ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.1494.2012.1
sp. zn. 28 Cdo 1494/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce: JUDr. Z. A. , adresou pro doručování Praha 10, Nad Olšinami 2445/27, proti žalovanému: S. A. P., zastoupen Mgr. Jiřím Buchvaldkem, advokátem v Praze 1, Ovocný trh 2/580, o určení neexistence vlastnického práva k nemovitosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 33 C 212/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2011, č. j. 19 Co 371,372/2011-102, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Praze výše označeným bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 12. 4. 2011, č. j. 33 C 212/2006-91, kterým bylo ve výroku I. zastaveno řízení o odvolání pro nezaplacení soudního poplatku. Odvolacím soudem bylo dále rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, a to tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Žádal, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně, a současně navrhl postoupení věci Soudnímu dvoru EU podle článku 267 SFEU.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud zjistil, že žalobce – osoba s právnickým vzděláním – podal dovolání v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, §241 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolací instance upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. není dovolání přípustné, protože napadené rozhodnutí v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání není dána ani ustanovením §237 odst. 1 o. s. ř., jelikož se nejedná o usnesení ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 61/1998, příp. usnesení téhož soudu ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 88/1997). Přípustnost dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, tedy nelze dovodit z žádného ustanovení platného procesního práva.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Důvody pro postoupení věci Soudnímu dvoru EU ve smyslu článku 267 Smlouvy o fungování Evropské unie nebyly shledány.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.; žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 13. června 2012
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu