ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.2237.2010.3
sp. zn. 28 Cdo 2237/2010
O p r a v n é u s n e se n í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Josefem Rakovským v právní věci žalobce J. F., samostatně podnikající fyzické osoby, IČ 12089664, se sídlem v Bruntále, Malá Morávka 256, zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 60, proti žalované České republice - Ministerstvu životního prostředí, se sídlem v Praze 10, Vršovická 1442/65, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, o náhradu škody ve výši 37.353.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 14 C 463/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2009, č. j. 15 Co 220/2009-375, takto:
Odůvodnění:písemného vyhotovení usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. července 2012, č. j. 28 Cdo 2237/2010-410 se opravuje takto:
Na straně 5. v odstavci čtvrtém shora ve větě druhé nahrazují se slova „na žalobkyni“ slovy „na žalobci“; slovo “(žalobkyně)” nahrazuje se slovem “(žalobce)”; poslední věta uvedeného odstavce začínající slovy „Zde je třeba…“ se vypouští.
Na straně 6. odstavec první shora správně zní: „Vzhledem k tomu, že otázka příčinné souvislosti nemůže být řešena obecně, ale pouze v konkrétních souvislostech, nelze vůči právnímu posouzení soudů nižších stupňů nic namítat.“
Zbývající část uvedeného odstavce začínající slovy: „Právní názor…“ se vypouští.
Na straně 6. odstavec druhý shora začínající slovy: „Dovolací soud…“ se vypouští.
Odůvodnění:
Shora uvedeným usnesením Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího bylo odmítnuto dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2009, č. j. 15 Co 220/2009-375, současně bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
V písemném vyhotovení uvedeného usnesení však došlo k chybě v psaní spočívající v zařazení obsahově a vnitřně nesouvisejících citací ze souvisejících judikaturních zdrojů. Při porovnání výroku usnesení dovolacího soudu a struktury jeho odůvodnění je nade vší pochybnost zřejmé, že dovolací soud dospěl jednak k závěru o správnosti posouzení věci nižšími instancemi, jednak k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí odpovídá hodnocením zaujatým v již dříve vydaných rozhodnutích dovolacího soudu, takže neřeší otázku, která by mohla být považována za otázku zásadního právního významu. Tomu odpovídá i výslovný závěr shora uvedeného usnesení dovolacího soudu o odmítnutí dovolání.
Zahrnutí evidentně neodpovídajících pasáží do struktury jinak srozumitelného odůvodnění tak představuje politováníhodné nedopatření, které lze subsumovat pod pojem zřejmé chyby v psaní, jak to má na mysli ustanovení §164 o. s. ř. Podle uvedeného ustanovení předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Uvedené ustanovení platí rovněž na opravy usnesení (§167 odst. 2 o. s. ř.) a vzhledem k ustanovení §243c odstavce prvního věty před středníkem o. s. ř. je použitelné rovněž v řízení o dovolání. Dovolací soud proto za použití těchto ustanovení přistoupil k opravě odůvodnění svého usnesení vypuštěním nesprávně zařazených částí tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 5. prosince 2012
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu