ECLI:CZ:NS:2012:26.CDO.3825.2010.1
sp. zn. 26 Cdo 3825/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně REALITY Management a.s. , se sídlem v Praze 5 - Zbraslavi, Žitavského 499, identifikační číslo osoby 27615669, zastoupené Mgr. Karlem Tománkem, advokátem se sídlem v Čerčanech, Sokolská 505, s adresou pro doručování v Praze 7, U Papírny 9/614, proti žalované AUTOHANDL s.r.o. , se sídlem v Praze 1 - Novém Městě, Jungmannova 733/6, identifikační číslo osoby 25556517, zastoupené Mgr. Tomášem Danielem, advokátem se sídlem v Břeclavi, náměstí T. G. Masaryka 10, o zaplacení částky 399.610,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 38 C 304/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. května 2010, č. j. 21 Co 447/2007-118, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč k rukám Mgr. Karla Tománka, advokáta se sídlem v Čerčanech, Sokolská 505, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobce napadl dovoláním rozsudek Krajského soudu v Brně (odvolací soud) ze dne 4. 5. 2010, č. j. 21 Co 447/2007-118, kterým potvrdil výrok rozsudku Městského soudu v Brně (soud prvního stupně) ze dne 13. 6. 2007, č. j. 38 C 304/2005-79, jímž uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 399.610,- Kč s úroky z prodlení (tam specifikovanými), v části týkající se nákladů řízení před soudem prvního stupně rozsudek změnil a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“ (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (který byl nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl.ÚS 29/11, uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušen, do té doby však zůstává aplikovatelným právním předpisem).
Jelikož ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud (s výjimkou určitých vad řízení) vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení dovolatelka napadla.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, způsobilým dovolacím důvodem je proto zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Dovolatelka výslovně uplatnila nepřípustný dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (námitkou, že „odvolací soud zopakoval dokazování nesprávně a neurčitě“ a „že pro opakování dokazování nebyly ani splněny zákonné podmínky“, aniž by však naznačená pochybení zároveň konkretizovala). K této vadě však dovolací soud přihlíží jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zásadně nezakládají (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatelé – kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ - ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních). Jen pro úplnost lze dodat, že postup odvolacího soudu při opakování dokazování byl v souladu s §213 odst. 1, 2 o. s. ř.
Dovolatelka výslovně uplatnila i nepřípustný dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. (námitkou, že situační plánek, v němž měl být specifikován předmět nájmu, nebyl k nájemní smlouvě připojen, že smlouva neobsahovala odlišení nájemného od plateb za služby a dalších plateb, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového stavu, který nemá oporu v provedeném dokazování).
Dovolatelka brojí proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud čerpal svá skutková zjištění; nesouhlasí s ním a v konečném důsledku nabízí vlastní verzi hodnocení důkazů a v závislosti na tom také vlastní verzi toho, co měl podle jejího názoru odvolací soud z provedených důkazů zjistit, tj. vlastní verzi skutkového stavu rozhodného pro posouzení platnosti smlouvy o nájmu nebytových prostor, zejména, zda byl ke smlouvě připojen situační plánek (pronajatých prostor), a zda byly ve smlouvě rozlišeny částky připadající na nájemné od plateb za služby spojené s užíváním prostor, popř. dalších plateb.
Dovolatelka však přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak (podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. nebo při obdobném užití těchto ustanovení ve smyslu §238 odst. 2 a §238a odst. 2 o. s. ř.) přípustné (§241a odst. 3 o. s. ř.). Je-li přípustnost dovolání teprve zvažována (podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.
Bylo-li v řízení prokázáno (zjištěný skutkový stav nelze v daném případě úspěšně zpochybnit - viz předchozí výklad), že smlouva o nájmu nebytových prostor byla uzavřena písemně, že v jejím textu byly pronajímané místnosti označeny čísly a specifikovány byly i v situačním plánku, jenž byl připojen k nájemní smlouvě, obstojí závěr odvolacího soudu, že předmět nájmu byl ve smlouvě označen dostatečně určitě (§35 odst. 2, §37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „obč. zák.“).
Podle ustanovení §3 odst. 3 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění v době uzavření smlouvy (tedy k 5. 1. 2005), musela smlouva obsahovat i výši a splatnost nájemného a způsob jeho platby; jinak byla neplatná (§3 odst. 4). Podle zjištění učiněných odvolacím soudem (soudem prvního stupně) smlouva tyto údaje obsahovala.
Dovolatelka nevytýká odvolacímu soudu, že by posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Lze tak uzavřít, že byť formálně namítla i nesprávné právní posouzení věci a odkázala na §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ve skutečnosti s ohledem na obsah dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) zpochybnila právní posouzení platnosti smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 5. 1. 2005 (§3 zákona č. 116/1990 Sb., §35 odst. 2, §37 odst. 1 obč. zák.), odvolacím soudem, jen prostřednictvím námitek skutkových.
Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., dovolání proti výroku, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, tedy směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolání proti nákladovým výrokům, byť jsou součástí rozsudku odvolacího soudu, není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalovanou, která zavinila, že její dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobkyni vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 10.000,- Kč (§2 odst. 1, §3 bod 5. ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění před novelou provedenou vyhláškou č. 64/2012 Sb.), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a náhrady ve výši 2.060,- Kč za 20% daň z přidané hodnoty, kterou je povinen odvést z přiznané odměny a náhrad (§137 odst. 1, 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 12. června 2012
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu