ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.1305.2012.1
sp. zn. 28 Cdo 1305/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobce Ing. J. K. , zastoupeného JUDr. Michalem Žižlavským, advokátem v Praze 1, Široká 5, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti České republiky, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 1.367.159,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 92/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2011, č. j. 17 Co 387/2011-63, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2011, č. j. 17 Co 387/2011-63, jakož i usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 6. 2011, č. j. 23 C 92/2010-56, pokud jimi byla odmítnuta žaloba o zaplacení částky 1.172.046,80 Kč s příslušenstvím, a ve výrocích o nákladech řízení se ruší a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Praze shora označeným bylo ve výroku I. – s výjimkou dále vymezené části – potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 6. 2011, č. j. 23 C 92/2010-56, kterým byla odmítnuta žaloba, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 1.367.159,80 Kč s příslušenstvím (z titulu náhrady škody způsobené při výkonu veřejné moci). Ohledně plnění ve výši 195.113,- Kč bylo odvolací instancí usnesení soudu prvního stupně změněno tak, že žaloba v tomto rozsahu vzhledem k jejímu částečnému zpětvzetí odmítnuta nebyla.
Ve svém potvrzujícím rozhodnutí dospěl odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že v rozsahu částky 1.172.046,80 Kč s příslušenstvím je třeba žalobní návrh pro jeho vady odmítnout. Poněvadž žalobce přes výzvu soudu prvního stupně neupřesnil alternativní skutkové důvody, na jejichž základě se stanoveného plnění domáhal (rozdíl mezi skutečně uhrazenou smluvní odměnou a mimosmluvní odměnou za právní zastoupení v trestním řízení, ztráta času a vlastní náklady v souvislosti s danou obhajobou, ušlý zisk), a nepřiřkl jednotlivým nárokům konkrétní požadovanou částku, učinil tak svou žalobu neurčitým podáním.
Proti potvrzující části výroku I. usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Dovodil přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, který spatřoval v potřebě vyřešení otázky, zda může soud odmítnout žalobu bez věcného projednání jen proto, že se žalobce domáhá náhrady škody z více skutkových důvodů současně. Žalobce namítal, že škodní nároky spočívající v ušlém zisku a vlastních nákladech na přípravu obhajoby nemohl přesně evidovat, neboť určení jejich konkrétní výše vyžaduje znalecké zkoumání. V žalobě proto omezil svůj celkový požadavek na částku 1.172.046,80 Kč, představující rozdíl mezi žalobcem skutečně uhrazenou smluvní odměnou jeho obhájce a ze strany žalované mu přiznanou mimosmluvní odměnou. Dovolatel zdůraznil, že v žalobě dostatečně vylíčil skutkový stav, jehož právní posouzení již přísluší soudu. Tvrdil, že odmítnutím podání mu bylo odepřeno právo na meritorní projednání věci a soudní ochranu. Žádal proto, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu – a současně i usnesení soudu prvního stupně – a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud zjistil, že žalobce, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Dovolací důvod byl uplatněn podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. pro nesprávné právní posouzení věci.
Dovolání je přípustné.
Podle ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání přípustné též proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); ustanovení §237 odst. 1 a 3 o. s. ř. o přípustnosti dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí zde platí obdobně.
Má-li právní otázka řešená v rozhodnutí odvolacího soudu význam pro rozhodnutí konkrétní věci, nelze odmítat přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. pouze na základě argumentu, že postrádá zásadní význam z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), zejména proto, že její řešení je dáno neopakovatelnými a nezaměnitelnými skutkovými okolnostmi případu. I když rozhodování o dovolání je právním prostředkem zajišťujícím jednotnost rozhodování soudů, plní tento účel prostřednictvím rozhodování v konkrétních věcech (v jednotlivých případech), aniž by mohlo být jakkoliv významné, jaký má (může mít) taková konkrétní věc judikatorní přesah (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 29 NSČR 66/2011). V intencích zde naznačených lze shledat podané dovolání přípustným, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu není ve výsledku správné a z hlediska naplnění principu práva na spravedlivý proces neobstojí.
Dovolání je též důvodné.
Náležitosti návrhu na zahájení řízení (žaloby) jsou rozvedeny v ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř., kde se mimo jiné stanoví, že v žalobě je nutno vylíčit rozhodující skutečnosti a že z obsahu žaloby musí být patrno, čeho se žalobce domáhá (žaloba musí obsahovat řádný žalobní návrh). Ve shodě s výkladem podávaným právní teorií i soudní praxí se rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu §79 odst. 1 o. s. ř. rozumějí údaje, které jsou nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v návrhu uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a dále též čeho konkrétně se žalobou domáhá, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jednoznačnou individualizaci (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. 2 Cdon 245/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, č. 4/1998).
Podle ustanovení §43 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby opravil nebo doplnil podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti, a určí lhůtu k odstranění vad. Teprve, není-li přes výzvu soudu podání řádně opraveno a doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne, a to za předpokladu, že účastník byl o těchto následcích neuposlechnutí výzvy poučen.
V projednávané věci byl žalobce usnesením ze dne 26. 1. 2011, č. j. 23 C 92/2010-49 (upozorněn i prostřednictvím sdělení náhledu při jednání dne 21. 10. 2010; č. l. 48 spisu), soudem prvního stupně vyzván, aby ve lhůtě deseti dnů odstranil vady podání, spočívající zejména v neuvedení konkrétní výše požadovaného plnění ve vztahu k jednotlivým samostatným nárokům žalobou uplatněným. Žalobce reagoval na výzvu soudu prvního stupně přípisem ze dne 10. 2. 2011.
Z textu žaloby a jejího následného doplnění bylo patrno, že se žalobce domáhá náhrady škody způsobené při výkonu veřejné moci (nezákonným rozhodnutím orgánu státu). Rozsah požadovaného plnění byl vymezen částkou 1.172.046,80 Kč s příslušenstvím, představující rozdíl mezi žalobcem uhrazenou smluvní odměnou obhájce zastupujícího jej v předmětné trestní věci a mimosmluvní odměnou určenou podle advokátního tarifu, která mu byla ze strany žalované nahrazena. Pokud jde o další žalobou uplatněné nároky (ušlý zisk, ztráta času a náklady spojené s přípravou vlastní obhajoby), tyto žalobce specifikoval pouze co do skutkového vymezení, nepřiřadil jim však konkrétní relevantní částku, což mělo v tomto rozsahu za následek neurčitost a neprojednatelnost jeho žaloby. Nižším instancím je třeba přisvědčit v jejich závěru, že přesné vymezení nároku na náhradu škody stanovením konkrétní výše plnění je z hlediska splnění podmínky určitosti a úplnosti žaloby nutné ve vztahu ke každému z žalobou uplatněných (samostatných) nároků jednotlivě. Nelze se zbavit této povinnosti tím, že žalující strana uvede pouze jednu souhrnnou částku, kterou žádá přiznat z několika alternativních a skutkově odlišných právních důvodů.
Odvolací soud však spolu se soudem prvního stupně pochybil, pokud spojoval s řádným nedoplněním žaloby právní účinky podle §43 odst. 2 o. s. ř., neboť jeho absence nebránila projednatelnosti žaloby v celém rozsahu.
Již z prvotního textu žaloby o náhradu škody ze dne 19. 3. 2010 (došlé soudu dne 22. 3. 2010) se podává, že žalobci byla v důsledku nezákonného rozhodnutí státního orgánu činného v trestním řízení způsobena majetková újma spočívající v úhradě smluvní odměny jeho obhájci za účelem zastupování v nedůvodně vedené trestní věci. Žalobce v tomto směru přesně vyčíslil plnění, o které byly tímto způsobem sníženy jeho majetkové poměry. Vlastní právní posouzení důvodnosti tohoto jeho nároku je již vyhrazeno meritornímu rozhodnutí. Není tedy možné z procesního hlediska odmítnout žalobu, která je v rámci určitého (jednoznačně vymezeného) právního titulu projednatelná a splňuje v tomto rozsahu stanovené náležitosti.
Nechť nižší instance posuzují v dalším řízení uplatněnou žalobu právě z titulu majetkové škody záležející v žalobcem uhrazené smluvní odměně jeho obhájci (ponížené o výši mimosmluvní odměny podle advokátního tarifu). Bude zvážena možnost přiznání tohoto plnění jak z hlediska právní úpravy obsažené v zákoně č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (srov. ustanovení §31 citovaného předpisu), tak z pohledu obecné úpravy dané občanským zákoníkem (viz např. §442 obč. zák.), jejíž subsidiární užití je výslovně umožněno odkazem v ustanovení §26 zákona č. 82/1998 Sb.
Lze tak uzavřít, že v důsledku nesprávné aplikace ustanovení §43 odst. 2 o. s. ř. právní posouzení odvolacího soudu co do závěru, že byly splněny podmínky pro celkové odmítnutí žaloby, neobstojí, a dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. tedy byl naplněn.
Nejvyšší soud proto napadené usnesení odvolacího soudu v příslušném rozsahu zrušil; protože důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud v uvedeném rozsahu i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem, odst. 3 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soud prvního stupně závazný (§243d odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 13. června 2012
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu