ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.1363.2012.1
sp. zn. 28 Cdo 1363/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., o dovolání dovolatele Jednoty, spotřebního družstva ve Frýdku–Místku, IČO 0003 2379, Frýdek–Místek, T. G. Masaryka 1101, zastoupeného Mgr. Radimem Struminským, advokátem, 736 00 Havířov–Město, Ulice Svornosti č. 2, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 13. 9. 2011, sp. zn. 56 Co 215/2008, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 11 C 330/2006 (žalobce Jednoty, spotřebního družstva ve Frýdku-Místku, zastoupeného Mgr. Radimem Struminským, advokátem, 736 00 Havířov-Město, Svornosti č. 2, proti žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, 120 00 Praha 2, Rašínovo nábřeží 42, IČ 6979 7111, územní pracoviště 716 00 Ostrava, Lihovarská 1335/9, o určení vlastnictví k nemovitostem), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení o dovolání.
Odůvodnění:
O žalobě žalujícího spotřebního družstva, podaná u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 11 C 330/2006, bylo rozhodnuto rozsudkem uvedeného soudu z 27. 2. 2008, č. j. 11 C 330/2006-30. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba Jednoty Frýdek-Místek, o určení, že je vlastníkem pozemků parc. č. 6 a 7 v katastrálním území Baška (obec Baška), zapsaných na listu vlastnictví č. 60000 u Katastrálního úřadu pro kraj Moravskoslezský (katastrální pracoviště Frýdek-Místek). Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
O odvolání žalujícího spotřebního družstva proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 9. 2011, sp. zn. 56 Co 215/2006. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku z 27. 2. 2008, č. j. 11 C 330/2009-30, potvrzen. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal věcnou správnost rozsudku soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo na podkladě ustanovení §205 odst. 2 písm. g) občanského soudního řádu a dospěl k závěru, že odvolání odvolatele není důvodné.
Odvolací soud poukazoval především na to, že v předcházejícím řízení v této právní věci rozhodoval již i dovolací soud rozsudkem 4 20. 6. 2011 (22 Cdo 3153/2009), jímž byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Ostravě z 29. 1. 2004 (sp. zn. 56 Co 215/2008) a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. V dalším průběhu řízení odvolací soud měl na zřeteli právní závěry rozsudku dovolacího soudu a vycházel také z věcně správných skutkových zjištění soudu prvního stupně, které mají oporu zejména v listinných důkazech, předložených soudu v tomto řízení.
Odvolací soud ve svém rozhodnutí konstatoval, že žalující spotřební družstvo, jako vlastník budovy č. p. 421 v katastrálním území Baška, získalo do trvalého užívání pozemky parc. č. 6 a parc. č. 7 v tomto katastrálním území na podkladě hospodářské smlouvy s účinností od 1. 2. 1979, a to podle §70 odst. 1 hospodářského zákoníku (zákona č. 109/1964 Sb.). Jednota, spotřební družstvo, Frýdek-Místek, dovozovala pak transformací svého práva trvalého užívání pozemků parc. č. 6 a 7 v katastrálním území Baška na vlastnictví k těmto pozemkům podle ustanovení §879c občanského zákoníku. Kupní smlouvou ze dne 14. 6. 2001 pak Jednota, spotřební družstvo, Frýdek-Místek převedlo do vlastnictví obce Baška budovu č. p. 421 na pozemku (zastavěné ploše) za kupní cenu 3.750.000 Kč. Odvolací soud s poukazem na závěry z rozhodnutí dovolacího soudu (28 Cdo 1961/2006 Nejvyššího soud) byl toho názoru, že důsledky předpokládané v ustanovení §879c odst. 4 občanského zákoníku by i tu nastaly, nebýt skutečnosti, že žalobce před uplynutím jednoroční transformační lhůty, jejíž běh započal 1. 7. 2000 (ve smyslu ustanovení zákona ač. 103/2000 Sb., jímž došlo ke změnám občanského zákoníku včetně ustanovení §879c občanského zákoníku), prodala budovu č. p. 421 na pozemku v katastrálním území Baška s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí dne 14. 6. 2001, a to Obci Baška; Jednotě, spotřebnímu družstvu, Frýdek-Místek, bylo sice zřízeno právo trvalého užívání pozemku k uvedenému pozemku parc. č. 7, v katastrálním území Baška, Jednota i požádala v době do 1. 7. 2000 o změnu trvalého užívání pozemku do vlastnictví, ale její vlastnictví k budově na tomto pozemku ve lhůtě jednoho roku ode dne účinnosti zákona č. 103/2000 Sb. (tj. od 1. 7. 2000 do 1. 7. 2001) již netrvalo a Jednota je s účinky k 14. 6. 2001 pozbyla.
Odvolací soud proto potvrdil podle §219 občanského soudního řádu jako věcně správný zamítavý rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jakož i výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně). O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud s poukazem na ustanovení §224 odst. 1 a §142 odst. 1 občanského soudního řádu, ovšem s přihlížením k tomu, že žalované v odvolacím řízení náklady nevznikly.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen dne 25. 10. 2011 advokátu, který žalující spotřební družstvo v řízení zastupoval, a dovolání ze strany tohoto dovolatele bylo podáno u soudu dne 21. 12. 2011, tedy ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 občanského soudního řádu. Uvedený dovolatel navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu z 13. 9. 2011, sp. zn. 56 Co 215/2008 Krajského soudu v Ostravě, i rozsudek soudu prvního stupně z 27. 2. 2008, č. j. 11 C 330/2006 Okresního soudu ve Frýdku-Místku, a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V tomto dovolání bylo co do přípustnosti dovolání poukazováno na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu a jako dovolací důvod bylo uplatňováno, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu].
V dovolání bylo uvedeno, že v této právní věci je otázkou zásadního právního významu, zda při aplikaci ustanovení §879c občanského zákoníku bylo podmínkou změny práva trvalého užívání pozemku podle §70 zákona č. 109/1964 Sb. (hospodářského zákoníku), zastavěného budovou ve vlastnictví osoby, v jejíž prospěch bylo právo trvalého užívání zřízeno, na právo vlastnické i to, aby vlastnictví k této budově uvedené osoby trvalo nejen k datu 1. 7. 2000, ale i k datu 1. 7. 2001. V dovolání bylo zdůrazněno, že v řízení bylo prokázáno, že žalující Jednota, spotřební družstvo, Frýdek-Místek byla ke dni 1. 7. 2000 vlastníkem budovy č. p. 421 v katastrálním území Baška, což je podle názoru uvedeného v dovolání „určující z hlediska prokazování vlastnictví stavby na pozemku v trvalém užívání, zatím co výklad, že je nutné vlastnit takovou stavbu i k 1. 7. 2001, ze znění ustanovení §879c občanského zákoníku učinit nelze“. Dovolávající se žalující spotřební družstvo má za to, že „údajný úmysl zákonodárce sjednotit vlastnictví budovy a pozemku v takovém případě není do znění zákona zakomponován a tento údajný záměr zákonodárce se do textu nepromítl“. S uvedeným právním názorem vyplývajícím i z předchozího rozsudku dovolacího soudu z 20. 6. 2011 (22 Cdo 3153/2009 Nejvyššího soudu), dovolatel nesouhlasí, neboť tento názor de facto představuje omezení v nakládání se stavbou v době od 1. 7. 2000 do 1. 7. 2001, takže případný prodej stavby by znamenal ztrátu nároku na vlastnické právo k pozemku, což ze zákona nevyplývá. Má proto dovolávající se spotřební družstvo za to, že by věc měla být v tomto dovolacím řízení „posouzena odlišně oproti zrušujícímu rozsudku dovolacího soudu (22 Cdo 3153/2009 Nejvyššího soudu)“; měl tu být, podle názoru uvedeného v dovolání, zaujat právní závěr vyjádřený v obdobné právní věci v rozsudku Nejvyššího soudu z 24. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3262/2008.
Přípustnost dovolání dovolatele v daném případě bylo třeba posoudit podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, podle něhož je přípustné dovolání i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu, napadené dovoláním, má po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 3 občanského soudního řádu má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řešil-li odvolací soud svým rozsudkem, napadeným dovoláním, některou právní otázku v rozporu s hmotným právem.
V daném případě bylo třeba mít na zřeteli i ustanovení §243d odst. 1 občanského soudního řádu, podle něhož zruší-li dovolací soud rozhodnutí odvolací soudu (rozhodnutí soudu prvního stupně), jedná dále o věci soud, jemuž byla věc vrácena; ustanovení §226 občanského soudního řádu (o vázanosti právním názorem odvolacího soudu u soudu, jehož rozhodnutí bylo zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení) tu platí obdobně.
Rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu], jestliže soud posoudí projednávanou právní věc podle nesprávného právního předpisu anebo si aplikovaný právní předpis nesprávně vyloží (viz k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (vydávané Nejvyšším soudem) text na str. 13/45).
V daném případě odvolací soud posoudil věc (s poukazem na předchozí rozhodnutí dovolacího soudu) projednávanou právní věc podle ustanovení §879c odst. 1 a 4 občanského zákoníku (ve znění zákona č. 103/2000 Sb.): a) Právo trvalého užívání podle §710 zákona č. 109/1964 Sb. (hospodářského zákoníku), zastavěného budovou nebo stavbou ve vlastnictví osoby, v jejíž prospěch bylo právo trvalého užívání pozemku zřízeno, a pozemku na něj navazujícího (jestliže takový pozemek souvisí s provozem této budovy nebo stavby), jež trvá ke dni účinnosti zákona č. 103/2000 Sb., se mění uplynutím jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona na vlastnictví právnické osoby, v jejíž prospěch bylo toto právo zřízeno.
b) Pokud právnická osoba, v jejíž prospěch bylo toto právo trvalého užívání zřízeno, nepožádá stát o změnu tohoto práva na vlastnictví ve lhůtě jednoho roku ode dne účinnosti zákona č. 103/2000 Sb., ke změně práva trvalého užívání pozemku na vlastnictví nedojde a právo trvalého užívání zaniká uplynutím lhůty jednoho roku ode dne účinnosti zákona č. 103/2000 Sb. (tj. od 1. 7. 2001 Sb.).
Pokud šlo o výklad aplikovaného právního předpisu vycházel tu odvolací soud ve svém rozsudku z 13. 9. 2011 z právního názoru, který zaujal dovolací soud ve svém rozsudku z 20. 6. 2011 (22 Cdo 3153/2009 Nejvyššího soudu), a to že lze žádosti o transformaci (ve smyslu ustanovení §879c občanského zákoníku) vyhovět pouze za předpokladu, že „ve lhůtě jednoho roku ode dne účinnosti zákona č. 103/2000 Sb. žadatel své vlastnické právo k budově nepozbude. Pokud žalobce splnil podmínky dle §879c občanského zákoníku k datu 1. 7. 2000 a v jednoroční lhůtě po tomto datu následující požádal o transformaci vlastnictví, mohl nabýt vlastnické právo k pozemku zastavenému stavbou jen tehdy, jestliže ve lhůtě jednoho roku (tj. ke dni 1. 7. 2001) vlastnické právo k budově na pozemku nepozbyl.
Nelze tedy, podle názoru dovolacího soudu, mít za to, že by odvolací soud, vázaný právním názorem dovolacího soudu (srov. již citovaná ustanovení §243d odst. 1 a §226 odst. 1 občanského soudního řádu), posoudil projednávanou právní věc podle nesprávného právního předpisu anebo si aplikovaný právní předpis nesprávně vyložil, a že by tedy ve svém rozsudku z 13. 9. 2011 řešil právní otázku, která by byla rozhodována v rozporu s hmotným právem. V daném případě nešlo také o to, že by odvolací soud svým rozsudkem z 13. 9. 2011 (sp. zn. 56 Co 215/2008 Krajského soudu v Ostravě) řešil právní otázku, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy. Nelze rovněž přisvědčit názoru dovolatele, že by v daném případě bylo možné posuzovat rozsudek odvolacího soudu jako řešení právní otázky, která je rozhodována rozdílně dovolacím soudem, když odvolací soud vycházel konkrétně ze závěrů předcházejícího rozsudku dovolacího soudu, zrušujícího dřívější rozsudek odvolacího soudu z 29. 1. 2009 (sp. zn. 56 Co 215/2008), tedy z výkladových právních závěrů rozsudku dovolacího soudu, vydaného v téže právní věci, bez přihlížení k jinému rozhodnutí dovolacího soudu, vydaného jen v obdobné právní věci (na něž dovolatel poukazoval); nešlo tu tedy, podle názoru dovolacího soudu, jmenovitě o rozdílné rozhodnutí v téže právní otázce (ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 občanského soudního řádu).
Proto dovolací soud dospěl k závěru, že u dovolání dovolatele nejsou splněny zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu.
Přikročil tedy dovolací soud podle ustanovení §243by odst. 5 a §218 písm. c) občanského soudního řádu k odmítnutí dovolání dovolatele, a to jako dovolání nepřípustného.
Dovolávající se žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalované v řízení o dovolání náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 13. června 2012
JUDr. Josef Rakovský
předseda senátu