ECLI:CZ:NS:2012:26.CDO.883.2011.1
sp. zn. 26 Cdo 883/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobců a) P. B. , b) R. B. , obou bytem v P., zastoupených Mgr. Janem Oswaldem, advokátem se sídlem v Praze 1, Bílkova 4, proti žalované městské části Praha 6 , se sídlem v Praze 6, Čs. armády 23, zastoupené JUDr. Jiřím Linkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 41/39, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 14 C 109/2008, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. ledna 2010, č. j. 22 Co 514/2009-22, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 9. 12. 2008, č. j. 14 C 109/2008-13, určil, že výpověď z nájmu bytu (o velikosti 1+1 s příslušenstvím ve třetím patře v P., dále též jen „předmětný byt“, popř. „byt“) z 15. 2. 2008 je neplatná a rozhodl o nákladech řízení.
Zjistil, že žalobci (nájemci) nezaplatili nájemné a úhradu za služby spojené s užíváním bytu za květen – srpen 2006, říjen 2006, červenec – září 2007, prosinec 2007, leden, únor 2008, že jim žalovaná (pronajímatelka) z tohoto důvodu dala platnou výpověď z nájmu předmětného bytu, že žalobci, kteří mají ve výchově dvě nezletilé děti a jsou v tíživé sociální situaci, po doručení výpovědi dluh uhradili. Uzavřel, že s ohledem na tyto okolnosti je výpověď z nájmu bytu v rozporu s dobrými mravy a je proto podle §3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obč. zák.“) neplatná.
K odvolání žalované Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 14. 1. 2010, č. j. 22 Co 514/2009-22, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů.
Odvolací soud nepovažoval za správný závěr soudu prvního stupně, že je na místě aplikovat §3 odst. 1 obč. zák. Dospěl k závěru, že k okolnostem, které by mohly být důvodem pro aplikaci §3 odst. 1 obč. zák., lze přihlédnout až při projednávání případné žaloby o vyklizení bytu a poukázal i na skutková zjištění v souzené věci, která by zřejmě k závěru, že je na místě pronajímateli odepřít výkon jeho práva pro rozpor s dobrými mravy, ani nevedla.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), a odůvodnili je §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítali, že odvolací soud nepřihlédl k úhradě dlužného nájemného ještě před zahájením řízení u soudu prvního stupně, nezabýval se ani jejich svízelnou rodinnou a sociální situací. Poukázali na to, že „předmětný byt je sociálního charakteru“ a je tak dán zájem společnosti na vyšší ochraně nájemníka. Navrhli, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjekty k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky jejich advokátního zastoupení (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Existence uvedených vad namítána nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. lze odvolacímu soudu vytknout, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právním závěru, že k okolnostem, které by mohly vést k aplikaci §3 odst. 1 obč. zák., nelze přihlédnout v řízení o určení neplatnosti výpovědi z nájmu, ale až v řízení o vyklizení bytu. Dovolatelé v dovolání správnost uvedených právních názorů zpochybnili.
Soudní praxe (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 26 Cdo 2150/2010, uveřejněný pod č. 28/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) dospěla k závěru, že podle právní úpravy účinné od 31. 3. 2006 posuzuje soud otázku rozporu výpovědi pronajímatele z nájmu bytu s dobrými mravy v rámci úvahy o neplatnosti výpovědi (§39 obč. zák.).
Okolnostmi, které by mohly vést k závěru, že výpověď z nájmu bytu je neplatná pro rozpor s dobrými mravy, se tak soud zabývá i v řízení o určení neplatnosti. Přesto však rozsudek odvolacího soudu obstojí. Při posuzování otázky neplatnosti výpovědi z nájmu bytu pro rozpor s dobrými mravy jsou totiž právně významné pouze skutečnosti, které byly objektivně dány v době, kdy pronajímatel výpověď z nájmu bytu doručil nájemci; okolnosti nastalé po tomto okamžiku nelze při tomto právním posouzení zohledňovat. Protože dovolatelé zaplatili dlužné nájemné až po doručení výpovědi z nájmu předmětného bytu, není tato skutečnost pro právní posouzení věci významná, stejně jako jejich současné poměry.
Jelikož rozsudek odvolacího soudu je z pohledu uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahové konkretizace věcně správný, Nejvyšší soud – aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) – dovolání jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 2 věta před středníkem a odst. 6 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl soud podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §146 odst. 3 a §142 odst. 1 o. s. ř., s přihlédnutím k tomu, že žalované nevznikly v dovolacím řízení prokazatelné náklady, na které by měla vůči dovolatelům právo.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. března 2012
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu