ECLI:CZ:NS:2012:26.CDO.4495.2011.1
sp. zn. 26 Cdo 4495/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobců a/ Ing. B. K. a b/ Mgr. A. K. , obou bytem v P., zastoupených JUDr. Vladimírem Gelbičem, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 11, proti žalované Global expres service, společnost s ručením omezeným , se sídlem v Praze 3, Kubelíkova 1224/42, IČ: 60490454, zastoupené Mgr. Hanou Kuncovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Marie Cibulkové 394/19, o zaplacení částek 115.234,- Kč a 3.925,43 EUR s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 47 C 13/2003, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. června 2006, č. j. 11 Co 45/2006-182, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. června 2006, č. j. 11 Co 45/2006-182, v měnícím výroku II. o zamítnutí žaloby co do částky 1.923,08 EUR s příslušenstvím, se zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobci (vlastníci „domu na adrese P.“ – dále jen „předmětný dům“, resp. „dům“) se změněnou žalobou domáhali, aby jim žalovaná zaplatila částky 3.925,43 EUR a 115.234,- Kč, obě s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení. Částku 3.925,43 EUR požadovali z titulu dlužného nájemného (sjednaného původně v německých markách – dále jen „DEM“) z předmětného domu (včetně tzv. bankovních převodních poplatků) za období od listopadu 2000 do března 2001 a částku 115.234,- Kč z titulu nedoplatků na úhradách za služby (nedoplatky na službách sestávaly z částky 55.218,22 Kč za dodávky zemního plynu, z částky 3.544,- Kč za odvoz odpadu, z částky 12.926,26 Kč za spotřebovanou elektřinu, z částky 9.068,28 Kč za vodné a stočné a z částky 20.649,50 Kč za užívání telefonní stanice) a z titulu náhrady škody za poškození domu žalovanou (škodu na domu žalobci vyčíslili částkou 13.827,60 Kč).
Obvodní soud pro Prahu 7 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 8. prosince 2004, č. j. 47 C 13/2003-128, ve spojení s usnesením ze dne 24. listopadu 2005, č. j. 47 C 13/2003-162, uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům do tří dnů od právní moci rozsudku částku 101.406,40 Kč (z titulu nedoplatků na úhradách za služby) s tam uvedeným úrokem z prodlení a částku 3.925,08 EUR (z titulu dlužného nájemného a převodních poplatků) s tam uvedeným úrokem z prodlení, zamítl žalobu ohledně částek 13.827,60 Kč (tj. ohledně požadované náhrady škody) a 0,35 EUR (představující dílčí část nájemného neoprávněně požadovanou vinou nesprávného přepočtu měny DEM na měnu euro /nyní EUR/) s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.
K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 28. června 2006, č. j. 11 Co 45/2006-182, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve vyhovujícím výroku ohledně částek 80.756,80 Kč a 2.002,- EUR s příslušenstvím, změnil ho ve vyhovujícím výroku ohledně částky 1.923,08 EUR s příslušenstvím tak, že v tomto rozsahu žalobu zamítl (dále jen „měnící výrok“), a zrušil ho ve vyhovujícím výroku ohledně částky 20.649,60 Kč s příslušenstvím (tj. ohledně nedoplatku za užívání telefonní stanice); současně ho zrušil i v nákladových výrocích a v tomto (zrušeném) rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně zjistil z provedených důkazů následující skutkový stav. Žalobci jako pronajímatelé a žalovaná jako nájemkyně uzavřeli dne 29. listopadu 1999 písemnou smlouvu o nájmu předmětného domu (dále jen „Nájemní smlouva“) na dobu určitou v trvání jednoho roku od 1. prosince 1999 s měsíčním nájemným v částce 2.500,- DEM. Nájemné mělo být placeno na účet žalobců „vždy k prvnímu dni každého měsíce“ . V Nájemní smlouvě se rovněž dohodli, že žalovaná poskytne žalobcům kauci ve výši dvojího měsíčního nájemného (tj. 5.000,- DEM), která jí bude vrácena po ukončení nájmu za podmínky, že bude mít uhrazeny „veškeré finanční závazky nájemce“ ; žalovaná se také zavázala, že společně s nájemným bude hradit i tzv. bankovní převodní poplatky. Ve smyslu čl. VI. odst. 1 písm. b/ Nájemní smlouvy mohla tato smlouva zaniknout mimo jiné „dohodou obou smluvních stran o ukončení nájmu s dvouměsíční lhůtou k ukončení smlouvy a vyklizení“ . Žalovaná předmětný dům užívala do 31. ledna 2001 a dne 13. února 2001 ho protokolárně předala žalobcům. K 13. únoru 2001 měla žalovaná dluh na nájemném z předmětného domu (po odečtení kauce) ve výši 3.750,- DEM, což po přepočtu (podle fixního přepočítacího kurzu 1 euro /nyní EUR/ = 1,95583 DEM stanoveného nařízením Rady /ES/ č. 2866/98 ze dne 31. prosince 1998 /Úřední věstník L 359, str. 0001-0002/) představuje částku 1.917,- EUR. Po přičtení bankovních převodních poplatků činila dlužná částka (na nájemném a převodních poplatcích) celkem 2.002,- EUR. Zatímco soud prvního stupně vyšel ze skutkového závěru, že nájem předmětného domu byl ukončen dohodou k 31. březnu 2001, odvolací soud skutkově uzavřel, že účastníci se dohodli na skončení nájemního poměru k 13. únoru 2001. Na tomto skutkovém základě odvolací soud především dovodil, že nájemní poměr účastníků k předmětnému domu trval od 1. prosince 1999 do 13. února 2001, kdy zanikl dohodou účastníků. Jelikož k 13. únoru 2001 měla žalobkyně dluh na nájemném z domu a souvisejících převodních poplatcích pouze ve výši 2.002,- EUR, změnil vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně tak, že ohledně částky 1.923,08 EUR s příslušenstvím žalobu zamítl (dále opět jen „měnící výrok“).
Proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen „o. s. ř.“). Uplatněné dovolací námitky podřadili pod dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. V dovolání zpochybnili správnost skutkového závěru, že nájem předmětného domu byl ukončen dohodou k 13. únoru 2001. V této souvislosti především namítli, že s žalovanou neuzavřeli dohodu o ukončení nájmu domu a že protokol o předání domu ze dne 13. února 2001, který odvolací soud považoval za doklad o ukončení nájemního poměru k uvedenému datu dohodou, nemůže zmíněnou dohodu nahradit. Měli rovněž za to, že i kdyby takovou dohodu nahrazoval, platila by podle čl. VI. odst. 1 písm. b/ Nájemní smlouvy „navazující dvouměsíční lhůta“ , jež by prodlužovala povinnost žalované hradit nájemné až do 13. dubna 2001. Vyjádřili přesvědčení, že nájemní poměr účastníků k předmětnému domu tak trval po celou dobu, za kterou požadují nájemné. Z obsahu dovolání vyplývá dovolací návrh, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v napadeném měnícím výroku a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila se skutkovým závěrem, že nájemní vztah účastníků k předmětnému domu byl ukončen dohodou k 13. únoru 2001. Podle jejího mínění „smluvní strany způsobem a dobou předání nemovitosti, tak jak je uvedeno v protokolu o ukončení pronájmu nemovitosti ze dne 13. 2. 2001, projevili jasně svou vůli ukončit nájemní vztah k tomuto okamžiku, o čemž svědčí i předání klíčů a zaznamenání stavů měřidel“ .
Podle čl. II bodu 12 věty první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 28. června 2006, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.”).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., neboť směřuje proti výroku, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Existence uvedených vad namítána nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu.
Dovolací soud zastává názor, že z obsahového hlediska (§41 odst. 2 o. s. ř.) lze uplatněné dovolací námitky podřadit především pod dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř.
Podle §241a odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ a b/ o. s. ř. (v projednávané věci je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a §238a o. s. ř.), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Za skutkové zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu citovaného ustanovení pokládat výsledek hodnocení důkazů, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo z přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení §133 až §135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného (popřípadě i procesního) práva (srov. Občanský soudní řád, komentář, 5. vydání 2001, nakladatelství C. H. BECK, strana 1003 - 1004).
Dovolací soud už na tomto místě předesílá, že z posléze uvedených důvodů je pro posouzení uplatněného nároku právně významné skutkové zjištění, že nájem předmětného domu byl ukončen dohodou účastníků k 13. únoru 2001, jak skutkově uzavřel odvolací soud. V této souvislosti totiž nelze přehlédnout, že soudní praxe se již v minulosti ustálila v názoru, že je-li nemovitost pronajata jako celek (jako tomu bylo v projednávaném případě), režim nájemního vztahu je podřízen §663 a násl. obč. zák. (srov. rozsudky Nejvyššího soudu České republiky z 30. listopadu 1999, sp. zn. 20 Cdo 255/99, a z 21. října 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněné pod č. 6. a 7. v příloze I/2000 časopisu Soudní judikatura, a dále rozsudky z 20. prosince 2000, sp. zn. 26 Cdo 24/2000, z 26. dubna 2001, sp. zn. 26 Cdo 306/2000, uveřejněný pod C 453 ve svazku 5 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, a z 19. října 2010, sp. zn. 26 Cdo 4268/2009). V ustálené soudní praxi není pochyb ani o tom, že nájem nebytových prostor na dobu určitou může skončit před uplynutím doby, na kterou byl sjednán, i jinak, než výpovědí pronajímatele nebo nájemce z důvodů uvedených v §9 odst. 2 a 3 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění pozdějších předpisů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2003, sp. zn. 26 Cdo 1167/2001, uveřejněný pod č. 35 v sešitě č. 4 z roku 2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek /citovaný rozsudek byl uveřejněn rovněž pod č. 38 v sešitě č. 3 z roku 2003 časopisu Soudní judikatura/). Dovolací soud zastává názor, že uvedený právní závěr je aplikovatelný i v poměrech nájmu nemovitosti podle §663 a násl. obč. zák., a proto i v daném případě bylo možno ukončit nájemní poměr dohodou – účastníci si totiž sjednali možnost ukončení nájemního poměru na dobu určitou dohodou.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř. dovolatelé brojili proti (právně významnému) skutkovému závěru, že s žalovanou se dohodli na ukončení nájemního poměru k domu k 13. únoru 2001. Podle názoru dovolacího soudu je v tomto směru jejich dovolací námitka opodstatněná, neboť tento závěr oporu v provedeném dokazování skutečně nemá. Nevychází totiž z provedených důkazů, nýbrž z pouhého předpokladu, že nájemní poměr musel být ukončen dohodou, byl-li předmětný dům vyklizen a posléze právě dne 13. února 2001 předán dovolatelům. Takovýto předpoklad však nemá logické opodstatnění, neboť samotné vyklizení a předání domu žalovanou nemůže bez dalšího indikovat existenci dohody účastníků o skončení jejich nájemního poměru právě k 13. únoru 2001. Tím méně o ní vypovídají jednotlivé (dílčí) úkony, jež v sobě obvykle zahrnuje vyklizení takového objektu jako je předmětný dům (odevzdání klíčů, zaznamenání stavů měřidel spotřeby, zjištění závad apod.). „Protokol o předání“ ze dne 13. února 2001 (čtený k důkazu soudem prvního stupně při jednání dne 30. dubna 2003 – viz protokol o jednání na č. l. 32 – 34 spisu), dokládající provedení zmíněných úkonů při vyklizení předmětného domu, tedy nepotvrzuje dohodu účastníků o skončení jejich nájemního poměru k 13. únoru 2001, jak uvažoval odvolací soud. Jinak řečeno, z listiny, na níž je uvedený protokol zaznamenán, a ani z předcházejících úkonů účastníků nevyplývá jejich vůle ukončit nájemní poměr k předmětnému domu dohodou právě k 13. únoru 2001.
S přihlédnutím k uvedenému lze uzavřít, že odvolací soud se v tomto směru dopustil logického pochybení při hodnocení důkazů. Dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. tudíž byl užit opodstatněně. Za této situace neobstojí ani právní závěry přijaté v tomto ohledu odvolacím soudem, neboť mají základ v nesprávně zjištěném skutkovém stavu věci. Pak je ovšem nadbytečné zkoumat, zda je opodstatněná rovněž dovolací výtka, kterou dovolatelé uplatnili s odkazem na čl. VI. odst. 1 písm. b/ Nájemní smlouvy. Dovolací soud se proto zmíněnou výtkou již nezabýval.
Se zřetelem k řečenému dovolací soud podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil rozsudek odvolacího soudu v napadeném měnícím výroku a současně mu věc podle §243b odst. 3 věty první o. s. ř. vrátil v tomto rozsahu k dalšímu řízení.
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. dubna 2012
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu