ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.1616.2012.1
sp. zn. 28 Cdo 1616/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobců: a) D. V. , b) MUDr. M. G. , c) J. H. , d) J. V. , e) E. H. , f) R. H. , všichni právně zastoupeni JUDr. Jarmilou Svitáčkovou, advokátkou v Brně, Šilingrovo nám. 3, proti žalovanému: Statutární město Brno , se sídlem Dominikánské nám. 1, Brno, zastoupen JUDr. Vladimírou Odehnalovou, advokátkou v Brně, Masarykova 2, o určení vlastnictví, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 39 C 246/2003, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 9. 2009, č. j. 20 Co 1102/2008-102, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 1. 9. 2009, č. j. 20 Co 1102/2008-102, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Ve věci, v níž je předmětem řízení žaloba, kterou se žalobci domáhali určení, že jejich právní předchůdci byli ke dni svého úmrtí vlastníky níže uvedených pozemků, již Nejvyšší soud rozhodoval - naposledy rozsudkem ze dne 8. 9. 2010, č. j. 28 Cdo 1235/2010-113, kterým bylo dovolání žalobců zamítnuto. V odůvodnění bylo poukazováno zejména na předchozí rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2008, sp. zn. 31 Cdo 154/2006 a též na stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. Pl. ÚS-st. 21/05.
Proti rozsudku dovolací instance podali žalobci ústavní stížnost k Ústavnímu soudu, který shledal v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2010, č. j. 28 Cdo 1235/2010-113, porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatelů (žalobců) podle čl. 36 odst. 1 a čl. 2 odst. 2 Listiny; Ústavní soud jmenovaný rozsudek Nejvyššího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Ústavní soud své závěry odůvodňoval tím, že rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2008, sp. zn. 31 Cdo 154/2006 a následný rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 1. 9. 2009, č. j. 20 Co 1102/2008-102, nejsou v souladu s principem předvídatelnosti soudních rozhodnutí, protože v sobě obsahují ve vztahu ke stěžovatelům (žalobcům) prvky překvapivosti. Soud dále upozornil na skutečnost, že uvedený rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu byl vydán až po uplynutí více než tří let od podání dovolání a navíc až po vydání stanoviska pléna Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS-st. 21/05. K tomu dále uvedl, že Nejvyšší soud sám v uvedeném rozsudku velkého senátu poukazoval na dosavadní nejednotnost své judikatury v otázce obcházení restitučních předpisů cestou určovací žaloby. Mimo jiné z tohoto důvodu by bylo příliš náročné trvat na tom, aby stěžovatelé (žalobci) odhadli budoucí vývoj judikatury. Pokud respektovali právní názor soudu a přistoupili k podání žaloby určovací, které soud pravomocně vyhověl, avšak pod vlivem judikatury ji následně zamítl, jedná se ze strany soudu o kladení nepřiměřených nároků na účastníky řízení vyžadujících od nich vysokou míru predikce soudní judikatury. Ústavní soud též odkázal na nález sp. zn. I. ÚS 89/07, na který poukazovali též žalobci a podle něhož případné legislativní nedůslednosti různého druhu, jakož i nepředvídatelnost v postupu státních orgánů nelze vykládat v neprospěch účastníků řízení, ale - ve vztahu ke konkrétní věci - s ohledem na platné konstitutivní hodnoty a principy demokratického právního státu tak, jak jsou vyjádřeny v ústavním pořádku České republiky.
Jak je uvedeno výše, nižší instance, tj. i Nejvyšší soud a Krajský soud v Brně vycházely při rozhodování ve věci z již zmiňovaného rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 154/2006. Podle něj osoba oprávněná žádat vydání věci podle restitučních předpisů se nemůže úspěšně domáhat určení vlastnictví svého zemřelého právního předchůdce k takové věci.
Ústavní soud, jak vyplývá z jeho nálezu výše uvedeného, dovodil, že stěžovatelé, resp. nyní žalobci nemohou být postiženi změnou judikatury v průběhu řízení v jejich věci, a to i s poukazem na délku soudního řízení. Pokud tedy soudy nižších instancí, jakož i soud dovolací při rozhodování o věci vycházely z rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu, pak jde o ústavně nekonformní postup a soudy jsou povinny rozhodnout znovu s tím, že se budou zabývat meritem věci.
Vzhledem k tomu, že stejné důvody, pro které byl Ústavním soudem zrušen rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1235/2010, jsou dány i v případě rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 20 Co 1102/2008-102, rozhodl dovolací soud o zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 o. s. ř.). V něm bude odvolací soud vázán právním názorem Nejvyššího soudu (§243d odst. 1 a návazná ustanovení o. s. ř.).
O nákladech řízení o dovolání bude rozhodnuto v dalším průběhu řízení.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. července 2012
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu