ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.1322.2011.1
sp. zn. 28 Cdo 1322/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce Českého zahrádkářského svazu, základní organizaci č. 59, se sídlem v Praze 6, Na Vrchmezí kolonie na Rybářce, zastoupeného Mgr. Zorou Martinovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Petrohradská 13, proti žalované M. D., bytem v Praze 4, Cihlářova 656/7, zastoupené JUDr. Hanou Rosenovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Mařatkova 918, o 24.621,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 43 C 402/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2010, č. j. 19 Co 451/2010-160, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozsudkem odvolací soud k odvolání žalované potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. 12. 2009, č. j. 43 C 402/2005-122, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 24.621,10 Kč s příslušenstvím.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Tvrdila existenci dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Navrhla zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) postupoval v dovolacím řízení podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 30. 6. 2009 (srov. článek II., bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Shledal, že dovolání není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé jsou upraveny v ustanovení §237 o. s. ř. Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. však není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V posuzovaném případě je dovoláním napaden rozsudek odvolacího soudu, jímž bylo ve věci samé rozhodnuto o nároku žalobce ve výši 24.621,10 Kč, tedy o peněžitém plnění, jež nepřevyšuje 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky – úrokům z prodlení – se zde nepřihlíží. Proti takovému rozsudku dovolání objektivně přípustné není.
Nepřípustné dovolání proto Nejvyšší soud odmítl (§243b odst. 5 věty první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a ohledně nákladů řízení, vynaložených žalobcem na vyjádření k dovolání, použil dovolací soud ve smyslu ustanovení §243b odst. 5 a §224 o. s. ř. ustanovení §150 téhož právního předpisu, umožňujícího nepřiznání náhrady nákladů řízení i v řízení úspěšnému účastníku řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. srpna 2012
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu