ECLI:CZ:NS:2012:26.CDO.3203.2011.1
sp. zn. 26 Cdo 3203/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce J. H. , bytem v K., zastoupeného Mgr. Ing. Michalem Roubíčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Skořepka 1058/8, proti žalované K. D. , bytem v K., o výpovědi z domu, vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 9 C 38/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. prosince 2010, č. j. 26 Co 527/2010-31, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. prosince 2010, č. j. 26 Co 527/2010-31, a usnesení Okresního soudu Praha – východ ze dne 24. září 2010, č. j. 9 C 38/2010-20, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu Praha – východ k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 15. 12. 2010, č. j. 26 Co 527/2010-31, potvrdil usnesení Okresního soudu Praha – východ (soud prvního stupně) ze dne 24. 10. 2009, č. j. 9 C 38/2010-20, kterým byla odmítnuta žaloba a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že podání žalobce ze dne 20. 4. 2010, včetně dalších podání, kterými reagoval na výzvu soudu, aby odstranil vady žaloby, není projednatelné, neboť z něj není zřejmé, čeho se domáhá, zda a jaká povinnost má být žalované uložena, případně o jakém právním vztahu a jak má být rozhodnuto.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), a odůvodnil je §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Namítal, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť z jeho podání je patrné, že se domáhal určení neplatnosti výpovědi, kterou mu dala žalovaná, soud se měl proto věcí zabývat meritorně. Navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání - podané včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) - je přípustné podle §239 odst. 3 o. s. ř. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3582/2010, uveřejněné pod č. 97/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a je i důvodné.
V podání žalobce ze dne 20. 4. 2010, které je podle svého obsahu žalobou, nebyl dostatečně určitě vymezen předmět řízení, zejména v něm nebylo uvedeno, o čem a na jakém (skutkovém) základě má soud rozhodnout. Soud prvního stupně postupoval v souladu s §43 odst. 1 o. s. ř. a vyzval žalobce k odstranění vad žaloby (usnesením ze dne 7. 5. 2010, č. j. 9 C 38/2010-3). Ani z dalších podání žalobce však není zřejmé, čeho se domáhá a tato vada žaloby by byla důvodem pro její odmítnutí podle §43 odst. 2 o. s. ř.
Řízení před soudy obou stupňů je však postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a i když nebyla výslovně uplatněna v dovolání, musel k ní dovolací soud přihlédnout (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Již soud prvního stupně dospěl k závěru, že poměry žalobce odůvodňují jeho osvobození od soudních poplatků (usnesení z 6. 8. 2010, č. j. 9 C 38/2010-19). Ke stejnému závěru - při nezměněném skutkovém základu ohledně poměrů žalobce - dospěl i v dovolacím řízení a usnesením ze dne 14. 7. 2011, č. j. 9 C 38/2010-47 (kterým je i dovolací soud ve smyslu ustanovení 243c odst. 1, §167 odst. 1 a §159a odst. 4 o. s. ř. vázán), mu zároveň ustanovil zástupce z řad advokátů.
K tomuto rozhodnutí však neměl přistoupit teprve až pro účely dovolacího řízení. Žalobce nemá právnické vzdělání, v řízení před soudy nebyl zastoupen, z obsahu spisu vyplývá, že měl snahu vyhovět výzvám soudu směřujícím k odstranění vad žaloby a pro nedostatek potřebných znalostí nebyl schopen požadavkům soudu dostát. V zájmu ochrany jeho práv (podle Čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy od počátku řízení) měl soud prvního stupně poučit žalobce o možnosti žádat o ustanovení zástupce z řad advokátů (§30 o. s. ř.) již v této fázi řízení. V případě, že by žalobce svého práva využil, bylo namístě (z pohledu následně vydaného usnesení ze dne 14. 7. 2011, č. j. 9 C 38/2010-47) jeho žádosti vyhovět a zástupce mu ustanovit již v řízení před soudem prvního stupně. Hlediska pro rozhodnutí o ustanovení zástupce z řad advokátů účastníku podle ustanovení §30 o. s. ř. jsou totiž (při nezměněných poměrech účastníka) stejná pro všechny stupně řízení před soudem (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1093/2010). Soud prvního stupně však žalobci poučení neposkytl a odvolací soud jeho pochybení v tomto směru neodstranil.
Protože řízení před soudy je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud je zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. června 2012
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu