ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.1886.2012.1
sp. zn. 28 Cdo 1886/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně M. G. , zastoupené JUDr. Radimem Vicherkem, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Masná 8, proti žalované České republice – Ministerstvu financí se sídlem v Praze 1, Letenská 15, o zaplacení 108.727,- Kč s příslušenstvím , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 26/96, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. prosince 2011, č.j. 20 Co 440, 441/2011-216, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 6. ledna 2012, č. j. 20 Co 440, 441/2011-227, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozsudkem Městský soud v Praze (dále též jako „odvolací soud“) potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. prosince 2010, č.j. 21 C 26/96-177, v části, kterou bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 19,40% z částky 97.288,- Kč za dobu od 12. 11. 1998 do 27. 4. 2001 (výrok I), v části o zaplacení 19,40% úroku z prodlení z částky 97.288,- Kč za dobu od 9. 6. 1997 do 11. 11. 1998 rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok III, ve znění opravného usnesení).
Proti rozsudku odvolacího soudu, jeho výrokům pod body II a III, podala žalobkyně dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), co do důvodů má za to, že rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Navrhla, aby Nejvyšší soud v napadených výrocích rozsudek odvolacího soudu zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) postupoval v řízení o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 30. 6. 2009 (srov. článek II, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení), zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.) a ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o. s. ř., se zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé jsou upraveny v ustanovení §237 o. s. ř. Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. však není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč a v obchodních věcech 100 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V posuzovaném případě je dovoláním napaden výrok II rozsudku odvolacího soudu, jímž byla ve věci samé zamítnuta žaloba o zaplacení 19,40% úroku z prodlení z částky 97.288,- Kč od 9. 6. 1997 do 11. 11. 1998 (tj. v kapitalizované výši celkem 26.940,51 Kč), tedy rozhodnutí o peněžitém plnění, které nepřevyšuje 50 000 Kč. Proti takovému rozhodnutí dovolání objektivně přípustné není.
Objektivně přípustné není dovolání ani proti výroku III rozsudku odvolacího soudu, jímž tento soud rozhodl o náhradě nákladů řízení. Takové rozhodnutí má povahu usnesení a nejde o rozhodnutí ve věci samé ani o žádné z usnesení, jež jsou vyjmenovány v ustanoveních §238, §238a a §239 o. s. ř. (k otázce přípustnosti dovolání proti nákladovému výroku srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.), nepřípustné dovolání odmítl (§243b odst. 5 věty první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá a žalované v tomto řízení náklady potřebné k účelnému uplatňování práva nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. července 2012
Mgr. Petr K r a u s
předseda senátu