ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.1743.2012.2
sp. zn. 28 Cdo 1743/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce Klubu ,,Prameny“ Ostrava Svazu vodáků a Slezska, IČ 61181101, se sídlem v Ostravě, Dolní 30, zastoupenému JUDr. Alešem Vídenským, advokátem se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Sokolská třída 22/966, proti žalovanému Svazu vodáků Moravy a Slezska, občanskému sdružení, IČ 15502473, se sídlem v Ostravě, Dolní 30, zastoupenému JUDr. Petrem Prokopiusem, advokátem se sídlem v Opavě, Lidická 792/17, o majetkové vyrovnání, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 17 C 214/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 11. 2011, č. j. 57 Co 261/2011-118, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 11. 2011, č. j. 57 Co 261/2011-118, a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 4. 2011, č. j. 17 C 214/2008-102, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě jako soud prvního stupně usnesením ze dne 26. 4. 2011, č. j. 17 C 214/2008-102, v odstavci I. zastavil řízení. Současně v odstavci II. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Věc posoudil podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. s tím, že v daném případě je zde takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit a který spočívá v tom, že žalobce neměl a nemá způsobilost mít práva a povinnosti ve smyslu §18 a násl. o. z. a z toho vyplývající způsobilost být účastníkem řízení podle §19 o. s. ř.
Soud prvního stupně vyšel ze zprávy Ministerstva vnitra ze dne 5. 4. 2011, podle které žalobce nebyl a není veden v jeho evidenci občanských sdružení, byl evidován pouze jako organizační složka žalovaného, což vyplývá z hlavy 4, článku 1 stanov žalovaného ve spojení s registračním listem žalobce ze dne 30. 11. 1996. Vzal za prokázané, že žalobce jako organizační jednotka bez likvidace zanikl, a to z výpisu z registru ekonomických subjektů ze dne 25. 3. 2011. Dovodil, že žalobce jako právní subjekt nejenže vůbec nevznikl, když po svém vystoupení z občanského sdružení žalovaného a tedy poté, co jeho právní subjektivita byla odvozená od osoby žalovaného podle §6 odst. 2 písm. e) zákona č. 83/1990 Sb. o, ale dosud neexistuje, neboť se nezaregistroval u Ministerstva vnitra a jako organizační složka žalovaného zanikl bez likvidace.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 30. 11. 2011, č. j. 57 Co 261/2011-118, potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Podle odvolacího soudu žalobce ani v odvolacím řízení nedoložil, že má způsobilost mít práva a povinnosti ve smyslu §18 odst. 1 a 2 a tedy i způsobilost být účastníkem řízení ve smyslu §19 o. s. ř. Zaujal názor, že pokud účastník řízení nemá způsobilost podle §19 o. s. ř., jde o nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, k němuž soud přihlíží kdykoliv za řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru o uvedeném nedostatku podmínky řízení, proto bylo třeba řízení podle §104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavit.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce včas dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. Poukazoval na skutečnost, že zpráva Ministerstva vnitra ČR ze dne 5. 4. 2011 není veřejnou listinou, rozhodnutím státního orgánu, nýbrž pouze jde sdělení právního názoru správního orgánu . Namítal, že nemůže být tedy důkazem o nedostatku právní subjektivity a procesní způsobilosti. Tvrdil, že stanovy Svazu vodáků Moravy a Slezska jsou registrovány u Ministerstva vnitra ČR pod sp. zn. VSC/1- 3365/90-R s tím, že podle hlavy 1, článku 1 stanov je Svaz vodáků Moravy a Slezska dobrovolným sdružením samostatných klubů . Podle dovolatele hlava 1, článek 1 stanov přiznává právní subjektivitu jednotlivým klubům, které měly samostatná práva a povinnosti a nelze je považovat pouze za organizační složku právnické osoby. Dovozoval, že ze stanov vyplývá právní subjektivita jednotlivých klubů, protože tyto hospodařily nejen se svěřeným majetkem, ale i se svým vlastním majetkem. Vytýkal soudům obou stupňů, že nesprávně vyložily, že klub je pouze organizační složkou bez právní subjektivity s tím, že výklad stanov je nutno učinit komplexně i ve vztahu k hlavě 1, článku 1, kde je uvedeno, že klub je samostatný. Tvrdil, že klub je nutno chápat jako samostatnou právnickou osobu a nikoli jako organizační složku právnické osoby, o čemž svědčí i článek 5, hlavy 3, v němž se uvádí, že klub má právo vystoupit ze Svazu vodáků Moravy a Slezska a řídí se vlastními klubovými ustanoveními s výjimkou majetkoprávních záležitostí, které řeší hlava 4, článek 17, podle něhož při jakémkoli zrušení členství základních článků musí dojít k oboustrannému majetkoprávnímu vyrovnání - vypořádání. Namítal, že má právní subjektivitu přiznanou stanovami žalovaného a i při vystoupení zůstává jeho právní subjektivita zachována. Nesouhlasil se závěrem, že žalobce jako právní subjekt vůbec nevznikl a že dosud neexistuje, když se nezaregistroval u Ministerstva vnitra ČR, a že jako organizační jednotka zanikl bez likvidace. I po vystoupení ze svazu zde existoval subjekt mající právní subjektivitu a tvrdil, že Ministerstvo počítalo s kontinuitou, jak vyplývá ze zprávy ze dne 5. 1. 2009. Navrhl proto zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o.s.ř., §241 odst. 1 o.s.ř.)., že dovolání je podle §239 odst. 2 písm. a) o.s.ř. přípustné, neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovolání nelze upřít opodstatnění.
Odvolací soud použil odpovídající právní předpis, vztahující se na posouzení této věci, jmenovitě §6 odst. 2 písm. e) zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších změn.
Lze přepokládat, že obsahově odvolací soud vycházel ze závěrů rozhodnutí Vrchního soudu v Praze 7 Cmo 18/92 publikovaného pod číslem R 15/95 Sbírky rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR, podle něhož „ Z ustanovení §6 odst. 2 zákona č. 83/1990 Sb., vyplývá, že stanovy občanského sdružení mohou určit, které organizační jednotky občanského sdružení mají způsobilost jednat vlastním jménem, tedy i nabývat vlastním jménem práv a povinností, a jsou tedy právnickými osobami. Takové organizační jednotky však musí být ve stanovách výslovně uvedeny, anebo musí být ve stanovách alespoň určeno, jakým způsobem se takové jednotky ustavují, aby bylo možné jednoznačně zjistit, zda jde v konkrétním případě o organizační jednotku vzniklou v souladu se stanovami jako organizační jednotka s právní subjektivitou. Stanovy pak musí také jednoznačně určit, kdo je oprávněn jménem takové organizační jednotky ve věcech jednat, tj. kdo je jejím statutárním orgánem“. Jeho dalšímu výkladu, zaujatému v dovoláním napadeném rozhodnutí, však dovolací soud nemohl spolehlivě přisvědčit.
V rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 1. 2009, sp. zn. 28 Cdo 5099/2007 byl totiž přijat závěr: „ Opustila-li formou, kterou lze vyložit jako vstoupení, základní organizace odborový svaz, nelze ji oprávněně přimět, aby se vzdala věcí ve svém vlastnictví a ponechala je ve stávajícím odborovém svazu. Právní subjektivita této organizace nezanikla, lze připustit její vstup do jiného odborového svazu.“
V usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. I. ÚS 635/05 bylo v jiné souvislosti vyloženo: „Odpovídají-li podle textu stanov odborového svazu jednotlivé základní odborové organizace a odborový svaz za své závazky samostatně, je pak tím spíše oprávněný závěr o existenci právní subjektivity základních organizací učiněný ze strany obecných soudů“. 9. Ke vzniku občanského sdružení a jeho zápisu do rejstříku, k jeho způsobilosti být účastníkem soudního řízení; též k zániku sdružení a jeho výmazu z rejstříku
K problematice způsobilosti účastníka (občanského sdružení) být účastníkem soudního řízení a k povaze závaznosti příslušné databáze Ministerstva vnitra České republiky se v jiné souvislosti (§20a odst. 2 o.z.) vyjádřil Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 32 Odo 1114/2006. Podle něj „ Platná právní úprava neurčuje rejstřík, do něhož by se zapisovala sdru-žení občanů; registrace sdružení, která probíhá na základě jeho návrhu u ministerstva vnitra, je jiným způsobem vzniku právnické osoby . Registrace sdružení občanů není zápisem do zákonem určeného rejstříku, který má na mysli občanský zákoník. Na zánik sdružení občanů nelze aplikovat tu část ustanovení 20a odst. 2 obč. zák., podle něhož právnická osoba zapsaná v jiném zákonem určeném rejstříku zaniká dnem výmazu z tohoto rejstříku; je třeba vyjít z právní úpravy obsažené v §12 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů. Občanské sdružení tedy nezaniká výmazem z rejstříku vedeného ministerstvem vnitra, nýbrž způsoby uvedenými v §12 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb.“
Ve světle uvedených závěrů rozhodovací praxe se jeví jako obtížně přijatelný závěr odvolacího soudu o absenci právní subjektivity na straně žalobce v řízení právě o majetkové vypořádání mezi žalobcem a žalovaným. Ve svých důsledcích dosavadní závěr odvolacího soudu, potažmo soudu prvního stupně, tak bez dalšího odnímá žalobci možnost prokázat jeho tvrzení o důvodnosti jeho nároku na výplatu plynoucí z majetkového vypořádání. Zatímní právní posouzení zaujaté odvolacím soudem není v souladu s výše uvedenými výkladovými stanovisky a vedlo by tak obsahově k odepření spravedlnosti subjektu, který doložil svou právní subjektivitu a tvrdí nejen svou aktivní legitimaci, ale i skutečnosti, z nichž dovozuje důvodnost svého nároku na vypořádání. Dospívá proto dovolací soud k závěru, že žalobce svou právní subjektivitu řádně doložil, přičemž teprve v průběhu řízení o meritu podané žaloby zůstane pak účastníkům řízení zachována možnost uplatnit věcná tvrzení uplatňovaná rovněž k otázce základu (existence) a výše požadovaného plnění.
Dovolací soud proto zrušil usnesení odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243bodst. 2 věta za středníkem, odst. 3 o.s.ř.).
V dalším průběhu řízení, v němž se rozhodne též o nákladech dovolacího řízení, je soud prvního stupně vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 4. července 2012
JUDr. Josef Rakovský
předseda senátu