ECLI:CZ:NS:2012:26.CDO.3727.2010.1
sp. zn. 26 Cdo 3727/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně Kooperativy pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group , se sídlem v Praze 1, Templová 747, identifikační číslo osoby 471 16 617, proti žalovanému SIAD Czech, spol. s r. o. , se sídlem v Braňanech u Mostu, č.p. 193, identifikační číslo osoby 481 17 153, zastoupenému JUDr. Petrem Fuxem, advokátem se sídlem v Mostě, Budovatelů 2957, o zaplacení částky 1.936.206,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 C 15/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. května 2010, č. j. 8 Co 108/2010-165, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. května 2010, č. j. 8 Co 108/2010-165, se v části, jíž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. října 2009, č. j. 26 C 15/2007-117, tak, že vůči žalovanému byla žaloba zamítnuta a bylo rozhodnuto o nákladech řízení (odstavce II., III., IV. výroku), zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 14. 2. 2007 domáhala, aby jí žalovaný společně a nerozdílně s dalším žalovaným (v žalobě označeným jako žalovaný č. 1.) společností RETERZ spol. s r.o. „v likvidaci“, se sídlem v Ostravě - Vítkovicích, Štramberská 1281/31, identifikační číslo osoby 619 77 241 (dále též jen „1. žalovaný“), zaplatil náhradu škody ve výši 1.936.206,- Kč s úroky z prodlení. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s firmou Montáže Přerov, a. s., se sídlem v Přerově - Přerov I - Město, Brabansko 242/3, identifikační číslo osoby 451 93 657 (dále též jen „poškozený“, popř. „nájemce“), smlouvu o pronájmu technických zařízení nacházejících se v areálu poškozeného, která měl i nainstalovat, že provedením montážních prací pověřil 1. žalovaného (svého subdodavatele), že nedbalostí pracovníků 1. žalovaného vznikl požár, jenž způsobil škodu na majetku poškozeného, kterému vyplatila (v souladu s uzavřenou pojistnou smlouvou) pojistné plnění ve výši 6.058.758,- Kč. Její výzva žalovaným, aby uhradili vzniklou regresní pohledávku ve výši 1.936.206,- Kč, zůstala bezvýsledná.
Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) rozsudkem z 9. 10. 2009, č. j. 26 C 15/2007-117 (v pořadí druhým, když jeho první rozsudek z 14. 5. 2008, č. j. 26 C 15/2007-78, jímž žalobu zamítl, zrušil Krajský soud v Ostravě usnesením z 6. 1. 2009, č. j. 8 Co 608/2008-106, a věc mu vrátil k dalšímu řízení), rozhodl, že žaloba je co do základu důvodná a o výši plnění a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku.
Po provedeném dokazování zjistil, že žalovaný uzavřel dne 4. 2. 2005 s poškozeným smlouvu o pronájmu technických zařízení (dále též jen „Smlouva“), jejíž součástí byla i jejich instalace v objektu poškozeného (nájemce), že montážní práce (včetně svářečských prací) provedl po dohodě s žalovaným 1. žalovaný, že dne 9. 2. 2005 došlo v objektu poškozeného k požáru, že bylo zjištěno, že vznik požáru má souvislost se svařováním (prováděným pracovníky 1. žalovaného), že se nepodařilo zjistit zavinění konkrétní fyzické osoby a že v hale poškozeného (v níž byly prováděny montážní práce) nebyly dodrženy podmínky požární bezpečnosti. Uzavřel, že u 1. žalovaného byly naplněny předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu způsobenou provozní činností (svářečskými pracemi) podle §420a odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obč. zák.“). Za škodu odpovídá podle §420 obč. zák. i žalovaný, neboť nepřenechal nájemci (poškozenému) pronajatou věc (technické zařízení) ve stavu způsobilém k užívání, čímž porušil svou povinnost stanovenou v §664 obč. zák., naopak při instalaci zařízení mu způsobil škodu.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 6. 5. 2010, č. j. 8 Co 108/2010-165, rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k 1. žalovanému zrušil a věc mu vrátil v tomto rozsahu k dalšímu řízení, ve vztahu k žalovanému ho změnil tak, že žalobu zamítl (dále též jen „měnící výrok“) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů mezi žalobkyní a žalovaným.
Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ze Smlouvy (jíž zopakoval dokazování) dále zjistil, že nájem byl sjednán na dobu určitou, počínaje dnem předání („uvedení do provozu“) instalovaného předmětu nájmu poškozenému (nájemci) a že termín uvedení do provozu byl dohodnut po montáži. S odkazem na §813 odst. 1 obč. zák. ve znění k 25. 2. 2004 (kdy byla uzavřena pojistná smlouva) dospěl k závěru, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, neboť na ni přešlo právo na náhradu škody proti tomu, kdo poškozenému (pojištěnému) odpovídá za škodu vzniklou požárem (pojistnou událostí). Shodně se soudem prvního stupně měl za to, že 1. žalovaný odpovídá za vzniklou škodu podle §420a obč. zák., protože se však soud prvního stupně nezabýval tvrzenými liberačními důvody podle §420a odst. 3 obč. zák., rozhodnutí v této části (tj. ve vztahu k 1. žalovanému) zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dále uzavřel, že poškozený (jako nájemce) a žalovaný (jako pronajímatel) sice uzavřeli platnou smlouvu o nájmu technického zařízení, protože však její účinnost byla posunuta až po předání předmětu nájmu nájemci, k čemuž (z důvodu požáru) nedošlo, neporušil žalovaný povinnost ze smlouvy o nájmu (smluvní ujednání ještě nenabyla účinnosti), a tím ani povinnost podle §664 obč. zák. předat nájemci pronajatou věc ve stavu způsobilém k užívání, proto žalobu vůči němu zamítl.
Proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Aniž by se zabývala jeho přípustností, nesouhlasila s právním posouzením věci. Namítala, že bez splnění smluvní povinnosti „přenechat věc nájemci“ by nebylo možné naplnit smysl a účel smlouvy o nájmu. Má za to, že právě tuto povinnost žalovaný porušil, neboť při přenechávání věci nájemci došlo k požáru, a proto ani nedošlo ke vzniku nájmu. Dále namítala, že odpovědnost dodavatele a subdodavatele za vzniklou škodu stojí vedle sebe, a poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1479/2005 řešící analogický případ. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu v napadené části a věc mu vrátil v tomto rozsahu k dalšímu řízení.
Dovolání podané včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení (§240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“), za níž jedná osoba s právnickým vzděláním (§241 odst. 2 a 4 o. s. ř.), je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Existence uvedených vad namítána nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu.
Napadené rozhodnutí je založeno na závěru, že žalovaný neporušil žádnou právní povinnost, a to ani ze Smlouvy, ani z ustanovení §664 obč. zák. Dovolatelka prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. správnost těchto závěrů zpochybnila.
Předpokladem občanskoprávní odpovědnosti za škodu podle §420 obč. zák. je protiprávní úkon, existence škody (majetkové újmy), příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním (opomenutím) škůdce a vznikem škody a dále zavinění, které se předpokládá. U protiprávního úkonu občanský zákoník nerozlišuje, zda jde o porušení povinnosti vyplývající z právního předpisu nebo o porušení právní povinnosti vyplývající ze smlouvy.
Tvrdí-li dovolatelka, že škoda (zničení věcí požárem) vznikla při přípravě předmětu nájmu, pak závěry odvolacího soudu o (ne)porušení povinnosti žalovaného předat pronajatou věc nájemci ve stavu způsobilém ke smluvenému užívání, jež mu jako pronajímateli plyne z ustanovení §664 obč. zák., nejsou pro právní posouzení věci významné. Nepředáním předmětu nájmu, totiž nájemci škoda, o níž v souzené věci jde, nevznikla. Podle zjištění učiněných odvolacím soudem (soudem prvního stupně) předmětem nájmu byla movitá věc, a to technické zařízení specifikované v příloze smlouvy, škoda vznikla v souvislosti s její instalací u nájemce, k níž se ve Smlouvě zavázal žalovaný.
Právní posouzení věci není co do řešení otázek, na nichž napadené rozhodnutí spočívá, správné, Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. rozhodnutí v napadené části zrušil, včetně závislých výroků o nákladech řízení (§242 odst. 2 písm. b) o. s. ř.), a věc vrátil v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
V dalším řízení odvolací soud nepřehlédne, že podmínky a cena za instalaci předmětu nájmu měly být předmětem zvláštní smlouvy o dílo (viz V. bod 1 Smlouvy); soudy však zatím nezjišťovaly, zda došlo k jejímu uzavření. Podle ustálené soudní praxe (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1479/2005, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit č. 3, ročník 2007, pod C 3735) byla-li následkem vad při provádění díla způsobena škoda, odpovídá zhotovitel i za ty vady díla, jež při realizaci díla způsobil jeho subdodavatel či jiná osoba, jím použitá při provádění díla.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. července 2012
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu