ECLI:CZ:NS:2012:26.CDO.4203.2011.1
sp. zn. 26 Cdo 4203/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně H. B. , bytem P., zastoupené JUDr. Zdeňkem Jankovským, advokátem se sídlem Praha 2, Karlovo nám. 15, proti žalovaným 1) J. U. , bytem P., a 2) D. U., bytem tamtéž, zastoupeným JUDr. Athanassiosem Pantazopoulosem, advokátem se sídlem Praha 2, Slavíkova 19, o zaplacení částky 162.988,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 20 C 152/2010, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. června 2011, č. j. 19 Co 216/2011-94, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 162.988,30 Kč s příslušenstvím představující dlužnou částku za odběr vody v níže specifikovaném bytě (celkem 158.629,30 Kč) a náklady, jež jí vznikly v souvislosti s ověřením měřidel vodoměrů (celkem 4.359,- Kč).
Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 15. 3. 2011, č. j. 20 C 152/2010-71, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku společně a nerozdílně částku 162.988,30 Kč s poplatkem z prodlení ve výši 2,5 promile denně z částky 158.629,30 Kč od 1. 5. 2010 do zaplacení; současně rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalovaných Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 22. 6. 2011, č. j. 19 Co 216/2011-94, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud, vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, vzal zejména za prokázáno, že účastníci uzavřeli dne 24. 4. 2009 nájemní smlouvu na dobu určitou od 1. 5. 2009 do 30. 4. 2010, jejímž předmětem byl byt nacházející se v domě žalobkyně v P., (dále též jen „Smlouva“ a „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“, resp. „dům“), že při převzetí bytu žalovanými dne 24. 4. 2009 byl do protokolu o převzetí bytu zapsán stav měřidel médií, a to včetně vodoměrů, který stvrdili svým podpisem, že Pražské vodovody a kanalizace, a. s., vyúčtovaly dne 24. 11. 2009 žalobkyni nedoplatek vodného a stočného za celý dům za období od 26. 2. 2009 do 19. 11. 2009 v částce 212.734,- Kč, jenž představovala spotřebu vody v rozsahu 4.031 m3 (a stočné v tomtéž rozsahu) a že žalobkyně vyúčtovanou částku uhradila. Vzhledem k tomu, že naměřený odběr vody v předmětném domě byl oproti jiným rokům trojnásobný, byla provedena kontrola úniku vody v domě s negativním výsledkem a následně též kontrola a odečet spotřeby u jednotlivých nájemců bytů, včetně bytu žalovaných a že 2. žalovaná podepsala protokol o stavu vodoměru v bytě. Hlavní vodoměr v domě byl z podnětu žalobkyně ověřován autorizovaným metrologickým střediskem a bylo konstatováno, že splňuje všechny požadavky; pokud jde o vodoměr v předmětném bytě, jeho certifikace sice již v roce 2008 skončila, nicméně při třech opakovaných měřeních, provedených metrologickým střediskem, byly jejich výsledky správné. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, který s ohledem k uvedeným zjištěním, jakož i k dalším provedeným důkazům dospěl k závěru, že žalovaní skutečně odebrali množství vody naměřené na vodoměru v bytě, a že žaloba je důvodná.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a jako dovolací důvod uvedli, že rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení věci. Namítají, že soudy obou stupňů nerespektovaly jednak ustanovení §7 odst. 1 a odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 262/2000 Sb., které jasně vymezují podmínky, za nichž lze stanovené měřidlo užívat v souladu se zákonem, a dále rovněž ignorovaly Osvědčení o výsledku ověření ze dne 23. 2. 2010 (podle §11 odst. 4 zákona č. 505/1990 Sb.), jež v této souvislosti citují. Vyjadřují přesvědčení, že bylo povinností žalobkyně zajistit, aby při předání bytu bylo ,,vše“ v pořádku a uvádějí, že dané měřidlo bylo – v době, kdy jim byl byt předán – užíváno v rozporu se zákonem. Jsou toho názoru, že z posléze uvedeného důvodu se proto nelze dovolávat naměřených hodnot spotřeby vody, jež navíc považují za evidentně nesprávné a nevěrohodné. Navrhli, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení; současně učinili návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Žalovaní dovoláním napadají rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu; nejde tedy o přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. Dovolání tak může být přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (jež zůstává – i po jeho zrušení nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11 – použitelné pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 /srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11/) jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Jelikož ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání alespoň zpochybnil.
Dovolatelé výslovně neoznačili otázku, s níž spojují zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) pak vyplývá, že brojí proti závěru odvolacího soudu (soudu prvního stupně), že spotřebovali žalobkyní vyúčtovanou teplou a studenou vodu. I když formálně uplatňují dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), jejich námitky naplňují obsahově dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., k němuž však dovolací soud (jak je již výše uvedeno) při posuzování přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nepřihlíží. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku, odvolací soud učinil svůj skutkový závěr o spotřebě vody v předmětném bytě na základě důkazů, provedených soudem prvního stupně, nikoliv toliko z údajů na vodoměru v bytě. Vypořádal se přitom i s námitkou, opakovaně vznášenou dovolateli i v dovolání, že jde o vodoměr s prošlou certifikací; v tomto směru proto dovolací soud odkazuje na odůvodnění jeho rozsudku.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud proto dovolání žalovaných jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., a o skutečnost, že žalobkyni (dle obsahu spisu) nevznikly v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by měla jinak právo vůči žalovaným, jejichž dovolání bylo odmítnuto.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. července 2012
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu