ECLI:CZ:NS:2012:26.CDO.342.2011.1
sp. zn. 26 Cdo 342/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce statutárního města Přerov , se sídlem v Přerově, Bratrská 709/34, zastoupeného JUDr. Petrem Dutkem, advokátem se sídlem v Přerově, Blahoslavova 2, proti žalované Moravel, a. s ., se sídlem v Olomouci, Sladkovského 42, identifikační číslo osoby 45192511, zastoupené JUDr. Petrem Dítětem, advokátem se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 19, za účasti TEX Ostrava s. r. o., se sídlem v Ostravě, ul. Cihelní 35, identifikační číslo osoby 60321709, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 11 C 44/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 2. září 2010, č. j. 69 Co 257/2010-77, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.160,- Kč k rukám JUDr. Petra Dítěte, advokáta se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 19, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobce napadl dovoláním rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci (odvolací soud) ze dne 2. 9. 2010, č. j. 69 Co 257/2010-77, kterým potvrdil rozsudek Okresního soudu v Přerově (soud prvního stupně) ze dne 26. 2. 2010, č. j. 11 C 44/2008-50, jímž zamítl žalobu na vyklizení nebytového prostoru v domě v části obce P. a katastrálním území P. (dále též jen „předmětný nebytový prostor“) a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.” (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (který byl nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušen, do té doby však zůstává aplikovatelným právním předpisem).
Jelikož ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud (s výjimkou určitých vad řízení) vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení dovolatel napadl.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, způsobilým dovolacím důvodem je proto zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) - že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci - a §241a odst. 3 o. s. ř. - jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu - se nepřihlíží.
Dovolatel spojuje zásadní právní význam napadeného rozsudku s otázkou, zda „je možné bezvýhradně potvrdit obsah závazků založených ze smlouvy o sdružení z roku 1970 dle dříve platného hospodářského zákoníku, když závazky z tohoto vztahu v dnešní době bezprecedentním způsobem devalvují obsah vlastnického práva žalobce časově neomezeným, bezplatným a nevypověditelným užívacím právem žalovaného, které je silnější než vlastnické právo žalobce“.
Nejvyšší soud již ve svém rozsudku ze dne 18. 11. 1998, sp. zn. 29 Cdo 154/98, uveřejněném pod č. 43/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dospěl k závěru, že práva a povinnosti vyplývající ze smlouvy o sdružení finančních prostředků uzavřené v roce 1970 jsou platná i po zrušení hospodářského zákoníku. K tomuto závěru se opakovaně přihlásil i ve svých dalších rozhodnutích (srovnej např. rozsudek ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 26 Cdo 1892/98, uveřejněný pod č. 80/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 7. 1. 2002, sp. zn. 26 Cdo 1989/2000). Otázka platnosti závazků založených smlouvou o sdružení z roku 1970 podle (dříve platného) hospodářského zákoníku proto napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní.
Přípustnost dovolání tak nelze dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., dovolání tedy směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalobce, který zavinil, že jeho dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalované vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč (§2 odst. 1, §7 písm. d/ ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění před novelou provedenou vyhláškou č. 64/2012 Sb.), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a z částky 360,- Kč představující 20 % DPH (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. července 2012
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu