ECLI:CZ:NS:2012:26.CDO.673.2011.1
sp. zn. 26 Cdo 673/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně A. Ch. , zastoupené JUDr. Rostislavem Dolečkem, advokátem se sídlem v Praze 3, Seifertova 9, proti žalovaným 1) MUDr. F. P. , 2) MUDr. M. P. , zastoupeným JUDr. Janem Bébrem, advokátem se sídlem v Praze 5, Ostrovského 3, o určení slevy z nájemného, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 6 C 64/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. září 2010, č. j. 53 Co 464,465,466/2009-389, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. září 2010, č. j. 53 Co 464,465,466/2009-389, se ve výroku II. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 3 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 19. 1. 2009, č. j. 6 C 64/2006-310, ve znění usnesení ze dne 28. 7. 2009, č. j. 6 C 64/2006-319, usnesení ze dne 10. 8. 2009, č. j. 6 C 64/2006-322, a usnesení ze dne 27. 8. 2009, č. j. 6 C 64/2006-350, zamítl žalobu na určení, že žalobkyni náleží sleva z nájemného za nájem bytu č. 7 o velikosti 1+1, nacházejícího se v 1. nadzemním podlaží domu č. p. 2326 v P., K., a to ve výši 15% od 1. 1. 2003 do zajištění kuchyně v tomto bytě; určil, že žalobkyni náleží sleva z nájemného za nájem bytu č. 7, o dvou obytných místnostech s příslušenstvím, který se nachází v 1. nadzemním podlaží domu č. p. 2326 v P., K. (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), a to ve výši 15% od 1. 3. 2003 do 30. 6. 2007 a ve výši 5% od 1. 7. 2007 nadále, až do zajištění prostoru pro vaření v tomto bytě v souladu s obecně závaznými právními předpisy, pokud žalobkyně žádala slevu za dobu od 1. 1. 2003 do 28. 2. 2003 a vyšší slevu za období od 1. 7. 2007, žalobu zamítl. Dále zavázal žalované zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 17.996,- Kč s úrokem z prodlení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku; zamítl žalobu o zaplacení další části příslušenství a částky 6.352,- Kč s příslušenstvím, zastavil řízení o zaplacení úroku z prodlení z částky 311,- Kč od 6. 1. 2003 do 13. 3. 2006 a rozhodl o odměně ustanoveného zástupce žalobkyně a o nákladech řízení.
K odvolání účastníků Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 9. 9. 2010, č. j. 53 Co 464, 465, 466/2009-389, odmítl odvolání žalovaných proti výroku, kterým bylo rozhodnuto o výši odměny ustanoveného zástupce, změnil výrok rozsudku soudu prvního stupně, kterým určil, že žalobkyni náleží sleva z nájemného předmětného bytu ve výši 15% od 1. 3. 2003 nadále, až do zajištění prostoru pro vaření v tomto bytě v souladu s obecně závaznými právními předpisy tak, že žalobu zamítl (dále též jen „měnící výrok“), dále zrušil výroky soudu prvního stupně o peněžitém plnění, nákladech státu a o náhradě nákladů účastníků a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V části týkající se měnícího výroku měl shodně se soudem prvního stupně za to, že žaloba na určení, že žalobkyni náleží sleva z nájemného předmětného bytu ve výši 15% od 1. 3. 2003 do zajištění prostoru pro vaření v tomto bytě v souladu s obecně závaznými právními předpisy, je žalobou na určení podle §80 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“). Odlišně však posoudil otázku naléhavého právního zájmu žalobkyně. Dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení nemá, neboť za dobu předcházející vydání rozsudku žaluje zároveň i na plnění (vrácení části zaplaceného nájemného odpovídající uplatněné slevě) a do budoucna by rozhodnutí nevytvořilo pevný právní základ pro vztahy účastníků sporu a nemohlo by předejít dalším žalobám na plnění (údajný závadný stav bytu se může kdykoliv změnit). Proto rozsudek soudu prvního stupně v této části změnil a žalobu na určení slevy nájemného zamítl.
Proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a odůvodnila jej §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítala, že požadované určení i povinnost k plnění mohou v projednávané věci obstát vedle sebe, poukázala na odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 14. 11. 2002, sp. zn. 21 Cdo 630/2002, v němž se rozebírá, kdy je přípustná určovací žaloba i přesto, že je možná taky žaloba na splnění povinnosti. Má za to, že požadovaným určením by byl vytvořen jasný základ pro vztahy účastníků. Zdůraznila, že i kdyby neměla naléhavý právní zájem na určení slevy za minulé období, za které uplatnila i nárok na plnění, mělo být vyhověno její žalobě ve vztahu k určení slevy pro budoucí období. Bude-li určeno, že jí náleží sleva na nájemném v určité výši až do odstranění konkrétní závady, odpadne nutnost vést opakované spory o vrácení části zaplaceného nájemného a má proto na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Její nárok se opírá o ustanovení §699 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obč. zák.“), a i podle odborné literatury - Švestka, J., Spáčil, J., a kol. Občanský zákoník II., komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 2036 – lze právo uplatnit i do budoucna, např. do odstranění vady. Sleva z nájemného, kterou žádá, vyplývá z prokázaného stávajícího stavu bytu, nárok na konkrétně uplatněnou slevu bude trvat jen do odstranění současného závadného stavu. Navrhla, aby dovolací soud v napadené části zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil v tomto rozsahu k dalšímu řízení.
Žalovaní se ve vyjádření k dovolání ztotožnili s rozhodnutím odvolacího soudu v napadené části, poukázali na skutkové okolnosti dané věci a navrhli, aby dovolání bylo zamítnuto.
Dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti části rozsudku odvolacího soudu, jíž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. jakož i k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Existenci uvedených vad dovolatelka nenamítla a tyto vady nebyly zjištěny ani z obsahu spisu.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. lze odvolacímu soudu vytknout, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právním závěru, že žaloba na určení, že žalobkyni náleží sleva z nájemného (ve výši 15% od 1. 3. 2003 do zajištění prostoru pro vaření v tomto bytě v souladu s obecně závaznými právními předpisy), je žalobou na určení podle §80 písm. c) o. s. ř. a že žalobkyně nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem.
O určovací žalobu ve smyslu §80 písm. c) o. s. ř. jde tehdy, požaduje-li žalobce, aby bylo určeno, že tu je (není) právní vztah nebo právo. Určovacími žalobami ve smyslu §80 písm. c) o. s. ř. nejsou žaloby o určení právní skutečnosti, u nichž naléhavý právní zájem na požadovaném určení vyplývá z právního předpisu. Takové žaloby nemůžou být zamítnuty pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, a proto žalobce skutečnosti o takovémto právním zájmu není povinen ani tvrdit, ani prokazovat.
V případě, že v pronajatém bytě je závada, která podstatně nebo po delší dobu zhoršuje jeho užívání a kterou pronajímatel přes upozornění nájemce neodstranil, má podle §698 odst. 1 obč. zák. nájemce (dokud pronajímatel závadu neodstraní) právo na přiměřenou slevu z nájemného. Žaloba, jíž se nájemce domáhá stanovení přiměřené slevy z nájemného, tak není určovací žalobou ve smyslu §80 písm. c) o. s. ř., ale žalobou na určení právní skutečnosti, u níž naléhavý právní zájem vyplývá z právního předpisu (§698, 699 obč. zák.) a nelze jí proto zamítnout pro nedostatek naléhavého právního zájmu.
Protože právní posouzení věci co do řešení otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není správné, Nejvyšší soud podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. rozhodnutí v napadené části zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu v tomto rozsahu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.).
V dalším řízení odvolací soud nepřehlédne, že žalobkyně se domáhá „určení“, že jí náleží sleva z nájemného od 1. 3. 2003 do odstranění jí tvrzené závady (chybějící prostor pro vaření v souladu s obecně závaznými předpisy) a zároveň se domáhá zaplacení částky představující část uhrazeného nájemného odpovídajícího uplatněné slevě mj. i za dobu od 1. 3. 2003 do 31. 12. 2008, tedy stejného nároku na základě stejných skutkových tvrzení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta první, §226 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. března 2012
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu