ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.1771.2012.1
sp. zn. 28 Cdo 1771/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců Mgr. Zdeňka Sajdla a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., ve věci žalobce V. L. , zast. JUDr. Fedorem Chomčou, advokátem se sídlem v Jablonci nad Nisou, Lípová 7, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení 100.000,- Kč s příslušenstvím , vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 11 C 95/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 24. ledna 2012, č.j. 29 Co 8/2011-102, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 15. 8. 2008, č.j. 11 C 95/2006-26, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 100.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Žalobce se domáhá náhrady škody, která mu měla být způsobena nezákonným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci vydaným v řízení vedeném pod sp. zn. 35 C 26/2003, jímž bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno řízení, ve kterém se žalobce vůči Renatě Skalské ve věci ochrany osobnosti domáhal poskytnutí peněžitého zadostiučinění ve výši 100.000,- Kč. Odvolací soud dovodil, že za situace, kdy usnesení, jímž měla být žalobci způsobena škoda, nebylo zrušeno ani změněno, zákonné podmínky odpovědnosti státu za vzniklou škodu dány nejsou (§8 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti /notářský řád/, dále jen – „zák. č. 82/1998 Sb.“). Žalobě proto nevyhověl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalobce. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Co do důvodů měl za to, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávnost rozhodnutí o věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Konkrétně vytýkal, že mu pro odvolací řízení nebyl ustanoven zástupce z řad advokátů, když usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 22. 9. 2011, č.j. 11 C 95/2006-91, nebylo jeho žádosti o ustanovení zástupce vyhověno. Navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 30. 6. 2009 (srov. článek II., bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.) a ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým tento soud rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.), anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.).
Proti napadenému rozsudku odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen (aniž by soudem prvního stupně byl dříve vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen; §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.), může být dovolání přípustné jen za podmínky uvedené v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se přitom nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.). Při úvaze o přípustnosti dovolání může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (srov. §242 odst. 3 věty prvé o. s. ř. o vázanosti dovolacího soudu uplatněnými dovolacími důvody).
Vytýká-li dovolatel, že mu pro odvolací řízení nebyl ustanoven zástupce z řad advokátů, je předně třeba podotknout, že prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) na přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usuzovat nelze, ledaže by zásadní právní významnost rozsudku odvolacího soudu vyplývala ze způsobu, jakým odvolací soud aplikoval normy procesního práva. O takový případ však v projednávané věci nejde. Řízení před odvolacím soudem ostatně dovolatelem vytýkanou vadou postiženo ani není.
V projednávané věci je již z žalobních tvrzení zřejmé, že dovolatel nemůže se svým nárokem uspět. Domáhá se totiž v rozporu s ustanovením §8 zák. č. 82/1998 Sb. náhrady škody, jež mu měla být způsobena rozhodnutím, které nebylo zrušeno ani změněno. V takovém případě ovšem nemohly být naplněny ani předpoklady pro to, aby mu byl ustanoven zástupce, neboť se z jeho strany jednalo o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva (§30 odst. 1, §138 odst. 1 o. s. ř.). Odvolací soud tudíž nepochybil, jestliže věc projednal a rozhodl, aniž byl dovolatel v odvolacím řízení zastoupen ustanoveným zástupcem. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2005, sp. zn. 25 Cdo 218/2005, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 3443. Dovolatel ostatně ani nevyužil možnosti brojit proti usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 22. 9. 2011, č. j. 11 C 95/2006-91, jímž nebylo vyhověno jeho žádosti o ustanovení zástupce pro odvolací řízení, řádným opravným prostředkem.
Dovolací soud tudíž napadený rozsudek odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadně významným neshledává (§237 odst. 1, písm. c/, odst. 3 o. s. ř.). Dovolání proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.), jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5 věty první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nebylo přiznáno žádnému z účastníků, neboť žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly (243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. srpna 2012
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu