto práva (trvání na zajištění určené bytové náhrady jako na podmínce vyklizení) by byl v rozporu s dobrými mravy. V poměrech dané věci pak shodně se soudem prvního stupně dovodil, že od doby, kdy bylo zrušeno právo společného nájmu účastníků k předmětnému bytu a mimo jiné rozhodnuto o povinnosti žalovaného byt vyklidit po zajištění náhradního bytu (pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 16. ledna 2008, č. j. 18 C 92/2007-30), ke změně poměrů nedošlo. K tomuto závěru dospěl na základě skutkových zjištění, že žalovaný se již v době rozhodnutí o zrušení práva společného nájmu bytu – stejně jako v současné době – v předmětném bytě nezdržoval a do současné doby mu nesvědčí právní důvod k užívání jiného bytu; okolnost, že předmětný byt ani nyní neužívá, sama o sobě změnu poměrů nezakládá. Za této situace zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, k němuž se žalovaný prostřednictvím své zástupkyně písemně vyjádřil.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. bylo zrušeno uplynutím dne 31. prosince 2012 nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11; pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. prosince 2012 je však i nadále použitelné /srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 6. března 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11/).
Je-li přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží. S přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) zastává dovolací soud názor, že vedle způsobilého dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. dovolatelka právě takový dovolací důvod (tj. nepřípustný dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř.) uplatnila (dovolacími námitkami, jimiž brojila proti skutkovým zjištěním, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud čerpal svá skutková zjištění pro posouzení otázky změny poměrů, v jejímž důsledku by trvání na zajištění přisouzené bytové náhrady bylo v rozporu s dobrými mravy).
Napadený rozsudek spočívá rovněž na právním názoru, že vzhledem ke zjištěným skutečnostem nenastala v daném případě změna poměrů, v důsledku níž by trvání na zajištění náhradního bytu bylo ve smyslu §3 odst. 1 obč. zák. v rozporu s dobrými mravy. Správnost tohoto právního názoru byla dovoláním zpochybněna. Uvedený právní názor by proto mohl činit napadené rozhodnutí zásadně právně významným. Dovolací soud však zastává názor, že v daném případě o takové rozhodnutí jít nemůže. Neužíval-li žalovaný předmětný byt k bydlení už v době rozhodování soudu o zrušení práva společného nájmu bytu a nemá-li ani v současné době právní důvod k užívání jiného bytu, nelze usuzovat na změnu poměrů (v jejímž důsledku by trvání na zajištění přisouzené bytové náhrady bylo v rozporu s dobrými mravy).
Jestliže odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že v posuzovaném případě nenastala změna poměrů, v jejímž důsledku by trvání na zajištění náhradního bytu bylo v rozporu s dobrými mravy, nelze jeho úvahu – vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu (v daném případě nezpochybnitelnému prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o.s.ř.) – pokládat za zjevně nepřiměřenou a odchylující se od dlouhodobě ustálené judikatury.
Se zřetelem k výše uvedenému lze uzavřít, že dovolání není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Dovolací soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a 146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalovanému vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky ve výši 1.500,- Kč (§2 odst. 1, §7 písm. d/ ve spojení s §10 odst. 3, §14 odst. 1 ve spojení s §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění před novelou provedenou vyhláškou č. 64/2012 Sb.) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 13. září 2012
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu